Stalo se vám už někdy, že jste museli dělat práci, které jste nerozuměli, nebo pro kterou jste neměli to správné nářadí? Vzpomínám si, jak jsem se doma pokoušel vyrobit poličku. Chtěl jsem ji mít na chodbě a na ní telefon. Nejdříve jsem se do toho pustil s obyčejnou malou pilkou. A i když jsem se snažil, výsledek za moc nestál. Pak mi kamarád půjčil svou elektrickou pilu, která byla vybavena ještě hoblovkou a bruskou. S tímto vybavením to pak byla hračka.
Ježíš se obklopil skupinou mladých mužů, kteří ho doprovázeli při jeho cestách po Palestině. Měli jedinečnou možnost naslouchat jeho kázáním a sledovat zázraky uzdravování a vyhánění démonů. Po nějaké době, když už toho viděli dost, přišel čas, aby se připojili k jeho veřejné službě. Matouš o tom napsal: „Zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.
Jména těch dvanácti jsou: první Šimon zvaný Petr, jeho bratr Ondřej, Jakub Zebedeův, jeho bratr Jan, Filip, Bartoloměj, Tomáš, celník Matouš, Jakub Alfeův, Tadeáš, Šimon Kananejský a Iškariotský Jidáš, který ho pak zradil.“(Mat.10,1-4)
Učedníci mají jít konat stejné zázraky, jako jejich mistr. Mají znásobit Ježíšovo volání lidí do Božího království. Uzdravování a vyhánění démonů jejich prostřednictvím mělo vést lidi v jejích blízkosti ke změně jejich života. Lidé, kteří uvidí rybáře, jak uzdravují nemocné, si budou klást otázky: „Jak je to možné? Odkud mají lidé z Galileje tyto schopnosti?“ A dvanáct apoštolů mohlo tyto přemýšlivé lidi přivádět k Ježíši.
Umíte si představit, že byste byli mezi těmi dvanácti? Ježíš by vás vyzval, abyste navštívili své sousedy a známé, ale také cizí vesnice. A všude, kde byste se dostali, byste měli kázat a uzdravovat nemocné... Jak by vám bylo? Byli byste rádi? Nebo byste měli obavy z toho, jak by vaše mise dopadla?
Matouš píše, že dříve, než Ježíš poslal apoštoly do okolních měst a vesnic, „dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vymítali a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu.“ Toto zjištění je velmi důležité. Pokud po nás Bůh něco chce, pak nám k tomu dá schopnosti, sílu i nadšení. Tak jako učedníky, i nás chce vyzbrojit svou mocí – mocí svého Ducha.
Při čtení tohoto příběhu jsem si vzpomněl na jiného muže, který měl podobné jméno – Jozue. Tento nástupce Mojžíše na počátku svého úkolu připomíná Izraelitům zvláštní zkušenost: „Poslal jsem před vámi i sršně, kteřížto vyhnali je od tváři vaší, dva krále Amorejské; ne mečem ani lučištěm svým tys je vyhnal.“ (Joz.24,12) Když Bůh formoval Izraelský národ, dával jim moc k vítězství v bojích, které je čekaly. A pokud byl nepřítel silnější než oni, bojoval Bůh sám a někdy zvolil zvláštní zbraně. V tomto případě sršně, před kterými obyvatelé dvou městských států raději utekli.
V některých překladech je místo sršňů termín běs. Lidé si pod tímto slovem představují temnou sílu - démony. Ježíš dal svým učedníkům sílu i nad běsy. Měli moc vyhánět z lidí temné síly. Zbavovat své posluchače závislosti a posedlosti zlem.
Pane, jsem rád, že mohu věřit, že mi dáš vše potřebné, co potřebuji k tomu, abych mohl splnit všechny úkoly, kterými mne dnes pověříš. Dej, ať všechny mé skutky vedou lidi k poznání Tvé velké moci a lásky k nám, lidem.
