Včera jsme přemýšleli o lidech, kteří, když přijmou nějaký názor, už je nikdo nepřesvědčí, že se mohou mýlit. Dnes se na stejný text podíváme z trochu jiného úhlu.
Ježíš se dívá na lidi okolo sebe a říká: “Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´
Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: `Je posedlý.´
Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´
Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky." (Mat.11,16-19)
Jsme lidé, kteří touží po uznání, pochvale a úspěchu. Proto nasloucháme tomu, co o nás říkají druzí. A podle toho často upravujeme své jednání. Začíná to už v dětství, kdy přijímáme slovník spolužáků a kamarádů. Většina kuřáků říká, že by nikdy nekouřili, kdyby se nedostali do vlivu party, v níž bylo kouření považováno za projev dospělosti.
A pak to s námi jde celý život. Snažíme se zalíbit a jsme pro to ochotni udělat i věci, které bychom jinak nikdy neudělali. Pomlouváme, lichotíme, podlézáme, předvádíme se, nosíme masku… A když už si myslíme, že jsme oblíbení, přijde ledová sprcha a my zjišťujeme, jak je lidská přízeň vrtkavá.
"Není na světě člověk ten, aby se zalíbil lidem všem!" Jak pravdivá je tahle lidová moudrost. Poznal to i Ježíš a proto konstatuje, že lidem jeho doby je těžké se zavděčit. Vždy najdou něco, za co vás mohou zkritizovat a pomluvit.
Ježíš, na rozdíl od nás, měl co nabídnout. Když nasytil velký zástup, lidé se rozhodli ho prohlásit králem. V té chvíli si mohl říci: "Když budu král, budu to mít s mým posláním snadnější. Vydám soubor zákonů a příkazů, které každého přinutí k tomu, aby věřil tak, jak…" Neudělal to. Raději se potichu vytratil a slavící dav najednou zjišťuje, že oslavují krále, který se ztratil.
Mnoho lidí ho zase následovalo kvůli jeho moci uzdravovat. Tisícům lidí vrátil zdraví. Také tito lidé by ho rádi viděli v čele národa. Pověst o něm se rychle šířila po celé zemi a jeho příznivců přibývalo. Stále více lidí v něm vidělo budoucího krále. Mesiáše, který usedne na Davidův trůn a vyžene nenáviděné okupanty a spolu s nimi všechny zrádce a kolaboranty.
Jenomže Ježíš netoužil po židovském trůnu. Jeho trůn byl v nebi. Na naši zemi nepřišel jako král. Apoštol Pavel o něm napsal: "Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.
Proto ho Bůh vyvýšil nade vše a dal mu jméno nad každé jméno, aby se před jménem Ježíšovým sklonilo každé koleno - na nebi, na zemi i pod zemí - a k slávě Boha Otce každý jazyk aby vyznával: Ježíš Kristus jest Pán." (Filipským 2,5-11)
I dnes si můžeme vybrat. Komu se budu chtít zalíbit? Lidem, kteří mi dnes tleskají? Už zítra mohou oslavovat někoho jiného. Apoštol Pavel proto říká: "Jde mi o přízeň u lidí, anebo u Boha? Snažím se zalíbit lidem? Kdybych se stále ještě chtěl líbit lidem, nebyl bych služebníkem Kristovým." (Galatským 1,10)
Pane, pomoz mi, abych ocenění a slávu hledal raději u Tebe. Protože jen ty mi můžeš dát trvalou hodnotu a jednou i trvalou slávu ve Tvém království. Pomoz mi dnešní den prožít způsobem, který budeš moci požehnat. Bez ohledu na to, co si o mně budou myslet a říkat lidé v mém okolí.
