Kolik lidí si ještě odskočí na malou na Tchaj-wan, aby pomočili Čínu…?

Nějak se nám s těmi cestovateli na Tchaj-wan roztrhl pytel. No, pytel, spíše pytlík… Problém těch cestovatelů je, že na veliký pytel budou stále moc malí…

.

Zesnulý předseda Senátu, pan Kubera, chtěl jet na Tchaj-wan. Už tam nepojede, neb zemřel. Jeho nástupce, pan Vystrčil, tam tedy pojede „za něj“.

Slůvka – „za něj“ jsou důležitá, abychom si uvědomili, že pan Vystrčil tam nepojede za sebe, on tam pojede proto, protože se chce za každou cenu přiblížit stínu pana Kubery.

Když kdysi pan Kubera řekl, že hodlá jet na Tchaj-wan, člověk mu věřil, že to je pro něj důležité, já osobně jsem sice s některými názory pana Kubery nesouhlasil, nicméně uznával jsem, že když něco řekl, bylo to z jeho strany – „opravdové“. V souvislosti s jeho působením mi nikdy nepřišlo na mysl, že by si na něco hrál, že by něco dělal jen jako gesto bez náplně.

Což se ale nedá říci o mých pocitech o plánované cestě na Tchaj-wan pana Vystrčila i pana Drahoše, kteří mně osobně stále přijdou jen jako někdo, kdo si hraje na to, na co si myslí, že si lidé přejí, aby si hráli.

Ani z jednoho z těch dvou dosud živých pánů necítím ani zbla opravdovosti, jediné, co mi v souvislosti s některými jejich prohlášeními, a nejen co se Tchaj-wanu týká, naskočí, je „hlavně nevypadnout z role…“

Pan Drahoš s sebou prý poveze kolegy z vědecké komunity, dále pak zástupce firem zabývajících se kyberbezpečností. „Moje cesta bude mít více vědecko-technologický aspekt,” sdělil světu pan senátor Drahoš.

Nevím proč, ale mám za to, že lepších výsledků na tomto poli by mohlo být dosaženo spíše návštěvou Japonska, než Tchaj-wanu, ale zase cesta do Japonska by se nedala tak prodat, dát tak krásně na obdiv a neměla by tu nádhernou příchuť „odvahy“ malého, ukázat se alespoň na chvíli jako velikán…

To pan Vystrčil zase povídá, že jeho cesta je důležitá z hlediska, cituji – „ekonomického rozvoje, rozvoje vzdělání, vědy a kultury.“

Jako další důvody pan Vystrčil uvádí, opět cituji – „trvání na hodnotách revoluce z roku 1989, jako je vláda práva, svoboda a demokracie, které se v současnosti střetávají s „počítáním grošů”.“

Moc hezky to má pan Vystrčil nastavené. Možná tomu i sám věří, já osobně si při tom všem představím jediné – malou opičku, která když chce hodně naštvat velikou opici, tak si vyleze na větev o patro výše, a pak ta malá tu větší pomočí.

Přesně tohle vidím v cestě pana Vystrčila na Tchaj-wan. Všechny ty krásné řeči o vědě, ekonomii, kultuře a o hodnotách revoluce, jsou jen obyčejné s odpuštěním kecy. Všichni přeci víme, nebo alespoň někteří z nás, že kdyby Tchaj-wan neležel té "nenáviděné" Číně v žaludku, tak by si na něj naši hrdinní páni senátoři ani nevzpomněli. Na světě je spousta zemí, dokonce i v EU, jejich části by také rády autonomii, ale myslím, že tam páni Drahoš a Vystrčil dráždit hady bosýma nohama nepojedou...

Jde jen o jedno, z veliké dálky se vyčůrat na záda Číny. Ať to stojí, co to stojí. A ono to stát bude, a teď nemám na mysli jen náklady na cestu tam a zpět vládním speciálem, který panu Vystrčilovi na jeho výskok na vyšší větev prý poskytne ministr obrany, pan Metnar.

Panu Vystrčilovi se prý příčí „počítání grošů“. No, ono se to krásně ne-počítá groše, když si tu legraci nebude muset platit ze svého, ale vše půjde na vrub státní kase – Vám, mě a všem ostatním v téhle zemi. Ale dostane se nám za to protihodnoty, uvidíme rozprskávající se moč na čínských zádech, uvidíme její reakci, uvidíme, že uvidíme.

Musíme být přeci větší, než jsou i nadnárodní koncerny, namátkou McDonald´s, Dior, Versace, Calvin Klein, Valentino, nebo dokonce Mercedes - Benz . Všechny tyto firmy a společnosti ve své minulosti udělaly, nebo prohlásily něco, co Čínu naštvalo a všechny ty společnosti do jedné se za to pak omluvily. Ony si totiž uvědomily, že hrdost je hezká věc, ale má jednu chybu – nenakrmí. Ale není třeba věšet hlavu, my máme na skladě hned dva velikány, co to Číně nandají za celý zbytek světa.

No, uvidíme, jedno staré a krásné přísloví, které bylo oblíbené obzvláště u Habsburků zní – „není třeba bojovat a vítězit, stačí si počkat“…

.

.