Poté, co Ježíš vyzbrojil své učedníky vším, co potřebovali ke splnění daného úkolu, vyzval je, aby kázali o blížícím se nebeském království. A pak přidává druhou část úkolu.
Říká: „Nemocné uzdravujte, mrtvé probouzejte k životu, malomocné očišťujte, démony vymítejte; zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ (Mat.10,8) Pro mnohé čtenáře se tato část úkolu jeví jako náročnější. Kázat je přece snadnější, než uzdravovat a křísit mrtvé. Ale jen zdánlivě.
Ten, kdo chce dlouhodobě přesvědčivě kázat o přicházejícím království, musí této zprávě sám věřit. Protože jinak přijde jednoho dne chvíle, kdy už nebude mít sílu k přetvářce a skončí. Abych mohl věřit v Boží království, musím ještě před tím dobře poznat Panovníka této vesmírné říše. Poznat ho jako toho, komu mohu důvěřovat.
A protože jsme se uzdravování v minulosti již několikrát věnovali, chci nyní vaši pozornost zaměřit na poslední větu úvodního textu. Ježíš svou výzvu končí slovy: „Zadarmo jste dostali, zadarmo dejte.“ Učedníci nemají za svou práci čekat odměnu. Tak, jako se bez vlastního přičinění stali Ježíšovými učedníky, mají využívat moc, kterou jim Ježíš svěřil k záchraně ztracených izraelských ovcí. Pokud se setkají s nemocnými, mají jim vracet zdraví. Ježíš jim dokonce říká, že je Boží duch povede i k tomu, aby vrátili život lidem, kteří zemřeli. A vedle toho měli vracet důstojnost nečistým i svobodu lidem posedlým démony.
Toto vše měli dělat s jedním cílem – ukázat těmto lidem Boží lásku. Nejsou to oni, kdo vracejí zdraví, život, čistotu a svobodu. Je to Bůh, který je používá jako své spolupracovníky. Proto od lidí, kterým budou pomáhat, nemají čekat odměnu. Odměnu už dostali od Ježíše, který je přijal mezi své nejbližší spolupracovníky.
Při čtení tohoto textu jsem se styděl. Jsem kazatel a proto bych ani já neměl toužit po pochvale za svou práci. Je to služba, ke které mne povolal Bůh. Dokonce mi dal vše, co k ní potřebuji. Dal mi spasení. Ne pro mé zásluhy a dobrou služby, ale ze své milosti a velké lásky. Zadarmo jsem dostal a zadarmo mám tuto radost předávat dál.
K takové službě musí mít člověk pevnou jistotu spasení. Jistotu, která je zakotvena v oběti Pána Ježíše. V poznání Boží lásky, která se projevila v životě Pána Ježíše. I on se rád dělil o vše, co používal při své službě. Stejnou moc, jakou měli učedníci, nabízí i mně. I mne posílá, abych ve svém okolí šířil uzdravující poselství o jeho přicházejícím království.
Jako mladý kazatel jsem obdivoval charismatické kolegy, kteří dokázali druhé lidi nadchnout svými plamennými kázáními. Ale jak pomalu stárnu, začínám si stále více vážit lidí, kteří nikdy nestáli za kazatelnou. Dokonce nikdy nebyli ve výboru sboru a neučili v sobotní škole. A přece toho dokázali víc než většina ostatních v jejich sboru. Často je přehlížíme, protože se nám zdají být nezajímavými. Bůh má jiný názor. On vidí jejich nezištnou službu a brzy, při svém příchodu, ji odmění.
Pane, děkuji Ti za své spoluvěřící, kteří umí nezištně sloužit. Díky za lidi, kteří nezapomněli, že jejich spasení je Tvůj nezasloužený dar. Dej, ať na to dnes nezapomínám ani já. Uč mne zadarmo rozdávat to, co jsem od Tebe zadarmo dostal – Tvou lásku a spasení.
