169) Závist farizeů nemá meze (Matouš 12,22-24)

Matouš si i nadále všímá toho, jak se postupně mění vztah farizeů k Ježíšovi. Od původního obdivu a nadšení se postupně mění v nenávist. Jak je to možné? Na vině asi bude jedna nezvládnutá špatná vlastnost.

Matouš píše: Tehdy k němu přivedli posedlého, který byl slepý a němý; a uzdravil ho, takže ten němý mluvil i viděl. Zástupy žasly a říkaly: "Není to Syn Davidův?"
Když to slyšeli farizeové, řekli: "On nevyhání démony jinak, než ve jménu Belzebula, knížete démonů." (Mat.12,22-24)

Ježíš se dál věnuje tomu, co dělal od začátku svého veřejného působení. Vypráví o tom, jaký je jeho otec, vysvětluje starozákonní Písma a uzdravuje. Přichází k němu stále více lidí. Dokonce k němu přinášejí ty, kteří by sami už cestu nezvládli.

Mezi těmi, které přivedli příbuzní a přátelé je i němý slepec. Možná slyšel o Mesiáši, který vrací ztracené zdraví. Ale protože byl "posedlý", nikdy by k Ježíši sám nepřišel. Zlý duch v něm by mu to nedovolil. Proto potřeboval pomoc přátel a ti mu ji poskytli.

Ježíš ho uzdravil. Najednou vidí, mluví a hlavně, už nemá z Ježíše strach, protože duch, který ho ovládl, před Ježíšem sám utekl. K radosti uzdraveného se přidávají i lidé v zástupu, který to vše sleduje. Něco takového ještě neviděli. "Ježíš asi skutečně bude zaslíbeným a očekávaným Mesiášem", říkají si mnozí z nich.

Radost z dalšího Ježíšova zázraku ale nemají farizeové, kteří to také sledují. Z předchozích událostí už víme, že byli rozhodnuti se Ježíše při první příležitosti zbavit. Jenže, jak roste jeho sláva, bude to stále těžší. Odstraňte někoho nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml, když jsou okolo něj stále tisíce lidí.

Proč ho farizeové tak nenávidí? Kde se stala chyba? Šalamoun ve své sbírce přísloví píše: "Mírné srdce je tělu k životu, kdežto žárlivost je jako kostižer." (Přísloví 14,30) Ve starším překladu je napsáno: "Život těla jest srdce zdravé, ale hnis v kostech jest závist."

Závist a žárlivost. Dvě vlastnosti, které člověka zbavují soudnosti. Vzpomínám si, jak jsem žárlil na kamaráda, kterému přede mnou dala přednost dívka, kterou jsem měl rád. V té době se pro mne najednou změnil z kamaráda v nepřítele. Zapomněl jsem na to, co jsme spolu prožili a viděl jsem jen to špatné. A když jsem špatné neviděl, tak jsem si ho vymyslel...

V podobné situaci jsou i farizeové. Žárlivost a závist je zaslepila natolik, že místo Boha vidí za Ježíšovým zázrakem "Belzebula", ďábelské kníže. Místo radosti je jejich srdce plné nenávisti.

Apoštol Pavel, bývalý farizeus, o několik let později, když přijal Krista, napsal: "Vždyť i my jsme byli kdysi nerozumní, neposlušní, zbloudilí, byli jsme otroky všelijakých vášní a rozkoší, žili jsme ve zlobě a závisti, byli jsme hodni opovržení a navzájem jsme se nenáviděli. Ale ukázala se dobrota a láska našeho Spasitele Boha: On nás zachránil ne pro spravedlivé skutky, které my jsme konali, nýbrž ze svého slitování; zachránil nás obmytím, jímž jsme se znovu zrodili k novému životu skrze Ducha svatého..." (Titovi 3,3-5)

Pane, děkuji ti za příklad apoštola Pavla. Ty dobře víš, že i já bojuji se závistí a žárlivostí. Změň i mé srdce, ať se i já mohu znovu zrodit k novému životu skrze Ducha svatého.