Už jste se někdy přeli s Bohem, kdo má pravdu, zda on nebo vy? Že se to nedělá? No, farizeové a zákoníci to dělali často a zřejmě rádi.
Když napadli Ježíše, že ke svému uzdravování a zázrakům používá moc démonů, dostávají odpověď: "A proč vy přestupujete přikázání Boží kvůli své tradici? Vždyť Bůh řekl: `Cti otce i matku´ a `kdo zlořečí otci nebo matce, ať je potrestán smrtí.´ Vy však učíte: Kdo řekne otci nebo matce: `To, čím bych ti měl pomoci, je obětní dar´, ten již to nemusí dát svému otci nebo matce. A tak jste svou tradicí zrušili slovo Boží." (Matouš 15,4-6)
Ježíš tu otevírá zajímavé téma: "Co je víc, vaše tradice nebo Boží zákon?" Tahle otázka byla ve středověku silné téma reformátorů, kteří jako upřímní a věrní katolíci volali k návratu k původním křesťanským hodnotám. Přáli si, aby se Bible stala znovu základem křesťanského učení. Brojili proti postupnému přemalovávání původního Kristova učení pohanskou tradicí a modloslužbou.
Martin Luther, katolický kněz, objevil "náhodou Bibli". Začal jí studovat a při tom zjišťoval, jak se praxe jeho vlastní církve liší od života Ježíše Krista. Dlouhou dobu o všem přemýšlel, až nakonec 31.října 1517 ve Wittenbergu uveřejnil 95 tezí, určených pro akademickou diskusi. Očekával, že bude pozván mezi teology a povedou spolu rozpravu o tom, zda má pravdu, nebo se mýlí.
Místo toho je za nějaký čas prohlášen za kacíře. A kdyby ho Fridrich III. Moudrý nenechal "unést" do azylu na svůj hrad Wartburg, dopadl by tento reformátor podobně, jako o sto let dříve mistr Jan Hus.
Martin Luther studuje dál. V letech 1521 a 1522 překládá Nový zákon do jazyka svých spoluobčanů. Přál si, aby Bible nebyla přikována v nějaké malé komůrce ke zdi kláštera. Touží po tom, aby se tato vzácná kniha dostala mezi obyčejný lid – mezi laiky. Věřil, že si jí budou vážit více, než jeho kolegové z kléru – faráři a teologové. Když se na to podíváme zpětně, Luther se nemýlil.
Postoj katolické církve pak vedl k tomu, že okolo reformátorů vznikaly nové církve, které si daly za cíl stavět svou existenci na biblických principech. I v nich ale postupně získávala svou pozici nově vznikající tradice, což vedlo ke vzniku dalších nových církví. Třeba v Holandsku mají Reformovanou církev a pak Rereformovanou církev.
Pán Ježíš varoval před tím, když je tradice brána jako důležitější než Boží slovo. Dějiny křesťanství podávají spoustu důkazů, že měl pravdu Ježíš a ne farizeové a zákoníci. Odklon od Bible vždy vedl k úpadku církve a mnohé hrůzy spáchané ve středověku v Ježíšově jménu ukazují, jak je tato praxe důležitá.
A tak je na místě otázka: "Jak jsem na tom já? Co je v mém životě na prvním místě? Kde mi hrozí, že stejně jako farizeové a zákoníci dovolím, aby vedoucí roli v mém životě víry přebraly tradice?" Tradice určitě nemusí být vždy špatné. Jen nesmí stát na prvním místě. Tam patří Boží přikázání a Boží slovo.
Pane, ukaž mi, co dnes mohu udělat pro to, abych před Tvou vůlí nedával přednost lidským tradicím.
