Už jste byli někdy svědkem zázraku? Nebo nějaké příhody, která se vymykala normálnímu myšlení? Už jste někdy viděli, jak záchranáři ze zdemolovaného auta, které vypadalo jako zmačkaná plechovka, vyprostili řidiče, který neměl ani škrábanec?
Před několika lety můj kamarád přežil autonehodu. V rychlosti okolo dvou set kilometrů vyletěl z dálnice. Pak následovaly desítky kotrmelců, během nichž z auta vypadla jeho manželka, která nebyla připoutaná. Když k jeho autu přijeli záchranáři, kteří jeli „náhodou kolem“, chtěli volat pohřební službu. Nevěřili, že v tom, co zbylo z jeho auta, by ještě mohl někdo žít. Kamaráda museli vystříhat až přivolaní hasiči. A on, než ztratil vědomí, stihl ještě upozornit, že někde poblíž musí být jeho manželka. Když jsem ho navštívil v nemocnici, děkoval Bohu za to, že oba dva přežili. Celou příhodu mi podrobně vyprávěl asi půl hodiny. Umíte si představit, jak by tuto autonehodu se šťastným koncem dokázal zpracovat Alois Jirásek? Možná by napsal román tak na čtyři sta stránek.
Z tohoto pohledu mne překvapuje Matoušova stručnost. Jeho přátelé, Petr, Jakub a Jan, se stali se očitými svědky vzkříšení mrtvé dívky. Určitě mu vše podrobně vyprávěli. Jiní na Matoušově místě by o tom napsali pár stránek, jemu stačí jedna věta: „A když byl zástup vyhnán, vešel Ježíš dovnitř, vzal dívku za ruku a ona vstala.“ (Mat.9,25) Matoušova stručnost však vůbec nesnižuje velikost tohoto Ježíšova mocného činu. Spíše mu dodává božskou moc a autoritu.
Marek je hovornější: Vzal ji za ruku a řekl: "Talitha kum," což znamená: "Děvče, pravím ti, vstaň!"
Tu děvče hned vstalo a chodilo; bylo jí dvanáct let. A zmocnil se jich úžas a zděšení. Přísně jim nařídil, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl, aby jí dali něco k jídlu. (Mar.5,41-43)
Zdá se to tak prosté. Ježíš na mrtvou dívku promluvil a ona vstala zdravá, jako by se nic nestalo. Ježíš ještě rodičům, kteří se z toho překvapení nemohou vzpamatovat, připomíná, aby jí dali najíst. Ježíšovo slovo má stejnou moc jako na počátku dějin našeho světa. I tehdy, podle Mojžíše, Bůh řekl slovo a zem se zaplnila životem. Boží slovo má moc. Ježíšovo slovo má moc vrátit k životu i ty, kteří už zemřeli.
Na počátku však byla víra zoufalého otce. Jairus byl táta, který to nevzdal, ani když jeho dcera zemřela. Vydal se za Ježíšem a poprosil ho, aby jeho dceru probudil k životu. Šel požádat o něco, ca zatím Ježíš ještě neudělal. Kde vzal tuto víru, že to Ježíš dokáže? To se můžeme jen domýšlet. Jedno je ale jisté. Náboženství pro něho nebyla jen nějaká kulturní nástavba. Víra pro něj nebyla jen náplní svátečních dnů. On vírou žil když bylo dobře, i když mu zemřela dcera.
Kdyby nepřišel za Ježíšem, jeho dcera by zůstala mrtvá. Díky jeho víře však Ježíš mohl udělat zázrak. Stejný zázrak, jaký chce udělat i při svém druhém příchodu na naši zemi. Splní slib, který Jan zaznamenal ve svém evangeliu: „Nedivte se tomu, neboť přichází hodina, kdy všichni v hrobech uslyší jeho hlas a vyjdou; ti, kdo činili dobré, vstanou k životu, a ti, kdo činili zlé, vstanou k odsouzení.“ (Jan.5,28+29)
Pane, děkuji, že jsi vždy odpovídal na víru lidí. Děkuji, že díky víře jednou vzkřísíš všechny, kdo s touto vírou zemřeli. Chci být mezi nimi. Uč mne, prosím, takové víře.
