Dnešní text z Matoušova evangelia je ukázkou toho, jak může vypadat rozhovor, když jsme myšlenkami někde jinde. Podobné je to u Ježíše i učedníků. Každý z nich myslí na něco jiného.
Ježíš se ještě ve své mysli zabývá problémem farizeů a saduceů, kteří se snažili neustále vyvolávat konfrontaci a spory. Učedníci právě zjistili, že s sebou nemají žádné zásoby chleba a tak se obávají, že budou mít hlad.
Takovou situaci popisuje dnešní text: Když byli učedníci na druhém břehu, shledali, že si zapomněli vzít chleby.
Ježíš jim řekl: "Hleďte se mít na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!"
Oni však u sebe uvažovali: "Nevzali jsme chleba."
Když to Ježíš zpozoroval, řekl: "Proč mluvíte o tom, malověrní, že nemáte chleba? Ještě mi nerozumíte ani se nepamatujete na těch pět chlebů pro pět tisíc, a kolik košů jste sebrali? Ani těch sedm chlebů pro čtyři tisíce, a kolik košů jste sebrali? Což nerozumíte, že jsem k vám nemluvil o chlebech? Mějte se na pozoru před kvasem saduceů a farizeů!"
Tehdy pochopili, že jim neřekl, aby se měli na pozoru před kvasem, nýbrž před učením farizeů a saduceů. (Matouš 16,5-12)
Moje babička říkávala: "Jeden o voze a druhý o koze." Někdy tak vypadají rozhovory dvou lidí i dnes. Třeba v manželství nebo při duelech politiků. I tento rozhovor začíná zmateně. Přesto jej Matouš zaznamenal. Proto bychom se měli ptát proč. Určitě ho nepopisuje jen proto, aby měl o pár řádků textu víc.
Občas se mi stává, že mám hlavu plnou nějakého problému a nejsem schopen se na nic soustředit. Pak ani nemohu rozumět tomu, co mi říkají lidé, se kterými se setkávám. A někdy má roztržitost působí i další problémy.
Ale může to být i naopak. Jak se zachovat, když nás ten druhý neposlouchá? Co dělat, když nás druhá strana poslouchá stylem "jedním uchem dovnitř a druhým ven"? Pán Ježíš, když zjistil, že ho učedníci vlastně neposlouchají, nejdřív odstranil příčinu a pak se vrací k tomu, co v té chvíli považoval za důležitější, než dostatečnou zásobu chleba.
Když se učedníci trápí strachem, že budou mít hlad, Kristus jim připomene zázračné nasycení dvou velkých zástupů. Říká: "Proč se bojíte, když jsem tu s vámi? Když jsem nasytil tisíce, myslíte, že nedokážu nasytit třináct?"
Učedníkům to dojde a pak najednou pochopí i to, co jim Ježíš říkal na začátku. Když se zklidnili, mohli najednou s Ježíšem konečně začít smysluplný rozhovor. Teď už jsou schopni vnímat, co jim říká a dokonce jsou schopni pochopit, co jeho slova znamenají. Stačilo, aby měl Ježíš dostatek trpělivosti a uměl naslouchat tomu, co říkají oni.
V tomto příběhu můžeme nalézt řešení většiny našich neúspěchů při komunikaci s lidmi. Trpělivost a ochota naslouchat. Absence těchto dvou prvků způsobuje většinu problémů v komunikaci i dnes.
Pane, děkuji Ti, že jsi trpělivý i v komunikaci se mnou. Díky, že mi nasloucháš, když mne něco trápí. Pomoz mi, abych se totéž naučil i já při mé komunikaci s mými blízkými a nejlépe s každým, koho potkám.
