Ježíš se z území Týru a Sidónu vrací opět ke Galilejskému jezeru. Na pohanském území vyhnal z mladé dívky na žádost její matky démony. Ukázal tak nejenom, že je mocnější než ďábel, ale také to, že Bohu záleží na každém člověku.
Matouš píše: Ježíš přešel zase ke Galilejskému moři; vystoupil na horu a posadil se tam. Tu se k němu sešly celé zástupy a měly s sebou chromé, mrzáky, slepé, hluchoněmé a mnohé jiné. Kladli je k jeho nohám a on je uzdravil, takže se zástupy divily, když viděly, že němí mluví, mrzáci jsou zdraví, chromí chodí a slepí vidí; i velebili Boha izraelského. (Matouš 15,29-31)
Ježíš znovu uzdravuje lidi od jejich nemocí. Zástupy lidí, kteří za ním přicházejí, jsou stále početnější. Mnozí na tom byli už tak špatně, že je k Ježíši museli přinést jejich příbuzní nebo přátelé.
Podle Matouše Ježíš na této hoře uzdravil všechny přítomné nemocné. A nebylo to jen nějaké bolení v krku nebo rýma. Četli jsme, že v zástupu byli chromí, mrzáci, slepí, hluchoněmí. Chromí a mrzáci najednou nepotřebovali invalidní vozíky, slepí brýle a hluší naslouchadla. A všichni, společně s uzdravenými němými velebili Boha izraelského.
Možná nám to může připadat jako zbytečné opakování. Ale tento příběh se odehrává stále ještě na pohanském území. Okolo Ježíše se tedy vedle Židů scházejí i pohané. A Ježíš dělá stejně mocné činy mezi svými i mezi pohany.
Když jsem četl, jak pohané "velebí Boha izraelského", vzpomněl jsem si na Ježíšovo slavné kázání na jiné hoře, kde své posluchače vybízí ke konání dobra: "Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích." (Matouš 5,16) Jako správný učitel jde svým žákům příkladem.
Ale vzpomněl jsem si ještě na jinou jeho výzvu. Ve svém evangeliu o ní píše Lukáš: Těch sedmdesát se vrátilo s radostí a říkali: "Pane, i démoni se nám podrobují ve tvém jménu."
Řekl jim: "Viděl jsem, jak satan padá s nebe jako blesk. Hle, dal jsem vám moc šlapat po hadech a štírech a po veškeré síle nepřítele, takže vám v ničem neuškodí.
Ale neradujte se z toho, že se vám podrobují duchové; radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." (Lukáš 10,17-20)
Dovedu si představit radost těchto učedníků. Zbavit někoho posedlosti, to musí být nádherná zkušenosti. Pomoci někomu v tom, aby se vymanil ze závislosti na alkoholu, drogách nebo pornografii, to je obrovská pomoc.
Ještě důležitější je ale těmto svobodným ukázat, že si svou svobodu dokážou udržet jen tehdy, když do svého srdce vpustí Ježíše, v jehož moci je učedníci zbavili démonů. I učedníci si měli uvědomit, v jaké moci to vše konají. Když mi Bůh dovolí, abych se podílel na jeho zázracích, měl bych si při tom opakovat, že to není má moc a mé schopnosti, ale Bůh. Já jsem jen jeho nástroj.
Pane, když se stávám Tvým nástrojem, chci, aby lidé chválili Tebe. Použij mne k záchraně lidí pro Tvé království. Ale chraň mé srdce před pýchou.
