Občanské nepokoje v USA? Možná otázka času…

Uznávám, že se pohybuju na půdě spekulací, ale kdo ví…                                                                       

Hladinu poklidného amerického snu sem - tam v poslední době rozbouří nějaký ten troufalec, co si nebere servítky a podá TO Američanům, jak se říká na plnou… ústa.

Tím dalším troufalcem, ale asi ne zdaleka posledním, byl pan Donald Trump. V jeho proslovu o skutečném stavu americké ekonomiky ale není nic objevného, k podobným závěrům dochází čím dál více odborníků, jen pan Trump to řekl znovu nahlas. O to větší to možná je pro Američany šok – vždyť on je přeci právě tím, co většina Američanů může pokládat za důkaz onoho růžového obláčku, obaleného však velmi křehkou bublinou, kterému se říká „Americký sen“.

Úspěšný člověk, byznysmen, který dokázal během svého života rozmnožit své jmění do pohádkové podoby.

A teď, najednou, jim takový člověk říká, že jejich sen je křehčí než by si dokázali představit v těch nejhorších představách. Jenže proslov pana Trumpa je jen první vlaštovkou, vlastně spíše prvním supem, by se chtělo napsat. Budou následovat další a další, otázka je jen ta, zda si tato varování vezme americký národ k srdci.

Co se pana Trumpa týká, tak si nemohu odpustit trochu jízlivou poznámku, a sice, že tento multimilionář je přeci jedním z těch pilířů (křehkých, jak se ukazuje…), na kterých byl celý ten systém americké prosperity, která se začíná jevit jako „přifouknutá mýdlová bublina“, postaven.

Což to nebyli lidé právě jako pan Trump, včetně jeho, kdo dovedli americké hospodaření tam, kde se podle všeho nyní nachází…?

No, svět se má čeho bát, protože jak se několikrát v historii ukázalo, když to půjde do kopru v USA, tak svět čeká něco podobného do několika málo dnů. Možná se na mě někdo bude zlobit, ale já osobně mám Američany za nejrozmazlenější národ na světě. Byli neustále ujišťováni o své výjimečnosti, dávali najevo až doslova opovržlivé smýšlení o všech ostatních národech světa. Zaměňovali hrdost za pýchu, a najednou dost reálně hrozí, že narazí nosem tvrdě na zem.

No, nechtěl bych být v kůži amerického politika, který jednou bude muset před svůj národ předstoupit, a říci narovinu – „ode dneška tohle nesmíte, tamto nesmíte, tohle musíte, a tohle musíte“.

A tak si říkám, že až k tomu dojde, a ono to bohužel vypadá, že k tomu opravdu jednou dojde, jak to ti růžovými sny ukolébaní Američané asi unesou…