Z komunistů nebylo maso, protože jsme nebyli schopní dodat tolik masa, kolik trh žádal. Peníze na dovoz masa nebyly a tak se zavedly bezmasé čtvrtky. Jinak v době komunismu 40 procent potravin bylo dovezeno z kapitalistických zemí a dovoz potravin činil 3, 74 miliardy korun. Jenže valuty vysychaly a hrozilo, že bude nutné dovoz zastavit a tak se přišlo na chemii. Do krmiv byla nově přidávána antibiotika a masokostní moučka, na pole byly vysypány desítky tisíc tun umělých hnojiv a jedovatých postřiků k hubení plevele nebo škůdců. To se odrazilo na zdraví obyvatel. Pak se přistoupilo na šizení kvality potravin. Tak potravinářské podniky na pokyn „strany a vlády“ šidily na surovinách.U pečiva a cukrovinek poklesl podíl tuku z 28 na 13 %, u listového těsta z 28 na 20 %), masné výrobky byly nastavovány vaječnou melanží nebo moukou a mléčné výrobky byly ve velkém „křtěny“ vodou, takže jejich kvalita klesla na nejnižší úroveň v Evropě. Československé konzumní mléko mělo kvůli tomu v roce 1962 nejprve 2 % tuku a od roku 1963 dokonce jenom 1,8 %, zatímco rakouské mělo 3,6 %, belgické 3,2 %, dánské 3,8 %, západoněmecké, francouzské, holandské nebo švédské 3 % tuku. Poláci produkovali konzumní mléko s obsahem 2,5 % a 3,2 %. Dokonce i v Sovětském svazu se obsah tuku v mléce pohyboval kolem 3,3 procent. Také ředění másla vodou (čs. máslo obsahovalo až 22 % vody, zatímco ve většině evropských zemí máslo obsahovalo max. 16 % vody. To přinášelo problémy spotřebitelům při vaření a obchodníkům při skladování, protože ošizené produkty nejenom hůře chutnaly.

Pramen :Národní archiv, f. Archiv ÚV KSČ 1945-1989

Nevím zda to sem patří. Pokud jste v Bavorsku v Alpách, třeba Berchtesgadenu, tak všude se pasou krávy. Jít cestou, to je jak procházka zaminovaným polem. Všude kravince. Bavorská vláda chovatele krav všemocně podporuje, protože krávy zejména jsou důležité pro přírodu Alp a květiny, které zde rostou. Cestou po horách si můžete dát v salaši si můžete dát čerstvé mléko, domácí chleba, sýr. Mám přátele. Ona je keramička, on je dětský kardiolog. Před několika lety se odstěhovali se do Českého Švýcarska, kde dříve žili samí Němci. Koupili si zanedbané louky, vysekali z nich náletové stromy a koupili si krávy pocházející ze Skotska, které nejsou na mléko a mohou být celý rok venku. Jenže přišla na ně dáma z Krajského úřadu z oboru životního prostředí. Nařídila jim louky o které se nikdo 50 let nestaral, pravidelně sekat a pozor, posekanou trávu odvést do bioodpadu, a po krávách uklízet kravince. Důvodem, že je zde předpoklad růstu vzácných kytek.

tak to asi ti vaši přátele pěkně kecají, protože právě spásání luk je předpokladem druhové pestrosti květeny. proto se v Milovicích vysazují zubři a divocí koně

Já se tedy o tu definici pokusím. Potravinová soběstačnost znamená to, aby nebyl stát nucen nakupovat za nevýhodných podmínek to, co je schopen vyrobit a vypěstovat sám. Neznamená to tedy to, co se neustále pokouší podsouvat demagogové, že se vrhne na pěstování banánů a ananasů, ale bude mít dostatečnou zásobu toho, co je možné u nás vypěstovat bez zbytečně zvýšených nákladů. Nikdo nikomu nebere ani tu možnost koupit si brambory z Egypta, ale měl by za ni platit reálnou cenu, tzn. cenu tamní práce, přepravu, distribuci. Tady si myslím, že kdyby byli spotřebitelé platit skutečnou cenu, mnoho z nich by si to rozmyslelo a na Egyptské brambory na loupačku by chodili pouze snobové do těch nejdražších hotelů.

