Po světě pobíhá celkem nerušeně obrovské množství lidí, kteří mají velké psychické potíže. K odborníkovi nejdou. Buď už jsou na tom tak zle, že nemají náhled, nebo nechtějí riskovat stigmatizaci okolí. Pokud ovšem někdo s problémy je natolik uvědomělý, že zajde k dr., léčí se, okamžitě je pro okolí podivný, podezřelý,..., přitom by to mělo být právě naopak.

Kateřino, díky, že píšete. Moc Vám fandím. Nedejte se.

To máte tak. Lidi mají rádi pouze to, co je hmatatelné, co je měřitelné, co je vidět. Když vozíčkář bude dělat ve firmě telefonistu, tak každý bude vědět, že zkrátka nemůže chodit, ale sedět mu nevadí, nijak to nikoho neomezuje. Jenže co je člověku který má "papíry na hlavu"? Kolikrát to neví ani on sám, ani jeho doktoři. Po případech kdy psychicky nemocný člověk někoho zabil se nikdo nemůže divit, že lidé nemají k těmto nemocným důvěru. A kolikrát šlo o člověka, který se dlouhodobě léčil a podle odborníků nehrozilo žádné nebezpečí.

Na druhou stranu, jsem kvůli invalidnímu důchodu odsouzená sedět doma s rukama v klíně? Máte pravdu, i tyto situace mohou nastat, nicméně ruku na srdce, jste si jist, že člověk bez papíru na hlavu nikoho nikdy nezabije?

jestli není problém v tom, že máte plný invalidní důchod, to by Vás, dle nějakého zákona, ani nesměli zaměstnat. Pokud má někdo částečný důchod, tak vás můžou zaměstnat. A měla by jste dostávat,dle zákona, minimální plat, to se týká i té Vaši známe. Je to z vlastní zkušenosti, měl jsem částečný invalidní důchod a pracovalo se v chráněné dílně a dostávali jsme minimální plat, tehdy to bylo 8 000 Kč hrubého

Ano. Ovšem máte-li částečný úvazek, osm tisíc rozhodně nedostanete.

Zatloukejte, co je komu do toho?  Za blog

To ale nejde. Sociálka to rychle odhalí. Je do toho hodně. Invalida nemůže vykonávat řadu prací, má omezení pracovní doby a pod.

držím palce!

Moje milá, mým údělem je bipolární porucha, inv. důchod I. stupně. Teď se hlásím do práce (konečně něco...................!!!!), je to chráněné místo. Zaměstnavatel, když viděl, že mám ruce a nohy, neptal se dál. Obávám se však, kdybych mu řekla diagnózu, aniž by mne chtěl přinejlepším diskriminovat, byl by asi na vahách, vzít si do práce jedince, který je šup v mánii, objímá a zachraňuje celý svět, posléze se topí v depresi.   

Ale blog jste napsala velmi pěkně, jste šikovná!

Vidíte, i vy píšete "aspoň něco" - tedy aspoň nějaká práce. Mám VŠ vzdělání a chci pracovat jinde, než v chráněné dílně. Ano, kvůli diagnóze mohu být nespolehlivá, ale stejně tak bude "nespolehlivá" i matka s malými dětmi i zdravý člověk, který musí nutně na operaci já nevím, třeba s kýlou anebo si zlomí nohu. Vzhledem k tomu, že nás depresářů přibývá, se zřejmě bude muset něco změnit. Co takhle zkrácený úvazek? Flexibilní pracovní doba? 

Děkuji za vaši reakci.