S poslem do Liptákova
Naši drazí přátelé nás vzali do divadla. Ne že bychom doufám vypadali tak nekulturně, ale protože jsme dlouho nic takového nepodnikli a tohle byla dobrá příležitost. Před divadlem jsme dali véču a hurá za kultůrou.
Těšila jsem se, protože jsem na Cimrmanovi ještě nebyla a poslouchala jsem dvě hry jen z kazety a jednu jsem viděla v televizi. Teď už vím, že jsem si vybrala asi ty nejlepší, protože jsem celou dobu měla dojem, že se mi to líbí a celkově tak nabyla dojmu, že mám Cimrmana ráda.
Lidí tam bylo mraky, protože mi Terka vysvětlila, že Posla hrají málo a proto je na něj nával. Místa na sezení jsme měli nahoře na balkóně v poslední řadě, což bylo fajn a dá se odtamtud dobře koukat.
Poslední zvonění a jde se na věc. Jsem zaujatá očekáváním a nesleduji nic kolem sebe, jen jeviště. Tam si herci posedávají na židličky a jeden k řečnickému pultíku. A začíná vyprávět, co jsou zač atd. Když nastoupí druhý řečník se svým příběhem, shrne proslov prvního slovy: „Takže jsme se vlastně nic nedozvěděli, jen to, že tam jeli auty.“ Následuje převyprávění toho, co tam jeli dělat a zkoumat. Začínám se nudit. Proč nehrajou?? Chtěla jsem vidět divadlo a né poslouchat takhle dlouhé projevy. Navíc mi nepřišly občas ani moc vtipné. Jen vstupy vědce s kameny mě pobavil.
U pultíku se vystřídali asi čtyři. Já pořád čekala na děj. Jestli tohle bude celé představení, tak vážně usnu. Z apatie mě probral vždycky hlas p. Svěráka. Měla jsem se předem podívat o čem to je, dumám nad svou neschopností a nad tím proč mě napadá, že jsem tam úplně omylem a to jsem si myslela, že se tímhle nedá nic zkazit. Ještě, že jsem to nevybírala já.
Koukám na hvězdy na stropě divadla. Oni asi ví, proč je tam nalepili – přesně pro takové diváky, jako jsem já. Potlesk a opona. Paní vedle Honzy nejen, že je prostorově výraznější (nevím, proč i v divadle nedělají už větší sedadla), ale tleská jako o život. Jako by chtěla vytleskat všechen tuk, co se jí vlní na rukou. Připadám si moc kritická – ke všemu a ke všem. Copak není ve Čtyřech dohodách napsáno cosi o nesouzení? Jenže kdy já ty dohody dodržovat začnu..
Po zatažení opony hraje nějaká stará melodie. V sále je světlo a herci se připravují na první scénku. Diváci se začínají smát. Něco je špatně – buď jsem úplně mimo já nebo oni. Ale jich je víc, tak asi já. Je zatažená opona, jen hraje ta melodie a oni se smějí. Nechápavě koukám na Honzu. Jeho výraz říká, že taky neví. Aspoň nejsem sama. A pozor, opona se otevírá a konečně to vypadá, že se začne hrát.
Směju se. Poprvé za celou dobu se směju. Předtím jsem se taky snažila smát, ale spíš jsem se usmívala. Teď jsem opravdu ale vyprskla smíchy a to když Svěrák vysvětluje lidskou potrubní poštu.
Budeme v půlce a po smíchu zase ani památky. Některé náznaky ve hře ani nechápu, přeci jen jsem mladší ročník a naopak některé výroky, které byly před pár lety vtipné, mi dnes už k smíchu nepřijdou.
Jupí přestávka. Všichni mizí ze sálu a naše doprovody nás opouští. Řešíme s Terkou všechny jejich hry, protože je Cimrmanova fanynka. Raději neventiluju své pocity. Zvonek, bezva. Přestávka byla zatím to nejlepší, co mě tady potkalo.
Nechci z toho mít tak divný pocit, ale mám. Zase je přednes a zase se mi chce spát. Paní vedle Honzy si vyměnila místo s manželem. Ten je ještě tlustší. Vtipný vstup s kameny. Podruhé se směju. Padá opona a zase melodie. Nikdo se teď nesměje. Že by mi něco uniklo? Je pravda, že tady jsou asi skalní nadšenci, kteří to viděli snad i pozadu a smějí se ještě, než kdokoli cokoli řekne. Takže jsem šla vlastně na hledišťové divadlo a ne na jevišťové. Měla bych být vděčná, protože kdy se mi poštěstí vidět tolik lidí se smát.
Poslední scénka Vizionář. Docela dobrý, ale já už vizionářsky vidím konec. Opona a aplaus. Tleskám jako o závod, chvilku všichni sladíme rytmus. Chci ze sebe vytleskat ten divný pocit. Herci se vracejí snad desetkrát a rytmus tleskání je rychlejší a rychlejší. Jako by všichni čekali ještě nějaké vyvrcholení. Konec. Ztrácíme se v davu a spolu s ním i mé pocity. Obdivuji herce za jejich výkon a mám trochu výčitky, že pro mě by to muselo být podáno jinou formou.
Saskie Vítovcová
Cinkrlata
Taky se vám někdy stalo, že jste se dostali k nějaké činnosti,kterou jste dělat nechtěli a tak nějak vás to pohltilo? Začalo to prostě... Ztracenou náušnicí..
Saskie Vítovcová
Chlapeček s panenkou
Setkáváme se neustále se smutnými příběhy, ale na otevření očí druhým není nikdy pozdě. Tento příběh není můj osobní, na síle mu to však nijak neubírá..
Saskie Vítovcová
Jdeme na to - roztáhni nohy..
Bolí to a to dost. A chce to pravidelné opakování, ale jednou ta bolest přejde a jak by řekl klasik - je to tam.
Saskie Vítovcová
Někdo to rád horké
Vlézt dobrovolně do 41°C se hýbat a zaujímat pozice vrány nebo žáby? Někdo to rád vážně horké..
Saskie Vítovcová
Rwanda - připomínka genocidy
Silnější vyhrává. Skvrna na košili OSN. Přesně před 19 lety právě začal druhý den Rwandské genocidy.
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Kam na dovolenou v Česku? Nová místa i cíle, které zatím neobjevily davy lidí
Češky a Češi se vracejí do přírody. Stále více lidí lze potkat během dovolené na turistických...
Sociální dávky lákají uprchlíky z Afriky, notovali si Dostálová s Vondrou
Migrační pakt je podle lídra koalice SPOLU Alexandra Vondry nedostatečný. Uvedl to v diskusním...
Malostranský zápisník: Kdo byl Karel Kramář? A co je forčeking?
Premium Zlatí kluci z Prahy i jeden profesor z Brna si možná rozšířili obzory. Supermatka Jermanová nakojí...
Braniborskému Bernau pomohlo proti husitům pivo, teď to slaví spolu s Čechy
V braniborském Bernau nedaleko Berlína v neděli vrcholí třídenní husitské slavnosti, které jsou...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 37
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 639x