V předchozích dnech jsme s Ježíšem a učedníky pluli na rybářské bárce. Přečkali jsme hroznou bouři. Teď je ráno a my se těšíme na chvíli spánku. Místo, kde jsme zakotvili se jeví pro naši relaxaci jako ideální. Je úplně opuštěné. Žádná civilizace. Vidina odpočinku je tak silná, že bychom ji mohli skoro nahmatat. Učedníci se už těší, až si po pár metrech vyberou to správné místo a zavřou oči. Víčka jim už padají ...
Matouš, který tuto příhodu znal z vyprávění, napsal: Když přijel na druhý břeh moře do gadarenské krajiny, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobů; byli velmi nebezpeční, takže se nikdo neodvážil tudy chodit. A dali se do křiku: "Co je ti po nás, Synu Boží? Přišel jsi nás trápit dříve, než nastal čas?" (Mat.8,28-29)
Umím si představit, že ospalost při tomto setkání učedníky rychle přešla. Najednou pochopili, proč je tohle místo opuštěné. Lidé se mu vyhýbali ze strachu před dvěma šílenci. A Ježíš jim celou skupinu přivedl přímo do rány. Co teď? Díky únavě po celonoční plavbě by určitě těm dvěma neutekli...
Kdyby podobnou situaci popisovali dnešní novináři, psali by o napadení pokojných turistů nebezpečnými psychopaty. Matouš ale napsal, že příčinou jejich stavu nebyla duševní choroba, ale posedlost démony – padlými anděly. Kdyby to tak napsal současný novinář, asi by dostal vyhazov z práce a hned na to by ho poslali na léčení...
Ježíš mnohokrát hovořil o nebezpečí, které nám hrozí od zlých andělů, bytostí, které nepocházejí z naší země, ale přišly k nám z vesmíru. Lukáš zaznamenal Ježíšovu radu: „Říkám to vám, svým přátelům: Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. Ukážu vám, koho se máte bát. Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla. Ano, pravím vám, toho se bojte!“ (Lukáš 12,4-5)
Existence temných sil – démonů, to je podle Ježíše životní realita. I když se lidé smějí našemu vyprávění o satanovi, on existuje a rád takové lidi nechává v nevědomosti. Ví totiž, že ten, kdo na něho nevěří, nemá šanci. Bytosti, o kterých Ježíš hovoří, jsou silnější než nejsilnější člověk. Mají schopnosti vymykající se našemu chápání. Chceme-li s nimi bojovat sami, nemáme šanci.
Apoštol Pavel měl své osobní zkušenosti s takovým bojem. Když píše do Efezu, města ovládaného okultními praktikami, dává svým spoluvěřícím dobře míněnou radu: „A tak, bratří, svou sílu hledejte u Pána, v jeho veliké moci. Oblecte plnou Boží zbroj, abyste mohli odolat ďáblovým svodům.
Nevedeme svůj boj proti lidským nepřátelům, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.
Proto vezměte na sebe plnou Boží zbroj abyste se mohli v den zlý postavit na odpor, všechno překonat a obstát...“ (Efez.6,10-13)
Žijeme dnes ve světě plném násilí. Lidé se snaží zabezpečit své domy proti zlodějům. Montují další zámky na dveře, staví vysoké ploty, instalují drahé alarmy. To vše ve strachu o svůj majetek. Podle Pavla i Ježíše bychom měli více pozornosti věnovat ochraně proti nadzemským silám zla.
Pane, děkuji Ti, že mi nabízíš ochranu před démony. Díky, že s Tebou jsem v bezpečí v jakékoliv složité situaci. Ty jediný jsi totiž silnější než všechny síly zla. Proto se Tě chci držet i dnes.
