V dalším sporu s farizei, kterým se zabýváme v tomto týdnu, je Ježíš obviněn z toho, že vyhání démony jen díky tomu, že spolupracuje s Belzebulem – jejich knížetem. Co na to Ježíš odpoví? Jak se bude bránit?
Matouš jeho reakci zaznamenal: Protože znal jejich smýšlení, řekl jim: "Každé království vnitřně rozdělené pustne a žádná obec ani dům vnitřně rozdělený nemůže obstát. A vyhání-li satan satana, pak je v sobě rozdvojen; jak tedy bude moci obstát jeho království? Jestliže já vyháním démony ve jménu Belzebula, ve jménu koho je vyhánějí vaši žáci? Proto oni budou vašimi soudci. (Mat.12,25-27)
Už od svého dětství si všímám, jak často se mezi sebou přou lidé z různých církví. Když jsem začal studovat teologii, poznal jsem, že když se sejdou dva teologové, každý má na danou věc opačný názor. Byla doba, kdy jsem se přel o teologii i já. Dnes se snažím sporům vyhnout a raději se snažím nejprve naslouchat a teprve pak diskutovat.
Lidové přísloví říká: "Když se dva perou, třetí se směje!" Co myslíte, kdo se směje, když se dohadují dva věřící? Kdo z toho má radost?
Farizeové byli přesvědčeni, že svým bojem proti Ježíši slouží Bohu a jeho věci. Věřili, že hájí svaté věci proti někomu, kdo je znesvěcuje. Tak dlouho si opakovali, že Ježíš nemůže být Boží syn, až tomu uvěřili.
Ježíš tu hovoří o rozdvojení satanova království a tímto obrazem chce upozornit farizeje na nebezpečí, že tím, co dělají, mohou naopak oni sami "rozdvojovat" království Boží. Je zvláštní, že Ježíš vůbec nezpochybňuje existenci Belzebula. Naopak, hovoří o něm jako o králi, který kraluje na naší zemi. Satan je podle Ježíše reálná bytost, která má své území se svými poddanými. Drží je velkou silou a není snadné se z tohoto "poddanství" jen tak lehce dostat.
I mezi křesťany se ale setkávám s lidmi, kteří nevěří na existenci ďábla, který je podle Ježíše Krista ztělesněním zla. Spousta lidí se dnes, i pod vlivem východních náboženství, domnívá, že mohou sami jednou provždy zvítězit nad zlem. Věří, že jim k tomu pomůže silná vůle a cvičení, kterými svou vůli budou posilovat. Je to velký omyl. Ďábel je nebezpečný protivník a je silnější než všichni lidé dohromady. Proto bychom ho neměli podceňovat. Apoštol Petr ve svém prvním dopise křesťanům upozorňuje na toto nebezpečí: "Buďte střízliví! Buďte bdělí! Váš protivník, ďábel, obchází jako `lev řvoucí´ a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu, zakotveni ve víře, a pamatujte, že vaši bratří všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy." (1.Petrův 5,8+9) Nad zlem jsme schopni trvale vítězit jen v síle, kterou nám k tomu nabízí Bůh.
Podobně to vidí i Jakub, který napsal: "Podřiďte se tedy Bohu. Vzepřete se ďáblu a uteče od vás, přibližte se k Bohu a přiblíží se k vám." (Jakub 4,7) Je tu jasná posloupnost: Nejprve je fáze podřízení se Bohu. Po ní následuje vzepření ďáblu a jeho útěk. Třetí krok je přiblížení se k Bohu a upevnění vzájemného přátelství.
Pane, pomoz mi, abych zbytečně nevyhledával spory s těmi, kdo věří jinak, než já. Chci sloužit Tobě a ne Belzebulovi. Chci se Ti podřizovat každý den, abych se pak společně s Tebou mohl vzepřít zlu. Těším se na chvíli, až spolu porazíme ďábla jednou pro vždy.
