Proč v západním světě nenajdete charismatického a silného prezidenta – vůdce…?

Možná si i někteří z Vás posledních několik let kladou stejnou otázku, jako si kladu já – kde se na nejvyšších státnických postech berou všichni ti buď neslaní, nemastní panáci, nebo lidé s rysy šílenců…?

.

Všimněte si, že opravdu silní vůdci, kteří točí svými koly dějin, nacházejí se většinou mimo západní demokracie. Mám na mysli třeba Putina, Lukašenka, nebo spoustu dalších prezidentů ze zemí bývalého Sovětského svazu. Tito mužové drží opratě moci hodně silně v rukách, jejich přístup však nemá nic společného s demokracií, se svobodou před projeveným názorem i po něm, s lidskými právy v takové formě, v jaké tyto atributy vnímáme my, na Západě.

Samozřejmě, že diktatura je vždy svinstvo, jak se ale ukazuje, má takový silový přístup mnohem větší šanci na „úspěch“, než náš západní přístup, ve kterém jsme se však také stali otroky – otroky mnohdy až nesmyslné korektnosti, přiznávání všech možných práv různým zločincům a jiným pochybným existencím, které by si dle zdravého rozumu žádná práva nezasloužily, existencím, které s těmito jim přiznanými právy umí zacházet se lstivostí eskamotéra, a to prosím pěkně na úkor všech poctivých a slušných lidí.

Ne, opravdu nevolám po „vůdci“, který by v našich končinách uvedl v život nějaký státní, nebo jakýkoliv jiný teror, jen se zamýšlím nad tím, zda je skutečně výhodou pro, pojmenujme si to – „Darwinovský“ obraz budoucnosti, když se západními vůdci stávají loutky dílem směšné, dílem ve své mnohdy až hlouposti také směšné, navíc nebezpečné.

I my máme na Pražském Hradě figuru, kterou kdybychom se vším, co k ní dnes patří, spatřili v nějakém prorockém snu před deseti – dvaceti lety, asi by se řada z nás běžela po probuzení vyzvracet a osprchovat – přesně v tomto pořadí…

Nebo si vezměte USA a jejich prezidenta, pana Trumpa…

Ten člověk sice občas razí myšlenky na nekomunistický styl světa (potlesk), občas dokonce myslí i na ty, jimž je především odpovědný – na občany USA. Na druhou stranu je jeho až do nebe volající nadutost, neinformovanost, duševní a společenský ne-rozhled, politické diletantství, mnohdy doslova šílené nápady a proslovy (například jeho nápad na léčení nemocných s COVID-19 vstřikováním dezinfekce přímo do žíly, nebo potřeba stavby zdi proti mexických imigrantům na jižní hranici státu Colorado, které sousedí s .. chvíle napětí - s jiným americkým státem, s Novým Mexikem... atd...), něčím, co nutí člověka položit si otázku, zda je „něco“ takového skutečně tím nejlepším, co Američané mohou v Bílém domě mít. Ale nedělejme si iluze, ani jeho současný nejvážnější protikandidát, demokratický pan Biden, není ničím jiným, než loutkou, před jejímž vládnutím svět ochraňuj Pán Bůh…

Pak tady máme evropskou galerii, třeba pan Macron…

Nevím jak na koho, ale na mě osobně působí, jako namyšlený panák, přesvědčený o tom, že Evropa je Francie a že zbytek světa, nebo alespoň Evropy, je tady jen proto, aby bez výhrad přijímal nápady, z Elysejského paláce vycházející.

Dále se nemohu zbavit dojmu, že i on je pouhou loutkou, která má klamnou iluzi, že řídí ona, ve skutečnosti však jen poskakuje na gumičce, jako všichni jemu podobní.

Proč už svět, proč Evropa dnes nerodí silné osobnosti, skutečně silné, jako byla svého času například Margaret Thatcherová, nebo Winston Churchill, Charles de Gaulle, Dwight David Eisenhower – a jistě by mě někdo doplnil dalšími jmény…?

Ale možná je ta otázka položená špatně, možná se i takové silné osobnosti dnes také rodí, otázka správně položená by možná měla znít – proč se tací lidé dnes už nedostávají k moci…?!

A odpověď je možná hodně jednoduchá – protože s tak silnými lidmi – osobnostmi, by nebylo možné tak snadno manipulovat, jako s hlupáky, naboby, alkoholiky, narcisy a dalšími, které můžeme vidět dnes nejen v čelech států, ale v různých vlivných organizacích, které mají hodně co mluvit do našich životů, například současná předsedkyně Evropské komise… škoda slov.

Pokud se náhodou nějaký ten silný prezident najde, někdo, kdo si hned nenadělá do kalhot, sotva na něj, nebo na jeho zemi někdo (třeba z Bruselu…) houkne, okamžitě nastane poplach a … výplach.

V takovém případě jsme svědky pro nás, co jsme zažili socialismus s jeho potřebou umět číst mezi řádky, až směšné snahy (třeba opět Bruselu…) o ostrakizaci takového jedince, nejlépe celé jeho vlády.

Myslím, že například pan Orbán by mohl vyprávět…

Vychází mě z toho všeho, že je žádoucí, mít na vrcholných postech takové lidi, kteří snadno podlehnout tlakům nadnárodních finančních a dalších skupin, jako jsou zbrojařská loby, farmakologická, bankovní a další a další skupiny, které mají za cíl jen jedno – být co nejvíce ve stínu, přesto mít rozhodující vliv na vše, co se děje a dít bude.

A o tom to je. Na výběr jsou jen dvě varianty, buď mít nad sebou nějakého toho Putina, se vším, co si pod tímto jménem lze představit, nebo loutku, kterou řídí nějaká ta „šedá eminence“. Ta je totiž už dnes tak silná, alespoň u nás, na Západě, že žádného Putina k moci nepustí (to samozřejmě naštěstí…), ale bohužel ani žádného toho Churchilla a spol.

Blbý je, že my ostatní jsme až úplně dole, kam těch s odpuštěním hoven, padá nejvíce…

Možná namítnete – demokratické volby, máme přeci možnost svobodně volit…

Víte, kdyby volby skutečně mohly na běhu světa takového, jaký v současnosti je, něco změnit, už by byly dávno zakázané…

..