Nějakým způsobem dotuje zemědělskou produkci a vývoz vybraných komodit celý svět, ne jenom EU, když totiž někdo něco takového zavede, těm ostatním nezbyde, než se přizpůsobit. Právě v tom je ten začarovaný kruh, ze kterého nejde vystoupit. Pokud někdo přestane dotovat, nebude cenově konkurenceschopný a nedotované zboží samozřejmě zdraží. Takže žádný politik nikde na světě nezruší dotace. Problém je v tom, že se po dotacích sápou další a další(, takže ve výhledu máme to, že nám stát jednou bude brát všechno, co si vyděláme a zároveň se udotujeme k smrti.

To, že si dokážeme vypěstovat či jinak vyprodukovat dostatek potravin přináší také strategickou výhodu v tom, že nejsme závislí na tom, co nám kdo dodá a celkem čerstvé zkušenosti ukazují, že to v jistých okamžicích opravdu není samozřejmé a jisté. Proto bychom si potraviny, ale i vodu a energii měli zajišťovat v co největší míře vlastními silami.

Dle vaší definice jsme již dosáhli plné soběstačnosti, protože zcela určitě nenakupujeme venku potraviny za nevýhodných podmínek. Naopak.

Brambory - minulý týden jsme koupili německé brambory z loňské sklizně. Výborné. Tak mě vrtá hlavou, jak to ti Němci dělají, že je dokáží tak dlouho uskladnit, že na nahnilou bramboru nenarazíte.

Nedávno jsem narazil na článek nějakého zemědělského odborníka (lituji, že jsem si neuložil odkaz), který uvedl hlavní příčiny našich potíží se zemědělskou produkcí. Jsou to jednak nekvalitní odrůdy (a chovy), a hlavně zastaralá zpracovatelská zařízení a technologie. Uváděl, že oproti většině zemí EU je naše zpracování dvakrát dražší, oproti Německu a Rakousku ještě více.

Také psal o žalostném stavu našich jatek a o ceně za zpracování, takže se vyplatí zavést dobytek na porážku do Rakouska, vyjde to levněji a je to kvalitnější.

Babička pocházela z většího statku a dokázala uskladnit brambory až do června. Asi zázrak.

Moje generace si zažila spoustu zemědělských brigád, takže náhled pod pokličku JZD nám byl umožněn. A obávám se, že současné zemědělské velkopodniky (Agro-tento) to nedělají o moc lépe, jen možná ještě s většími ekologickými škodami.

Četl jsem to ...

Mě by zajímalo proč je výraz "potravinová soběstačnost" dokola ostrakizován a považován za něco nepřístojného a nutného proti němu neustále bojovat?

Jak to má například sousední Německo, které je rozlohou více jak z poloviny zemědělské a rozhodně se nejedná o jižní zemi. Musí tamní řetězce povinně nakupovat a plnit regály zbožím i z jiných členských zemí? Co když se zboží do regálu nevejde? Kdo má přednost? Německý zemědělec, nebo španělský/ francouzský atd....?

No protože tak jak byl prezentovaný, je to termín, o jehož konkrétním obsahu neměli představu ani jeho propagátoři. A když začneme rozebírat, co se pod tím skrývá, dojdeme (alespoň) někteří k závěru, že je to nesmyslný výraz.

