Při čtení textu, kterým se zabýváme poslední dny, lidé většinou nevnímají jednu důležitou postavu tohoto příběhu. Tou postavou je člověk s ochrnutou rukou. Celou dobu se zdá, že je stranou Ježíšova zájmu. Ale pravda je přesně opačná.
Matouš píše: A byl tam člověk s odumřelou rukou. Otázali se Ježíše: "Je dovoleno v sobotu uzdravovat?" Chtěli ho totiž obžalovat.
On jim řekl: "Kdyby někdo z vás měl jedinou ovečku, a ona by mu v sobotu spadla do jámy, neuchopil by ji a nevytáhl? A oč je člověk cennější než ovce! Proto je dovoleno v sobotu činit dobře."
Potom řekl tomu člověku: "Zvedni tu ruku!" Zvedl jim, a byla zase zdravá jako ta druhá. (Mat.12,10-13)
Občas si představuji, jak se tento postižený člověk cítil, když sledoval rozhovor farizeů s Ježíšem. Na čí straně stál? Také si, jako farizeové, myslel, že v sobotu Bůh zakázal dělat dobré skutky? To nevím. Text o tom nic neříká.
Kdybych ale byl v kůži tohoto nemocného já, určitě bych si přál, aby měl pravdu Ježíš. Protože, přestože v té chvíli byla sobota, setkal se právě v tento den s Ježíšem. Zítra už by se mu to nemuselo podařit. Zítra může být Ježíš někde úplně jinde a nebo také mrtvý, protože ta nenávist čišela farizeům z očí.
Ve své odpovědi farizeům Ježíš odpověděl i nemocnému. Všimli jste si, jakou cenu má nemocný v jeho očích? Ježíš se přirovnává k člověku, který má poslední ovečku. Když ji v sobotu ještě před cestou do synagógy odvádí na pastvu, ovečka nešťastnou náhodou spadne do jámy. A on, její majitel, neváhá a sestupuje za ní, aby ji vytáhl ven.
Tou jedinou ovečkou, pro kterou její majitel riskuje sestup do hluboké jámy, je nemocný. Pro Ježíše není jen neznámým člověkem, Je jeho jedinou ovečkou. Ježíš o něm ví, zná ho a chce za ním, přestože je sobota, sestoupit do propasti, vzít ho na rameno a vynést do bezpečí.
Ve chvíli, kdy si nemocný uvědomil dosah Ježíšových slov, najednou slyší povel: "Zvedni tu ruku!" Neváhá ani chvíli. Díky příkladu s ovečkou Ježíšovi věří, že to myslí vážně. Zkusí pohnout rukou a zjišťuje, že je zdravá. Muž je radostí celý bez sebe. A spolu sním i většina lidí, kteří spolu s ním přišli na tuhle bohoslužbu.
Vždy, když čtu o tom, kolik úsilí věnoval Ježíš tomu, aby farizeům, zákoníkům i obyčejným lidem ukázal principy prožívání sabatu, docházím k závěru, že to není jen tak. Pokud by jeho smrtí sobota pozbyla své výsadní postavení oproti všedním dnům, byla by tato Ježíšova snaha plýtváním časem. A to Ježíš nedělal.
Sobota zůstává dnem Páně i dnes. Ježíš je stále pánem soboty. Tak jako tehdy, i dnes chce uzdravovat nemocné od jejich tělesných i duchovních nemocí. I proto nechal tento příběh zapsat do Bible.
Pane, děkuji Ti, že vím, kde se s Tebou mohu v sobotu setkat. Pomoz mi, abych si této možnosti vážil a pravidelně ji využíval. Pomoz mi, abych se v sobotu na druhé nedíval očima farizeů, kteří tak rádi kritizovali. Chci se na ně dívat Tvýma očima, očima, které chtějí pomáhat.
