Proč je chování Putina iracionální? Na co spoléhá?

Vždycky, když se dozvím o nějakém zkratu, který někdo udělal, pokládám si otázku, proč, co ho k tomu vedlo a zda se dají jeho kroky „pochopit“, i když s nimi třeba zásadně nesouhlasím. Hledám logiku, mnohdy nenacházím…

.

Na celé té ruské snaze o vyhlazení co největšího počtu Ukrajinců je zjevná jedna věc – o Ukrajince vlastně vůbec nejde, pro Putina jsou oni i jejich země, respektive jejich decimace, jen prostředkem k tomu, aby Rusko dosáhlo na světové úrovni pozice supervelmoci.

Pokud se nemýlím a je to tak, pak je odhad a plán Putina odsouzený tak jako tak ke zmaru. I kdyby Ukrajinou prošel, jako nůž máslem, stejně by se musel na jejích hranicích zastavit, protože - NATO.

Stejně tak, pokud se Ukrajina vydrží odhodlaně bránit a pouštět ruské armádě žilou, nepovede to ve světovém měřítku ani trochu k tomu, aby si zbytek světa před Ruskem a jeho vládcem sedl na zadek. Spíše se u ostatního světa dostaví určité prozření, že celý ten ruský moloch je jen velkohubý šašek, který nemá na to, co se snaží zbytku světa vsugerovat, totiž dostát obrazu své síly, neporazitelnosti, ekonomické obrovitosti, a v neposlední řadě schopnosti stát se ve světě jedničkou.

Zatím to vypadá, že jsou Rusové ve světě jedničkou asi takovou, jakou byl u pana Topolánka kdysi pan Kalousek…

Podle všeho to vypadá, že je Putin vážně přesvědčený o tom, že nad jeho zemi není, svědčí o tom i jeho postoj k okolnímu světu. On a jeho Rusko totiž nedává jak okolním státům, tak ani státům ruskému území vzdáleným, žádný náznak toho, jak by si představovalo poválečné styky a spolupráci.

Že se bratříčkuje pouze s nejprovařenějšími totalitami světa, aniž by se snažil nechat si alespoň pootevřená zadní vrátka k jednání hlavně s ekonomicky vyspělými státy, se kterými bude muset po válce spolupracovat, ať už ta válka dopadne jakkoliv, je hodně vypovídající. Africké státy, prolezlé korupcí a svrabem skrz naskrz, jejichž vůdce se snaží Putin a Lavrov získat na svou stranu, mu toho zdaleka nemohou nabídnout tolik, jako vyspělé ekonomiky typu Německa, Francie, Japonska, Jižní Korey, o USA ani nemluvě…

Je jasné, že Rus má jen nerostné bohatství, není jinak naprosto nic, co by mohl světu nabídnout, aby se jeho sounáležitost s ekonomikami světa mohla stát skutečností. Rus neumí vyrobit takřka nic, co by zejména západní země neuměly vyrobit lepší, funkčnější, levnější, zkrátka daleko konkurence schopnější.

Ruský průmysl, včetně jeho vojenského potenciálu, je doslova závislý na západních technologiích, protože si v Rusku bez těchto technologiích neumějí zkrátka poradit.

Putin může hlásat hlavně do řad svých nebohých a neinformovaných občanů co chce, realita je na hony vzdálená jeho lžím a v podstatě bláhovým snům, což Západ vnímá a umí lehce rozklíčovat.

S čím tedy počítá Putin ve skutečnosti? S čím počítá on, ne lidé, kteří věří jeho bláhovým lžím?

Myslím, že spoléhá na zimu, na to, že zejména evropská ekonomika, ale i obyčejní občané ( z jeho pohledu konečně…) dojdou bez ruského plynu a ropy k tomu, že nesmějí stát Rusku v jeho imperiálních plánech v cestě.

A právě proto musí být úsilí západní Evropy, i ostatních států, dosud závislých na ruském nerostném bohatství, vymanit se z ruského vlivu, mnohem silnější. Není na co čekat, Putin se nezmění, jeho chtíč donutit svět, aby mu podlehl, nikam nezmizí.

Nezmizí dokonce ani v případě Putinovy potenciální smrti. Jak se ukazuje, v Rusku je nakaženo jeho nenávistí a velikášstvím tak veliké množství jak populace, tak i politických směrů, že snaha Ruska dostat se opět na úroveň kdysi padlého Sovětského svazu, a jeho síly, také sama od sebe nezmizí.

Putinovi se podařil majstrštyk, jaký se naposledy povedl Hitlerovi – zblbnul většinu svého národa a narval mu do hlav přesvědčení o tom, že jejich národ je „vyvolený“ k tomu, aby všem ostatním vládl, vnutil národu myšlenku, že jako Rusové jsou nadlidmi, že jim lidé z ostatních zemí nesahají ani po kotníky a nemají tak žádné právo překážet Rusku v jeho ambicích.

Popravdě mu to moc práce asi nedalo, Rusové mají už v základu své národní povahy aroganci a potřebu vyvyšovat se nad ostatní, takže si mnozí Rusové přijali za svou myšlenku, že za jejich svrab a neštovice může okolní svět, nikoliv jejich vlastní vládci, kteří ani za třicet let od rozpadu SSSR nedokázali Rusko proměnit v prosperující, pro vlastní občany pohodlnou zemi, kde se žije dobře.

Jen si to srovnejte se zeměmi bývalých sovětských satelitů, kam jsme patřili i my, Češi. Srovnejte si v hlavě, kam se posunulo naše žití, naše ekonomické rodinné poměry.

Kované bolševiky a jinou podobnou u nás dosud žijící havěť žádám, ať si v hlavě v tomto směru nic nesrovnávají, na jejich pindy, jak bylo za socialismu a pod chomoutem Rusáka lépe než nyní, jsou zvědavi jen psychiatři a skupinky stejně nemocných lidí, jako jsou oni sami…

Co se kam posunulo v Rusku?

Nic a nikam - pořád jsou tamní lidé ve většině chudí, jejich lékařství je na úrovni začátku dvacátého století, jejich průmysl je nefunkční a alkoholismus obyvatelstva v podstatě stejný, jako kdykoliv dříve.

A za to všechno nemůže nikdo jiný, než ten „prohnilý“ Západ…?

Rus nepřizná svou chybu nikdy, nikomu, ani sám sobě.

No, uvidíme, jak kartami zamíchá zima, já osobně doufám, že se ruské hospodářství začne kácet dříve, než k ní dojde. A také doufám, že si Evropa najde cesty, jak nepotřebovat plyn a ropu od zlodějů, vrahů a rádoby dobyvatelů všehomíra.

A když se Putin nesnaží ani trochu v této složité době hledat příští možnosti jednání s Evropou, ať to dopadne tak, že Evropa nebude mít nakonec potřebu jednat s ním.

Ať se on i jeho klaka utopí v těch jejich lžích, ať je zavalí jak nenávist okolního světa, tak vlastních občanů, kteří si snad časem začnou klást ty správné otázky, otázky, kde jsou jejich synové a muži, proč museli zemřít, proč v jejich zemi dál vládne bída a chaos, a to v ještě větší míře než před začátkem ruského pokusu, stát se skrze Ukrajinu světovou jedničkou…

.

.