Příběhy a písně Tisíc let, Toužím, Ech vy cesty, Měsíc za obláček

Kdysi jsem si myslel, že Christina Perri a Katy Perry jsou sestry. A podezíral jsem Christinku, že žije jen z megaslávy Katy. Ale, není tomu tak. Promiň Christino!

Christina Perri je zcela samostatná jednotka. Má polské i italské kořeny. Vyrůstala v objetí italské části rodiny, takže se také cítí být více Italkou. Italkou z Pensylvánie, samozřejmě.

(Rychle bije srdce. Barvy, sliby. Jak mám být odvážná? Jak mám milovat, když se bojím něco si začít? Když tě ale vidím stát osamotě, všechny mé pochybnosti se najednou ztratí. Jsem o krok blíž. Každý den jsem umírala čekáním na tebe. Miláčku, neměj strach, milovala jsem tě už asi tisíc let a budu tě milovat dalších tisíc. Čas přestal běžet. Nádhera, už vím, že existuje. Budu smělá a nenechám si vzít nic z toho co mě čeká. každou hodinu která mě k tobě přivedla. Po celou dobu jsem věděla, že jsi tě najdu. Tvé srdce přišlo ke mně, jsme pořád o krok blíž.)

. 

Mřu po míru

Současná politická situace na Slovensku, ale i uplynulých 30 let nás přesvědčilo, že my si prostě sami vládnout neumíme. Za časů Rakousko-Uherska nám vládli Rakušané a Maďaři. V Československu Češi (to je jenom vtip). Nám se to tehdy nelíbilo. Mohli bychom to tedy ještě zkusit spolu s Poláky nebo s Ukrajinci… Jak se rozhodnete, milí spoluobčané - Slováci v referendu? Chcete, aby se náš budoucí stát jmenoval „Rzeczpospolita Polska-Słowacja“, nebo „Respublika Ukrajína-Slovaččina“?

Já toužím po svazku Slovenska a Ukrajiny (vždyť naše Podkarpatí je už tam :). Zpěvák Svjatoslav Vakarčuk, skupina Okean Elzy a všichni Ukrajinci nejvíce mřou za mír... Pekelný stroj se nezdařilo zastavit...

(Toužím po tobě, jak ještě nikdo nikdy netoužil. Mám starost o tebe, že nemám slov. Chybíš mi, jako svoboda ptáku v kleci. Jen čekám a nevím, jestli je upřímnosti ve tvých očích. Chci tě moc, jako dítě svou matku. Chci tě stejně, jako tato země chce nebe. Všechny touhy světa, všechno co mám, bych dal, jen kdybych každé ráno mohl říkat tvé jméno. Toužím po tobě… Pokud máš velká očekávání, celou noc číháš na znamení. Že bude svíčka hořet a miláček řekne ano. Tak moc tě už chci potkat…)

. 

Oj, vy cesty!

Hned na začátku bych chtěl napsat, že to nebude o žalostném stavu našich cest (to by byla také zajímavá, ale mnohem širší problematika). Pár mých známých mi řeklo, abych téma 2. světové a frontové písničky, nechal raději až na začátek května. Možná jsem staromódní, ale já podobný názor nesdílím. Myslím, že o písních o Velké Vlastenecké válce, jak v Rusku 2. světovou také nazývají, se může psát po celý rok. Vždyť vojáci, často jen mladí chlapci nebo dívky, ať už na jedné straně fronty nebo na druhé, umírali po celý rok. A je to tedy stejně aktuální furt. Na kolika místech hoří válečná ohniska na Zeměkouli kupříkladu i v dnešní den?

Píseň „Oj, cesty“ vznikla v r. 1945 na objednávku do nějakého slavnostního programu Velkého divadla v Moskvě. Jelo tedy čistě o jednorázovou záležitost. Anatolij Novikov se prý při skládání hudby opřel o motiv jedné ruské lidové písně.

Autorem slov je známý textař Lev Ošanin. Během několika dní se píseň zařadila mezi nejoblíbenější o válce. Ve svém repertoáru ji měla mnohá hudební tělesa a zpěváci. Alexandrovci, skupina Zpívající kytary, Dmitrij Chvorostovskij... a nejnověji Saša Kapustina.

Text je pouze volně přeložen a není to tedy žádná Poezie (jako by si možná někdo mohl myslet).

 Ej, cesty.

 Prach a mlha,

 chlad, neklid

 a stepní tráva.

 Nemůžeš znát

 svůj osud.

 Možná složíš křídla,

 uprostřed stepí.

 Koudolí se prach pod holínkami,

 po stepích, po polích.

 A kolem plameny

 a sviští kulky.

 Ej, cesty.

 Prach a mlha,

 chlad a neklid

 a stepní tráva.

 Zahřmí výstřel,

 havran krouží.

 Tvůj přítel v té trávě,

 neživý leží.

 A cesta vede dál,

 práší se, koudolí

 a kolem kouří země,

 cizí země.

 Ej, cesty,

 prach a mlha,

 chlad a neklid,

 a stepní tráva.

 Země borovic,

 slunce vstává.

 A v rodné braničce,

 matka čeká synáčka.

 Nekonečnými cestami,

 řekami, poli.

 Všichni dívají se za námi.

 Rodné oči.

 Ej, cesty,

 prach a mlha,

 chlad, neklid,

 a stepní tráva.

 Zda je sníh a zda je vítr,

 připomeňme si, přátelé.

 My tyto na cesty,

zapomenout nesmíme. 

poznámka: Text přeložil a příspěvek o písni "Ech, darogi" pro mě napsal Drahoslav Mika.

. 

Melánie Olláryová

Za mlada to prý Melánii moc slušelo. Později si s ní matka příroda zahrála dost ošklivou hru. Ale v šedesátých letech minulého století - žádný problém. V té době se písničky neposlouchaly na youtube ani na televizním hudebním kanálu. Pouze v rádiu. A hlas se Melánii nezměnil. Pořád uměla do svého projevu dát něco co posluchače popadlo za srdce a duši. Vždyť, není-li někdo úplně tupý, tak to jistě cítí a slyší i teď, po letech.

. 

Melánie Olláryová - Nejsme tak staří (1976)

. 

Christina Perri v Indonésii, celý koncert (34:20 A Thousand Years)

. 

Velikonoční koncert skupiny Okean El'zy 2022 živě

. 

Ech, vy cesty! - Dmitrij Chvorostovskij