Jak se (ne)zbláznit z papíru na hlavu

Učím zhruba dvacet let. Práci, byť dost náročnou, mám ráda. Přesto to ale vypadá, že dlouho u své profese nezůstanu. Nejsem totiž dostatečně kvalifikovaná.

Dle aktuálních informací v tisku totiž patřím mezi deset procent nekvalifikovaných v naší republice. Ano, stačilo by mi (pouze) vystudovat doplňkové studium pedagogiky a psychologie a byla bych v suchu na dalších nejméně dvacet let dalšího učitelování. Jenže já se dokvalifikovat prostě NEPUDU. Milý státe, myslíš, že mi chybělo odhodlání? V naší rodině zastupuji čtvrtou generaci učitelů, od mala jsem jím chtěla být, a tak jsem poměrně automaticky ve třetím ročníku na FF UK zamířila na semináře pedagogiky a psychologie. Zároveň jsem totiž začala učit na jednom pražském soukromém gymnáziu, přišlo mi to tak nějak přirozené skloubit obé dohromady. Vyzbrojena základními poznatky o tom, že mám na tabuli napsat číslo hodiny, téma hodiny a pod něj plán hodiny, jsem vstoupila do třídy. Jeden žák, houpaje se na židli s nohama na lavici, mě uvítal slovy "Sem zvědavej, co nás naučíš". Entrée, na které mě nikdo nepřipravil. Když boj, tak boj. Učení jsem jakžtakž ustála, u této profese i přes mnoho podobných zážitků zůstala. Co jsem ale začala zcela ignorovat, byly ony semináře. Radši jsem začala chodit na rande s jedním z dalších dezertérů...Filozofickou fakultu jsem vystudovala, ovšem bez pedagogického minima. Státe, myslíš si, že jsem ignorovala tvůj požadavek na kvalifikaci, jenž se neustále prodlužoval o více a více let, takže mi nebylo úplně jasné, zdali je míněn vážně? První doplňkové studium jsem nedokončila, prostě nebyl čas - matka malých dvojčat... Druhý pokus mi taky nevyšel, zasáhla nemoc a dlouhodobá pracovní neschopnost. Potřetí to zkoušet nebudu. Ano, štve mě, že jsem neměla víc pevné vůle k dostudování, ale zároveň mi to od tebe, státe, přijde nefér. Myslíš, že jsem tím, že nemám pedagogické minimum, zanedbala své učitelské povinnosti? Opravdu jsem se snažila plnit tvé požadavky, které pro mne měly smysl - individualizujte, dbejte na žáky slabé i nadané, používejte IT techniku, zkoušejte nové metody výuky, připravte práci samostatnou i týmovou, konzultujte, zapojujte se do projektů, ověřujte poznatky nejrůznějšími způsoby, pracujte na sobě, choďte na školení, účastněte se školních akcí, vybírejte peníze a já nevím, co ještě. Jo a hlavně, buďte žákům a studentům, jakož i rodičům učitelkou, vychovatelkou, účetním, zdravotní sestrou, sekretářkou, asistentkou, psychologem i mámou. Taky bych se chtěla zeptat: z jakých peněz si mám hradit studium, když jsi na mě tak skoupý? Raději se ti přiznám, namísto slavné pedagogiky a psychologie jsem si zaplatila kurz metodiky angličtiny, ve své (zřejmě už soukromé) praxi jej využiju líp. Státe, nechci jen kritizovat, prosím, vezmi ale v potaz, zdali by nešla ta nešťastná pedagogika a psychologie nahradit něčím jiným. Školeními vázanými na předmět, který vyučuji? Zpětnou vazbou ze strany vedení, žáků i rodičů? Porfoliem mé práce? Jsi opravdu přesvědčen, že dvouleté doplňkové studium v učebně narvané kolegy, které je navíc povětšinou vedeno postaru - výkladem od tabule, ze mě udělá tu učitelku s velkým "U"? Nezlob se, státe. Už se mě opravdová učitelka se vším všudy nebude. A možná taky dobře. K čemu rebelanta, když se většina do kolonky vejde. Co se mne týče, podobnou mzdu, kterou mi dáváš, budu mít i jinde. Prestiž možná i větší. Možná mi ale budou chybět děti, se kterými mi bylo fajn, i když mne příšerně vysály... Víš - mít tebou požadovaný papír na hlavu, že po těch x letech ve tvých službách mohu zůstat, mi prostě přijde na hlavu.