A co my, občané?!

Většina občanů nenachází pro naše politiky příliš vřelá slova. Spíše naopak. Poslanec se v anketě o nejprestižnější povolání krčí na předposledním místě. Za ním, už je jenom uklizečka.

Zajimavé je, že na prvním místě je lékař, přitom mezi politiky se to lékaři jen hemží. Není to prapodivný nepoměr? Stále víc slýcháme: politici kradou! Neposlouchají nás! Lžou! A hromadu dalších nadávek.

Ale co my občané?! My nekrademe?! Nelžeme?! Nepodvádíme?! Nejsou politici obrazem nás všech?! Vždyť Česká republika je v EU na prvním místě v krádeží zákazníků i zaměstnanců! Nejsme to my občané, kteří ničíme sotva postavené nebo opravené zastávky. Nejsme to my, nebo naše děti, kteří posprejovávají nové vlaky, fásády...! Nejsme to my, kteří tak kradou v cizině, takže obchodníkům nezbývá než pověsit ostudně cedule s nápisy v češtině: Prosím nekraďte! Nejsme to my, kdo ohrožují okolí krádeží kanálu, kabelů...! Nejsme to my, kdo to bez zeptání a reptání vykupujeme. Nejsme to my, kdo druhý ohrožují svou bezohlednou jízdou. Nejsme to my, kdo nepomůžeme napadanému! Nejsme to my, kdo volí kritizované politiky. A nejsme to my, kdo jen nadávají, ale nejdou do toho.

Nejsme to my, občané tohoto státu, kteří mají svou budoucnost ve svých rukou?! A co se svou mocí chtějí občané dělat?!

Krást! Podvádět! Nadávat!...To nám nepomůže!