152) Tuhle generaci nikdo nepřesvědčí (Mat.11,16-19)

Také se vám občas stává, že máte pocit, jako by bylo jedno co děláte?  Před časem jsem se dvěma lidmi řešil jejich svatbu.  Rozhodovali se,  kolik lidí mají pozvat.  Chtěli malou svatbu, ale jejich rodiny je tlačily do velké.

Ptali se mne na můj názor a já jim odpověděl: "Je jedno, jakou svatbu budete mít. Když bude malá, budou vás lidé pomlouvat, že jste šetřili. A když uděláte velkou, zase vám budou vyčítat, že jste se předváděli. Rozhodněte se podle svého uvážení. Je to vaše svatba."

V podobné situaci byl i Ježíš. Jednou se dívá okolo sebe na zástupy lidí a pak říká: “Čemu připodobním toto pokolení?
Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´
Přišel Jan, nejedl, nepil - a říkají: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka, jí a pije - a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´
Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky." (Matouš 11,16-19)

Jan Křtitel zvolil asketický život na poušti. Matouš ho popsal následovně: "Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel." (Matouš 3,4) Jan se vyhýbal světským zábavám a radovánkám. Bydlel na poušti, měl jen jedno oblečení a spokojil se s prostou pouštní stravou. Lidé z něho udělali fundamentalistu. Považovali ho za fanatika.
Ježíš se nebránil hostinám. Když do svého týmu povolal Léviho – Matouše, tenhle celník uspořádal obrovskou rozlučkovou párty. Pozval na ni své bývalé kolegy, aby se s nimi rozloučil a seznámil je se svým novým šéfem.

Lukáš o této události napsal: A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali.
Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: "Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?"
Ježíš jim odpověděl: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky." (Lukáš 5:,29-32)

Jedno přísloví říká: "Když se nechce, je to horší, jak když se nemůže!" Podle Krista není problém nevíry v tom, že by lidé neměli dost argumentů, ale v tom, že nechtějí měnit své názory.
Podobnou myšlenku vyjádřil Ježíš ve svém podobenství o boháči a Lazarovi. Když v něm boháč prosí Abrahama, aby poslal varování jeho pěti živým bratrům, Abraham to odmítne s tím, že mají Písma – Mojžíše a Proroky.
Boháč s tím ale nesouhlasí: "On řekl: `Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.´
Řekl mu: `Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.´" (Lukáš 16,30+31)

U tohoto textu bychom se měli čas od času zastavit. Hrozí nám podobné nebezpečí, jakému podlehli židé v Ježíšově době. I my se můžeme zablokovat v našem dalším hledání. I my můžeme dojít k závěru, že náš názor a pohled na svět je správný a že už dál nemusíme poznávat.

Židé se denně osobně setkávali s Ježíšem a přece v něm nepoznali svého Spasitele. Záchranu měli na dosah… Připomíná mi to příběh jedné kuchařky, která vařila v chatě na Lysé hoře. Jednou v zimě vyrazila dolů pod horu pro nějaké koření. Cestou zpět ji zastihla vánice. Druhý den ji našli necelých sto metrů od chaty. Takový kousek a mohla žít…

Pane, pomoz mi, abych se i dnes od Tebe dokázal učit. Pomoz mi, aby mi víc záleželo na tom, co si o mně myslíš ty, než na tom, co o mně říkají ostatní lidé. Já vím, že mne máš rád.