Připomeňme si náš včerejší text z evangelia podle Matouše. Popisuje, jak si Ježíš vybírá dvanáct nejbližších spolupracovníků, kterým říkáme apoštolové.
„Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.“(Mat.10,1-4)
Rád bych se dnes spolu s vámi zaměřil na jednoho učedníka z dvanácti, které Ježíš vyzbrojil svou mocí nad nemocemi a zlými démony. Přemýšlejme o tom, proč dal Ježíš tuto moc i Jidášovi Iškariotskému, který ho později zradil. Co nám to dnes může říct o charakteru našeho Boha? Jaký je?
Dříve mi vadilo, že je Jidáš počítán mezi apoštoly. Je to přece zrádce. A i když se v poslední době někteří lidé snaží z Jidáše udělat vzorného člověka a toto jeho hodnocení zpochybňují, podle Bible Ježíše zradil.
Proč mu Ježíš vůbec dovolil, aby zůstal mezi dvanácti vybranými apoštoly? Věděl přece už předem, že ho tento ambiciózní a velmi schopný mladý muž zradí. Kdyby se ho tedy zbavil hned na počátku, nemohl by ho zradit a Ježíš nemusel potupně zemřít jako zločinec na kříži.
Pokud chceme pochopit, proč Ježíš přijal mezi své učedníky i Jidáše, musíme se vrátit na počátek lidských dějin. V ráji ďábel zpochybnil Boží charakter. Když se setkal s Evou, tvrdil jí, že Bůh je nemá rád. Proto jim zakázal jíst ovoce, které má zázračnou moc. Eva i její manžel mu uvěřili. Začali pochybovat o tom, že je Bůh svým zákazem jíst ovoce z tohoto stromu chrání. Nakonec přijali ďáblovu nabídku a jedli ovoce ze stromu poznání dobra a zla. Důsledkem této nedůvěry vůči Bohu byla ztráta možnosti setkávat se s Bohem osobně – tváří v tvář.
Bůh měl připraveno řešení. Jeho Syn se stane člověkem a svým životem a přístupem k lidem ukáže, jaký Bůh skutečně je. Lidé se Boha přestanou bát a začnou ho milovat. Jan, jeden z Ježíšovi velmi blízkých učedníků, později o svém učiteli napsal: „Také my jsme poznali lásku, kterou Bůh má k nám, a věříme v ni. Bůh je láska, a kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“ (1.Jan.4,16)
Byla to láska, která dovolila, aby se Jidáš stal jedním ze dvanácti apoštolů. Bůh, i když dopředu věděl o jeho zradě, dává tomuto muži šanci. Prožil tři a půl roku po boku Božího Syna. Viděl všechny jeho zázraky. Denně poslouchal jeho veřejná kázání a naslouchal Ježíši i při večerních soukromých rozhovorech s učedníky. Bůh mu dal spoustu důkazů o své lásce, ale Jidáš nic z toho nepřijal. Nepustil Boží lásku do svého srdce. Když uviděl Ježíše na kříži, spáchal sebevraždu. Neměl dost odvahy přijít k Bohu s prosbou o odpuštění.
Ježíš dává každému člověku šanci poznat Boží lásku. Každý, kdo chce Boha poznat, má možnost. Záleží jen na nás, zda naše srdce naplníme Boží láskou, nebo uvěříme ďáblovi, že Bůh je zlý. Až jednou Bůh rozhodne o osudu každého z nás, nikdo nebude mít důvod obrátit se na Boha s námitkou: „Pane, kdybys dal Jidášovi šanci, on by se určitě změnil.“ Příběh o Jidášovi je příběhem o velké Boží lásce, kterou nezmění ani naše zrada.
Pane, děkuji Ti, že jsi dal Jidášovi stejnou šanci, jako všem ostatním. Pomoz mi, abych se poučil z jeho příběhu. Naplň mé srdce svou láskou a mou mysl poznáním Té dobroty, spravedlnosti i moci. Já Tě nechci zradit. Kdyby se mi to ale povedlo, přitáhni mne znovu k sobě.
