Mnoho lidí vnímá Boha jako krvelačnou bytost sedící v pohodlí svého paláce někde ve vesmíru. Dívá se na naši zemi a celý se třese na to, až uděláme nějakou chybu a on bude mít příležitost nás za to potrestat.
Už v ráji, u stromu poznání, se ďáblovi podařilo do lidského vědomí dostat pochybnost o tom, jaká je povaha našeho stvořitele. Lidé od té doby věří, že Boha se musíme bát, protože je zlý.
Ježíš přišel na náš svět, aby nám ukázal, jaký ve skutečnosti Bůh vlastně je. Proto věnuje tolik času rozhovorům se znalci zákona. Věděl, že právě jejich názory často ovlivňují celý národ v jejich pohledu na Boha.
V rozhovoru, kterému se věnujeme v těchto dnech, farizeům také řekl: "Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné." (Matouš 12,7) Věděl, že se těmto vzdělaným Židům okamžitě vybaví text proroka Ozeáše, který napsal: "Chci milosrdenství, ne oběť, poznání Boha je nad zápaly." (Ozeáš 6,6)
Prorok Ozeáš žil v severním království v osmém století před Kristem. Z textu jeho proroctví se dá vyčíst, že se jako mladý oženil s dívkou, kterou měl rád. Jenže ho později opustila a dokonce se začala život jako prostitutka. Později ji k sobě znovu přijal a je docela možné, že toto se v jeho manželství několikrát opakovalo.
Proč Ježíš připomíná právě Ozeáše? Protože tento prorok ve své knize píše, že Izrael je jako jeho nevěrná žena. A Bůh přesto všechno Izrael stále miluje a dělá vše pro to, aby zase mohli být spolu. Tento starozákonní prorok několikrát zdůrazňuje Boží nesmírnou lásku k nevěrnému Izraeli. A novozákonní pisatelé tento obraz vztahují i na celou církev, kterou Bůh miluje stejně, jako miluje Izrael.
Bůh netouží po našich obětech. Nepotřebuje krev. Bůh touží po tom, abychom poznali jeho lásku a dovolili mu, aby stejnou lásku vložil do našeho nitra. Přeje si, abychom se naučili milovat druhé lidi tak, jako on miluje nás.
Zákon je důležitý. Ten, kdo se naučí žít v souladu s Desaterem, určitě nebude litovat. Ale zákon bez lásky vede k fanatizmu. A před tím Ježíš varuje nejen farizee, ale i nás.
Nebyl to Bůh Otec, kdo donutil Ježíše, aby se za nás obětoval. Ježíš se pro to rozhodl sám. Kristus je Bůh a proto i o něm platí slova apoštola Jana, který napsal: "Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm." (1.Janův dopis 4,16)
Učedníci měli hlad a tak v sobotu ráno cestou přes lán zrajícího obilí vymílají klasy. Farizeové v tom vidí přestoupení přikázání. Ježíš jim s láskou říká: "Kdybyste věděli, co znamená, `milosrdenství chci, a ne oběť´, neodsuzovali byste nevinné." Stejný problém hrozí i nám. I my můžeme odsoudit nevinného, když se nám z našeho pohledu na zákon vytratí láska a porozumění pro druhé.
Pane, děkuji ti za tento příběh. Mnohokrát jsem někoho nevinně odsoudil, podobně jako farizeové. Pokud dnes potkám někoho, o kom se budu domnívat, že hřeší, pomoz mi, ať ho vidím tvýma očima. Díky, že mi odpouštíš.
