Někdo to rád horké

Vlézt dobrovolně do 41°C se hýbat a zaujímat pozice vrány nebo žáby? Někdo to rád vážně horké..

„Dobrý den, já mám rezervaci na hot jógu“, halekám už ode dveří a sotva popadám dech. Netušila jsem, že to budu mít jen tak tak, abych to stihla včas. „Vítám Vás, takže v rychlosti – tamhle je šatna, vedle sprchy a pak běžte do malého sálu“, usmívá se recepční. Ještě se ujistí, zda mám vše a můžu utíkat. Tím vše myslí podložku, pití a ručník, ale já jsem připravena a pokyny jsem načetla předem. Jen místo plavek mám tílko a legíny, přece se nebudu někde vystavovat v plavkách a ještě hlídat správně upravený dekolt.

Začíná mi kručet v břiše – nejíst předem dvě hodiny je vražedný. Rychle se převlékám v šatně a už teď mám z toho spěchu orosené čelo.

Ťapu v žabkách do sálu. Otevírám dveře a plesk. První facka od vedra a ta teda sedla. Rychle se snažím nasát alespoň nějakou molekulu kyslíku a hledám nejnenápadnější místo co nejdál od zářičů. V momentě jsem jak myš.

„Hezké odpoledne dámy, vítám vás na další hodině hot jógy. Kdo je tady poprvé?“ Ruka mi vystřelí nahoru, jako kdybych čekala záchranu v podobě vykázání ze sálu na vzduch. „Dobře, takže cvičte pěkně uvolněně v rytmu svého dechu, kdyby se cokoli dělo, dejte mi vědět, posaďte se a hlavu mezi kolena. Soustřeďte se sami na sebe a nenechte se rozptylovat ostatními.“

„A začneme. Dnes máme skoro absolutní vlhkost, takže si občas otevřeme okno, aby se nám lépe dýchalo.“ To sedí, cítím se tady jak v pavilonu tropů.

Začínáme pozdravem slunce. Naštěstí to znám z power jógy, takže mě pozice nepřekvapují, ale provádět je v takových podmínkách je tisíckrát náročnější.

„Hluboký výdech, pozice holubičky a vydržíme.“ Kap, kap, kap. Nevím, odkud odevšad ze mě

 kape, ale z nosu je to fakt nepříjemné. Zatraceně, proč jsem si nevzala ty plavky. Oblečení už dávno nic nesaje a vypitou mám polovinu vody. 

Uběhla polovina hodiny a já si uvědomím, že už si zvykám. Člověk si prostě zvykne na všechno. Zvykám si, že mi to klouže, vzdala jsem otírání ručníkem, selektování molekul kyslíku a myšlenky na nepohodlí v pozici vrány, žáby, atd. Konečně se mohu nadechnout plným jógovým dechem bez nepříjemných pocitů. Sedíme v pozici kleští.

No né, mně se snad prodloužily ruce, žasnu. Dosáhnu o hodně dál než obvykle. V pozici trojúhelníku

mám na zemi volně celou dlaň i s rezervou na nižší úklon. „Flexibilita svalů se v horku zvětšuje a nehrozí nebezpečí zranění nebo křeče“, vysvětluje lektorka.

Blíží se posledních deset minut z devadesátiminutové lekce. „Zaujměte pozici mrtvoly a uvolníme se“. Ach jak ráda dělám mrtvolu. Ležím rozpláclá na podložce a koupu se ve vlastním potu. Uvolnit se a nemyslet na to mokro moc nejde, ale aspoň nikde nic nekape.

„Pomalu se posadíme do pozice lotosového květu a třením dlaní o sebe je zahřejeme a přiložíme na oči.“ Zahřátá jsem dost, o tom žádná. „Vyplázneme do dlaní jazyk a zašklebíme se, abychom uvolnili mimické svaly.“ Fuj, tak to by stačilo. Mám v puse jak po návštěvě solného dolu.

Cvak poslední minuty na hodinách na stěně. Potlesk – trochu si zacákáme, když už dlouho nic nekapalo a hurá do sprchy. Chytřejší mají sebou věci rovnou. Sice lehce mokré ze sálu, ale jsou ve sprše první a to je hlavní. Sedím na chodbě, čekám na sprchu a utírám si pot. Je mi vedro a zároveň zima. Osprchuji se, utřu, a.. Co to sakra je? Jen co se vrátím do šatny, jsem zase mokrá. Vlhko je tady nalezlé všude a hned se zase rosím.

Kašlu na to, honem vyfénovat vlasy, zabalit a ven.

„Na viděnou zase za týden“, loučí se se mnou recepční. „Děkuji, dorazím hned, jen co se přestanu potit“, odpovídám a utírám čelo.

Venku je příjemně a konečně si mohu užít tu euforii ze cvičení.

Po několika lekcích jsem si tak zvykla, že bych se nahřívala klidně i déle. V zimě je to ideální doping tepla.