Ve své odpovědi učedníkům Jana Křtitele, kteří za ním přicházejí s otázkou svého učitele, používá Ježíš zvláštní přirovnání:
„Nikdo nezalátá starý šat záplatou z neseprané látky; nebo se ten přišitý kus ze šatu vytrhne a díra bude ještě větší." (Mat.9,16)
Každá švadlena ví, že některé látky z přírodních materiálů se při prvním vyprání srazí. Proto pokud bychom novou látku použili k opravě starého oblečení, konečný efekt by byl podle Ježíše tragický. Stará a nová látka prostě nejdou dohromady. A na to bychom ve svém životě neměli zapomínat. Nejen při oblékání, ale i při hledání smyslu života.
Kamarád mi vyprávěl o tom, že studuje křesťanskou jógu. V první chvíli jsem si myslel, že špatně slyším. Jóga a křesťanství přece nejdou dohromady. Zatímco křesťan spoléhá na pomoc zvenčí, jogín věří, že vše potřebné ke své záchraně najde sám v sobě. Tato dvě náboženství není pro jejich odlišnost možné skloubit dohromady bez nebezpečí, že výsledkem budou trvalé následky v životě těch, kteří se o to pokusí.
Podle některých lidí je možné skloubit život v hříchu s Božím královstvím. Už ve středověku mnozí křesťané uvěřili, že mohou páchat zlo, ze kterého se pak vykoupí zaplacením odpustků. Nebylo to nic nového, protože podobně smýšleli už lidé v době Pána Ježíše. Mnozí Židé se domnívali, že účast na obřadech a oběti jim pomohou zhladit stopy zla, které klidně páchali. Proto tak lpěli na starých tradicích a měli snahu zničit každého, kdo by na tom chtěl něco měnit.
Ježíš ve svých kázáních dával čím dál víc najevo, že nechce opravovat judaismus. Ten se totiž díky usilovné snaze zákoníků o jeho „vylepšení“ stal neopravitelným. Každý, kdo se o to v minulosti pokusil, skončil špatně.
Proto Ježíš přináší úplně nový vztah s Bohem. Vztah, který později dostává jméno křesťanství. Učí, že není možné vystačit tím, že vetchou smlouvu vylepší nějakým kouskem něčeho nového. Přišel, aby nabídl smlouvu zcela novou. Tentokrát už ne jen Židům, ale celému světu. Jan napsal: „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (Jan.3,16)
Nedivím se, že se tato nová smlouva Židům nelíbí. Ztratili v ní totiž své výsadní právo nazývat se Božím lidem a stali se jen jeho součástí. Když si duchovní vůdcové uvědomili, jaké nebezpečí jim od Ježíše hrozí, rozhodli se ho zbavit za každou cenu. Nesmí mu přece dovolit nabourávat tradice otců, které jsou pro ně tak výhodné.
Pán Ježíš pozval do svého království všechny lidi na celém světě. Přijít může každý, kdo touží po občanství v nebi. Bez ohledu na svou státní příslušnost, majetek a společenské postavení. Ježíš říká: „...kdo ke mně přijde, toho nevyženu ven...“ (Jan 6,37) Pokud přijmeme jeho pozvání, staneme se součástí Božího lidu, i když nemáme židovské předky. Ježíš už dnes v nebi chystá místo pro mne i pro tebe.
Pane, děkuji Ti za Tvou nabídku být součástí Tvého lidu, i když neznám svůj rodokmen. Díky, že jsi začal budovat nový Boží lid. Dej mi, prosím, moudrost opustit vše staré, co by mi bránilo v cestě za Tebou, na cestě do nového světa, který pro nás připravuješ u svého Otce.