V 60 tých letech se podobnými úvahami o dětské práci ještě žádný uchýlí nezabýval. My jako školáci jsme naopak bramborové brigády vitali poněvadž to byla skvělá možnost jak se dostat že školy ven a ještě užít legraci. Těšili jsme se vždy na jídlo co nám statek vozil na pole ve hranicích a nahrávkou nám je přidělovat do esusu. K pití byla další hranice s čajem a jednou nahrávkou pro celou třídu. Neměli jsme ani balenou vodu, ani mobily. Obávám se, že by dnešní školství a školáci včetně asistentů pro inkluzivni vzdělání nepřežili. Je fakt, že občas se v kolektivu vyskytl rejpalek a ukazoval nahnilou bramboru, studený čaj atp. Obvykle dostal od ostatních pár dobře mirenych a život sel dál.

Ano pane Pěnkavo, také rád vzpomínám na srandu na bramborových, chmelových a jiných brigádách. Podstatou příspěvku, který tady na toto téma zazněl je ale něco jiného. Že socialistický režim nebyl schopný běžnými pracovními silami bez nucené práce studentů zajistit ani sklizeň domácích plodin. Ze stejného důvodu se organizovaly legendární akce Z.

Ve světě byla dětská práce zakázána. Nás v deváté třídě nahnali na pole sbírat brambory, které už tam pomalu hnily, protože zemědělný lid to nebyl schopen sklidit. Plácali jsme se v zimě v blátě po poli házeli kýble s brambory na valník. Učitelé nám udělali ohníček, kde jsme se ohřívali. V obchodě, ale brambory nebyly. To nemluvím o dalších plodinách.

Tak určitě, hlavně v Africe a Latinské Americe hehehehe

Nejen Vysočina byla bramborářskou oblastí. Jako školáci jsme jezdili na sběr brambor na Tepelsko tj. Poutnov a okolí. Dnes jsou na místě polí pouze pastvin\ a ze státních statků jsou opuštěná chátrající torza. Pokud se jedná o uskladnění brambor, pak samozřejmě v paneláku je to problém. Tento problém se ale měl řešit bramborárnami a ne útlumem pěstování. Nebo si snad myslíte, že Belgie či Nizozemsko sklízí brambory v lednu ?

Sám si pěstuji brambory pro vlastní spotřebu na zahradě asi 30 let. Pro jejich bezpečné uchování až do příští sklizně stačí malý sklípek o hloubce 1,5m pod chatou.

Na výběr je sadba řady různých typů brambor. Mne se třeba za léta osvědčil druh Roza s červenou slupkou.

Je samozřejmé, že nic se nemá přehánět. Náš národ je v tomto zřejmě nepřekonatelný. Nejdříve zestátnění všeho až do posledního ševce. Náísledně privatizace všeho až po zdroje vody. Stejně tak současné výkřiky po úplné potravinové soběstačnosti jsou nesmyslné. Nežijeme v době direktivních osevních plánů, ale v době svobodného podnikání s cílem vytvořit zisk.

Pokud je zemědělství pokřiveno systémem dotací, kdy se vyplatí pěstovat řepku či kukuřici namísto brambor, pak není příliš šance na změnu.Snad jediná možnost změny se rýsuje v oblasti opět nesmysné zelené politiky. Zde je více než absurdní likvidovat uhelné elektrárny a nahrazovat je čistými zdroji a na druhé straně umožnit kamionové dovozy potravin z jednoho koutu světa na druhý, ačkoliv se v dané oblasti mohou vyrobit také.

Přesně tak, nehledě k tomu, že kdo si za totáče nekoupil brambory na uskladnění, v zimě už je v žádném obchodě nekoupil. Například v panelácích bylo uskladnění brambor na zimu neřešitelným problémem, protože sklepy byly příliš teplé a suché.

Ach jo, v paneláku jsem kus života taky bydlela a fíha, brambory jsme kupovali v krámě až do jara pořád...

Když vy jste chudero brambory nesehnal jak byl rok dlouhý, co jste místo toho jedl? :-)

Jde o kalorie, respektive jouly, v zásadě kolik kalorii exportujete, tak tolik importujete. A pozor Češi mají sklon k nadváze. A aby bylo jasno, totéž platí o vitamínech.