Jak se říká: Co nemá úřední razítko, jakoby nebylo. Zřejmě už od raného věku jsem se tímhle heslem řídil a řídím se jím do dnes.
Už od malička jsem byl důsledný v razítkování. Jakmile jsem dostal novou motorku, první, co se stalo bylo, že jsem z ní spadnul. V předtuše spálených rukou jsem si ruce při pádu schoval za záda. Bohužel předtucha spálené tváře se nedostavila a tak po dalších 14 dní zdobil mou dětskou tvářičku strup přes půl hlavy.
S postupem času i má vzácná maminka přišla na to, že jdu do všeho "po hlavě" a proto když se děti učily před barákem jezdit na kole a vystačily si pouze s helmou, Míša měl navíc chránič na zuby, lokte, kolena, holeně a v chodbě byla připravena lékárna první pomoci. Díky vrozeným vlohám jsem se naučil na kole jezdit poměrně rychle, takže jsem ozdobil helmu "pouze" třemi rýhami a červenou šmouhou ze špatně zaparkovaného vozu. Postupem času jsem jízdu na kole zvládal už i bez pádů, proto jsem jezdil čím dál tím méně chráněn.
V naší partě dětí (které byly velice oblíbené klubem důchodců z okolních domů) jsme často podnikali dobrodružné výpravy, stezky odvahy a závody. Na své krásné bílé tričko s Mickey Mousem jsem si na záda černou lihovkou napsal číslo 9. dokonce i s tečkou dole, aby bylo opravdu poznat, že je to devítka. Výhodou lihovky bylo, že i když jsem tričko sundal, číslo jsem měl stále na zádech. Měl jsem nové, krásné, nepoškrábané horské kolo s brzdami na řídítkách. Vydal jsem se na start a za sborového křiku ostatních dětí jsem se vydal na svou Tour de Okolo baráku. Při sjíždění z kopce jsem zaznamenal lehce znepokojující problém a to ten, že když šlapu směrem dozadu, brzda nefunguje. Tento problém se zvětšoval úměrně s mou rychlostí. Chtěl jsem tedy vysunout záchrannou brzdu v podobě brzdění nohou, sedačka ale byla dostatečně vysoko na to, abych nedosáhl na zem. Nekontrolovatelně jsem se řítil směrem dolů, přímo proti špatně postavenému domu, který se nacházel hned za zatáčkou, kterou jsem měl vybrat. Jak to dopadlo, nemusím popisovat. Už i tento dům dostal definitivní razítko od mého čela a já, na památku od něj, dostal tržnou ránu na hlavě a následně 3 stehy. Od té doby mám přezdívku "neřízená střela" a karta mé obvodní dětské doktorky přestala stačit mým výkonům.
Není to zas až tak dávno, kdy jsem pospíchal na tramvajovou zastávku ve snaze přijít včas. Velice frekventovaný dopravní uzel s několika zastávkami, nákupním centrem a neustálým chaosem byl jako stvořený právě pro mě. Jak to tak bývá, když člověk pospíchá, tak se mu rozvážou boty nebo nemůže přejít silnici. To vše bylo proti tomu, abych dorazil na zastávku včas. V nahromaděném davu u přechodu jsem se ostrými lokty prodral až dopředu a s rozsvíceným zeleným panáčkem na semaforu jsem se vydal vstříc dalším nárazům. V neustálém strachu z příjezdu tramvaje jsem se neustále otáčel. Absolutně vůbec jsem nedbal rad svých babiček, abych se koukal před sebe, nebo do něčeho narazím. Přisuzuji to již několika předchozím, opravdu silným, nárazům. Dodnes vzpomínám na architekta – měřitele, který značil rozestavení tramvajových stožárů na vedení. Opravdu nebyl dobrý nápad postavit sloup přímo doprostřed chodníku hned před zastávku. Že ten sloup je skutečně nešťastně umístěný jsem zjistil, jakmile jsem se otočil a ucítil ohromnou ránu na svém obličeji. Ozval se dunivý zvuk a já se poroučel k zemi. Dodnes se mi lidé smějí,
že to zadunění nebylo ze sloupu, ale z mé hlavy. I tento sloup byl tedy opatřen mým osobním razítkem. Když jsem tak ležel na zemi a sledoval svou bundu, do které se pomalu vsakovala krev tečící z mého nosu, snažil jsem se vymyslet, jak z této situace vybruslit co nejelegantněji. Ihned jsem měl okolo sebe hlouček obdivovatelů, kteří mi chtěli pomoci. S plným nosem jsem vytáhl mentolové kapesníky a přiložil si je k obličeji. S naprosto happy výrazem, který stejně nebyl vidět, a úsměvem na rtech jsem všem poděkoval a jen tak, jako by nic, jsem nenápadně utekl za nejbližší roh.
Tramvaj jsem nestihl, ale až teprve teď, po několika dlouhých letech, má tramvajová doprava v Litvínově "úřední " štempl.
Proto jsem se rozhodl pronajímat své čelo jako nástroj na označení všech možných sloupků, plotů, aut, domů a vůbec všeho možného. Jak se říká: Jdu do toho po hlavě.
*by MV
