Včera jsem - inspirován paní spoluzakladatelkou Trikolóry - nadhodil otázku: Co to vlastně je ta potravinová soběstačnost? Ačkoliv se jí mnozí s plamenným nadšením razantně ohánějí, nikdo, opravdu nikdo nebyl schopen odpovědět
na 4 jednoduché otázky. Jediné konkrétní, co bylo napsáno, je zhruba toto: Potravinová soběstačnost je, když se nebudou dovážet brambory z Egypta (Belgie, Nizozemska) a jablka z Argentiny. Na jablka z Argentiny jsem ještě nenarazil, takže se zaměřím na ty brambory.
Českem jde jeden hlas, že jsme byli bramborářská velmoc, že Vysočina byla bramborárnou Evropy a dotace všechno zmařily.
Jenomže ono je to úplně jinak. Brambory se na Vysočině uchytily v raném novověku ne proto, že tam pro ně byly optimální podmínky, ale proto, že dávaly nejvíc hmoty ze všeho toho, co se tam pěstovalo. V těžkých jílovitých a podzolovitých půdách s nízkým obsahem humusu, v drsném klimatu Vysočiny, se bůhvíjak nedařilo ničemu. Brambory však daly tolik úrody, že zasytila zemědělce i jejich zvířata, byť kromě škrobů (což jsou obtížně stravitelné složité cukry) toho mnoho neobsahují.
Ale - jak už jsem napsal - Vysočina rozhodně neskýtá optimální podmínky pro pěstování brambor. Nejvhodnější pro brambory jsou půdy lehké až střední, písčité a dobře zavlažované, dobře zásobené organickou hmotou. Brambory potřebují vydatné animální hnojení, klidně i 60 tun na hektar. V lehké vlhké půdě plné živin mohou dobře narůst, hlízy jsou velké, zdravé, neotlačené, hezky vypadají, dobře chutnají. V těžších horských půdách v drsnějším podnebí se určitě nedaří raným odrůdám. Tam se pěstují pozdnější odrůdy, vhodnější ke skladování.
Důležitým faktorem při pěstování a skladování brambor je jejich určení. Známe 3 kategorie brambor:
- konzumní,
- krmné,
- průmyslové.
Konzumní brambory jsou určeny k přímé lidské spotřebě. Jsou na ně kladeny nejvyšší nároky, včetně nároků senzorických, tedy na vzhled a chuť. Konzumní brambory rozhodně nejsou doménou českých bramborářů. Důvody viz výše.
Krmné a průmyslové brambory - to už je jiná písnička. Tady se cení to, co u konzumních vadí. Především moučnatost. Moučné brambory lidé nechtějí, ale pro krmné, škrobárenské nebo lihovarnické účely se hodí náramně. Moučnatost znamená vysoký obsah škrobů, tedy cukrů, takže skot, drůbež a hlavně prasata dobře přibývají, a čím víc cukru, tím víc lihu, to ví každý palič.
Krmné a průmyslové brambory nemusejí dobře vypadat ani chutnat, zvířatům se dochutí šrotem, minerály či trochou zeleného, a kvasinkám už je to jedno úplně.
No a tak se ptám:
Jaké brambory patří do potravinové soběstačnosti? Jenom konzumní? A proč ne krmné nebo průmyslové? I škrob či líh jsou přece potraviny, i drůbež skot či prasata.
Proč bychom se měli vracet do doby, kdy v zatuchlých prodejnách zeleniny byly v tuto dobu k dostání pouze scvrklé naklíčené a zahnívající brambory z loňské sklizně? Proč a komu vadí, že vedle nich máme brambory egyptské či belgické, vypěstované v daleko příhodnějších podmínkách, a čerstvé?
Proč a komu vadí, že u nás se pěstují hlavně krmné a průmyslové brambory a konzumní, které umějí jinde lépe, dovážíme?
