146) Život a kříž (Mat.10,38-39)

V evangeliích  čtu  často  slova,  o kterých  si myslím,  že jim  Ježíšovi  učedníci  nerozuměli, když je poprvé slyšeli z úst svého Mistra.  Teprve poté, co prošli zkouškou Ježíšova ukřižování a zmrtvýchvstání, pochopili, jak to Mesiáš myslel.

Takovým textem jsme se zabývali v posledních dvou zamyšleních. Dnes se k nim vrátíme ještě jednou: “Kdo nenese svůj kříž a nenásleduje mne, není mne hoden.
“Kdo nalezne svůj život, ztratí jej; kdo ztratí svůj život pro mne, nalezne jej.““ (Mat.10,38-39)

Když Ježíš hovoří o kříži, pak to musí mít spojitost s jeho smrtí. Proto jsem přesvědčen, že tu Kristus nekáže o našich starostech, nemocích a rozbitých vztazích. Slovo „kříž“ tu symbolizuje něco velice konkrétního, co se týká každého z nás.

Všichni lidé na naší planetě mají jednu jistotu – na konci života je čeká smrt. Zatím se ještě nenarodil člověk, který by vlastní silou nebo svou moudrostí přemohl tohoto úhlavního nepřítele lidstva. Protože jsem pastor, stál jsem už u desítek hrobů.

Co s tím?
Je smrt konečnou stanicí na naší životní cestě? Nebo se jí můžeme vzepřít?
Vědci hledají gen nesmrtelnosti a podle některých jsou už jen krůček od jeho objevení. To je sice pěkné, ale kde mám záruku, že zrovna já, při své smůle, nezemřu den nebo dva před tím, co bude tento gen objeven?

Pán Ježíš ve svém kázání říká, že máme dvě možnosti. Buď život najít, nebo ho ztratit. Ztratím ho v případě, kdy se sobecky zaměřím jen sám na sebe, své pohodlí a své štěstí.
Už se vám stalo, že jste večer uvažovali o tom, kde jste ztratili celý den? Mě se to občas stává v neděli. Ráno si přispím, pak si chvíli pustím televizi. Po vydatném obědě si zdřímnu a je najednou večer. A já pak den končím s pocitem, že jsem ho ztratil...

Je tu ale druhá možnost. Mohu svůj den najít. Jak se to dělá? Ježíš chce, abych „vzal svůj kříž a šel za ním“. Zní to pěkně. Jenže, co je tím mým křížem?
V životě našeho Spasitele znamenal kříž smrt, že které musel být vzkříšen. Proto i v našem životě je kříž obrazem smrti, ze které mohu být vzkříšen k životu, v němž už nebude žádná smrt.
Čím dál tím víc lidí bojuje se svou smrtí tím, že se snaží potlačit příznaky stárnutí. Plastičtí chirurgové mají žně po celý rok. Dokáží udělat téměř zázraky. Lidé sobecky vydávají za krátké oddálení příznaků stáří více peněz, než kolik by bylo třeba k potlačení bídy na celém světě.
Smrt to ale nezastaví. I s novým obličejem, dokonalými silikony, umělými klouby nebo nádhernými bílými zuby nakonec každý skončí v rakvi.

Jak mohu najít nejen dnešní den? Jak mohu z pomíjivého života přejít k životu věčnému? Ježíš chce, abych šel za ním a přestal se sobecky starat jen o sebe. Tak, jak to udělal on. Pavel napsal: „Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši: Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. (Fil.2,5-8)

Křesťan se smrti nemusí bát. Ten, kdo přijde se svým křížem k Bohu, nalezne skutečný život. Ne jednou, ale už dnes.

Pane, děkuji Ti, že jsi mi ukázal, jak mohu dát svému životu smysl. Prosím spolu s Davidem: “Stvoř mi, Bože, čisté a nesobecké srdce“. Dej mi srdce, které se bude méně starat o mé pohodlí a více o záchranu těch, kteří zatím vlečou svůj kříž a neví, že ho mohou složit u Tvých nohou.“