Pandemie jako příležitost pro totální reformu školství? No zdali!

Už rok zuří pandemie kovidu 19, lockdown stíhá lockdown, a i když to zatím vypadá dost beznadějně, jednou třeba přijde doba, kdy budeme moci vystrčit nos na vzduch a třeba dokonce poslat děti do školy.

Distanční výuka změnila realitu ve školství a otevřela spoustu nových možností. Domácnosti pochopily, že internet už není luxusní zábava, ale mít doma počítač, tiskárnu a obstojné připojení je holá nutnost. Děti se naučily pracovat off-line i on-line. Učitelé si připravili spoustu zajímavých příprav, videí, materiálů, naučili se pracovat se školními systémy.

Distanční výuka by se mohla stát páteří vzdělávacího systému. Pasáže frontální výuky, která je tak zatracovaná a přesto tak nezbytná, zejména při prezentaci nového učiva, by se měly odehrávat právě zde. Žák si prostě vyhledá příslušnou přednášku, vyhledá si ji tehdy, kdy bude chtít, zastaví si ji tehdy, kdy bude chtít, vrátí si ji, kam bude chtít a kolikrát bude chtít, a kolikrát bude chtít, tolikrát se k ní v budoucnu může zase vrátit. Lekce bude možné rozdělit do více kratších úseků. Bude je možné kombinovat. Například budu-li ve fyzice probírat vzájemnou závislost rychlosti, dráhy a zrychlení, na druhé obrazovce si otevřu matematiku - derivace a integrály. Budu-li v motorových vozidlech řešit eliminaci oxidů dusíku vstřikováním močoviny do výfuku, souběžně si otevřu pasáž z chemie o oxidaci a redukci...

Pedagog svou přednášku nahraje jednou a zbylý čas může věnovat praktičtějším věcem. Dnešní třídy o 30 - 40 lidech se rozdělí nejméně na poloviny a formou seminářů na učebnách budou prakticky probírat to, co se teoreticky naučili distančně. Bude více času na žáka, více času na praktické procvičování, a konec konců do jisté míry budou spokojeni i zastánci alternativních metod, kteří tvrdí, že dítě samo pozná nejlépe, kdy a co se chce učit. Dostane příležitost.

Rozostří se územní působnost škol. Žáci budou mít možnost část výuky absolvovat z domova, nebude tedy pro ně již tak finančně a časově zatěžující dojíždět i do vzdálenější školy, která jim může připadat kvalitnější. Prostě tam budou jezdit méně často.

A to zdaleka není všechno. Učitelé se budou moci více specializovat a svůj specifický obor učit na více školách. Odpadne tím "zaplácávání" úvazků, kdy třeba důstojná paní jazykářka v nejlepších letech musí učit týdně dvě hodiny tělocviku, aby jí vyšel úvazek... A nebo protože není tělocvikář.

Což by mohlo vést ke vzniku specializovaných škol. Ostatně už tu takové máme - umělecké školy, jazykové školy. Tak proč nemít třeba matematické školy? Chemické školy? Tedy vysoce specializované školy, které by byly schopny ve svém oboru poskytnout vzdělání v nejpestřejší škále. Jazykovky vás přece taky naučí jazyk na různých úrovních, podle přání. A zase - existence takových škol by zcela jistěji přilákala do výuky i odborníky z praxe, kteří by jistě rádi přistoupili třeba na 20 hodin měsíčně pro ty, kteří mají o obor skutečně zájem.

Nakonec - nakonec ani klasické školy, jak je známe dnes, nebudou třeba. Uchazeč si vybere obor, který chce studovat, zapíše se na jednotlivé předměty na těch školách, které mu vyhovují, zvolí si i vlastní studijní tempo, a až bude připraven, přihlásí se ke zkoušce před odbornou komisí.

Ano, na prvním stupni ZŠ by to asi tak úplně nešlo, ale druhý stupeň už by tyto prvky výuky alespoň částečně převzít mohl. A střední škola by na tuto formu vzdělávání měla přejít co nejdříve.

Ale nedělám si iluze. Ještě uběhne hodně lockdownů, než si někdo kompetentní vůbec všimne, jaké nové kvality by do vzdělávání mohla distanční výuka přinést.  Hezký den!