Žehlení, praní, mytí nádobí, vysávání. Podle některých mužů, lehčí ženská práce. Podle moderních žen, velice náročná práce, se kterou by muži měli pomáhat. Rozhodl jsem se zjistit, jestli je to opravdu tak náročné. Šel jsem na to po svém. S mužskou logikou.
Všechno začalo volným dnem a ranním probuzením, do naprostého chaosu a nepořádku. Týdenní odjezd partnerky, mimo naši domácnost, byla znát. Jelikož se měla v neděli vracet, zařídil jsem si na sobotu volno. Jako správný a dokonalý muž, jsem chtěl přivítat svou lásku v čistém, navoněném bytě a zároveň jí dokázat, že se opravdu zvládnu sám o sebe postarat a tím vyvrátit její pochyby o mně.
Ráno jsem vstal a cestou do koupelny jsem ze země posbíral poházené prádlo, které se za týden nahromadilo. S tříděním barev jsem si hlavu nelámal. Dokonce jsem se později dozvěděl, že se prádlo otáčí naruby. Moje prádlo se mělo točit neotočené a pračka měla hrát všemi barvami. Podle vůně čistého prádla, jsem našel aviváž. Otevřel jsem šuplíček u pračky a očekával dvě přihrádky s nápisem aviváž a prášek. Asi máme pračku pro inteligenty, protože ta naše má v šuplíku přihrádky tři a ani v jedné nebylo napsáno, co kam patří. Byl nejvyšší čas použít logiku. Když pračku zapnu, stejně se to všechno smíchá, takže je to vlastně jedno, kde co bude. Přiměřeně jsem doplnil prací prášek a rozhodoval se, kolik aviváže do pračky naleju. Vůně to byla hezká, což o to, ale měl bych s tím šetřit. Nakonec, přece jen neperu každý den a tak jsem zásobník na aviváž nalil úplně plný. Zavřel jsem pračku a rozhodoval se, který z těch strašně moc programů pustím. Vyhrálo to tlačítko s nápisem „praní.“ Úspěšně jsem zmáčkl čudlík a s nadšením malého dítěte jsem koukal, jak se v pračce točí bílé ponožky s červeným trikem, modrým ručníkem a jiné, různě barevné věci.
Nastal úkol číslo dvě. Umýt nádobí. To by neměl být problém, díky myčce na nádobí. Vyklidil jsem čisté nádobí, které jsem měl uklidit hned po partnerčině odjezdu a začal myčku ládovat tím špinavým. Po chvilce byla plná a mohl jsem ji tedy spustit. Během 30 minut jsem začal prát prádlo a mýt nádobí. Nevím, co na tom ty ženský mají. Vzal jsem do ruky vysavač a zkoušel ho zapnout. Bohužel, jak jsem zapnul vysavač, vyletěly pojistky. Asi slabý jistič. Musel jsem tedy počkat, než mi domyje myčka, nebo se vypere prádlo. Zatím jsem se mohl v klidu najíst.
Vaření nepatří mezi mé silné stránky, a tak jsem se rozhodl pro těstoviny s kečupem. Styděl jsem se za to, ale nebylo zbytí. Vysypal jsem vrtule do vody, dal vařit a uklidil se do obýváku k televizi. K zaslouženému odpočinku. Po chvilce doprala pračka. Na nic jsem nečekal a šel vyndat prádlo. Ihned po otevření dvířek jsem zjistil, že aviváže musím dát příště méně. Z té krásné vůně, která byla na počátku praní, se na konci stal hrozivej smrad. Nedalo se nic dělat, prádlo muselo jít schnout na sušák. Bylo strašně zmuchlaný a zaplnilo mi celý sušák.
Nastalo druhé kolo, já posbíral zbytky špinavého prádla a opět spustil pračku. Tentokrát jsem se poučil z chyb a dal méně aviváže. Kňučením se o slovo přihlásil také rodinný miláček a tak jsem se odebral venčit. Venčilo se krásně. Svítilo sluníčko, ptáci zpívali a já byl spokojen se svou dokonalou prací. Opět jsem se utvrdil v tom, že domácí práce jsou brnkačka.
Jen ten hlad mi narušoval mou harmonii. Sakra, vařím těstoviny. Okamžitě jsem začal prchat domů. V hlavě už jsem viděl hasiče, jak vynášejí hořící hrnec z naší zapálené kuchyně. Omdléval jsem při placení vytopených sousedů po zásahu hasičů a přemýšlel, čí je to vina. Když jsem doběhl domů, nic nehořelo, jen vrtule nějak přestaly vrtulovat. Uvařil jsem si neznámou tvrdou hmotu, co nešla vyndatz hrnce. Následujících 30 minut jsem trávil jeho drhnutím. Bohužel, ty rozvařené těstoviny jsem nevhazoval do koše, ale do záchodu, takže se mi ho ještě podařilo ucpat. Ten záchod. Hrnec se mi nepodařilo vyčistit a tak jsem ho zakamufloval na linku, úplně až dozadu.
Nenechal jsem se ale odradit a pustil se do vysávání. Jelikož občas s vysavačem kamarádím, tak to nebyl problém. Jen ten hlad. Vzhledem k tomu, že hlad je převlečená žízeň, hodně jsem pil. Když jsem vysál celý byt, šel jsem pověsit druhou várku prádla. S plným košem jsem stál nad přeplněným sušákem a přemýšlel, kde jsem zase udělal chybu. Opět jsem použil svou genialitu a nebyl línej dojít s prádlem před náš dům, na dvůr, kde jsou šňůry na prádlo. Na tílko jsem si napíchal několik kolíčků a chopil se prvního trika. Když už jsem byl v půli věšení, jedna postarší dáma mně začala z okna nadávat, že to jsou její šňůry a ať si to dám jinam. Slušně jsem se omluvil a zase vše sundal. Přesunul jsem se k jiným šňůrám a začal znovu. Zde již nikdo nic nenamítal. Prádlo krásně vlálo a srdce plesalo nad mou dokonalostí.
Byt byl celkem uklizen. Po zhruba 6 hodinách úmorné dřiny, jsem mohl konstatovat: „Zvítězil jsem nad bytem a domácími pracemi.“ Když se druhý den partnerka vrátila domů, přivítal jsem ji ve zmuchlaném triku, se slovy: „Hele, to jsem si vypral sám.“ Bylo to přesně tak, jak jsem si představoval. Přivítal jsem ji v uklizeném a aviváží provoněném bytě. I má partnerka byla v šoku a obdivovala mé umění. Její obdiv ke mně, bohužel, časem odcházel. Černou kaňkou byl nález špinavého zničeného hrnce.
Musím říct, že domácí práce jsou dřina, ale já to zvládnul. Sám sobě jsem hrdinou.
PS: ….. To prádlo, které bylo venku, jsem musel po týdnu sundat.
