Co s tím má láska, Kytara pláče, Láska v modré, Dítě Afrodity, Dámy v levandulové

Pochází z malé osady v hrabství Durham, na severovýchodě Anglie (ještě severněji od Yorkshiru). Žije tam na farmě spolu s rodiči a dvěma mladšími sourozenci. S bratrem a sestrou. Pomáhá rodičům a při tom si zpívá. 

Skládá také vlastní písně. Na rovinu, mě zatím, řeknu to tak, neoslovili.

. 

Courtney Hadwin – „What's Love Got To Do With It“ (píseň Tiny Turnerové) 

.

„America's Got Talent“ 2018, zlatý „buzzer“

. 

Courtney Hadwin (12) v „The Voice Kids“ – Velká Británie 2017

. 

vystoupení Courtney Hadwin v Americkém talentu

. 

. 

ukrajinská lidová píseň

??????? ?????? / kytara pláče

. 

Když se houpe vánek, rybník spí,

 na břehy sedla mnohomluvná tiš.

 Někde hrála plačící kytara,

 dívka tam spatřila jaro.

 Proč mě tady necháváš?

 Samou necháš nad rybníkem

 a nikdy si na mě už nevzpomeneš.

 S druhou přivítáš jaro.

 Nebul, nebuď smutné, děvče.

 Neplakej, nebuď smutné, nevzlykej.

 V době, kdy kvete kalina,

 poznáš ho v klidný večer.

 A přišla dlouho očekávaná chvíle

 a přišel dlouho očekávaný čas…

 Dívka čeká v kalině,

 ale milého není.

 Není a nikdy nepřijde.

 Takový je osud dívek.

 Musíš vědět, jak milovat chlapce

 a jak věřit jejich slovům!

. 

. 

. 

 modlitba za Ukrajinu

Dmytro Myšyn učí hru na kytaru. Na portálu „youtube“ má svůj kanál. Více než 60 tisíc odběratelů svědčí o tom, že svou kytarou má co říci.

„??????? ????? – ????, ???????, ??????!“

. 

. 

láska je modrá

Love Is Blue – anglický text napsal Bryan Blackburn. K barvě – modrá, červená, zelená… je vždy přiřazen nějaký duševní stav – smutek, žárlivost, nostalgie… zpěv: Marty Robbins (video: pocta herečce Veronice Lake)

Modrá, modrá, můj svět je modrý

Modrý je můj svět, když jsem bez tebe

Šedý, šedý, můj život je šedý

Chladné je mé srdce, když jsi odešla

Červená, červená, moje oči jsou červené

Pláču za tebou v mé posteli a sám

Zelená, zelená – mé žárlivé srdce

pochyboval jsem a teď jsme bez tebe

Když jsme se potkali, svítilo jasné slunce

Potom láska zemřela, duha je pryč

Černá, černá, noci, které jsem poznal

Touha po tobě, tak ztracená a sama

Pryč, pryč, láska, kterou jsme znali

Modrá je můj svět, když jsem bez tebe

. 

„Láska v modré“ je jistě dobrá už tak, jak je. Dirigent Paul Mauriat ve své orchestrální úpravě zvýraznil hudební motivy, hloubku a šířku melodie, skladba celkově vyznívá… „barevněji“. Myslím, že z pozoruhodné - nesmrtelnou ji udělal právě Paul Mauriat (1974).

. 

Takhle to všechno začalo. Hudbu složil André Popp a slova napsal Pierre Cour. Poprvé jsme píseň mohli slyšet (kdybychom tam byli) ve Vídni francouzsky. Ve francouzském jazyce je text více o chuti, v angličtině je více o barvách.

Vicky Leandros – „L'Amour est bleu“, Eurovision Song Contest 1967. Vicky reprezentuje Lucembursko. Jedním z úředních jazyků je tam francouzština.

Sladká, sladká, láska je sladká.

Sladký je můj život, můj život, ve tvém náručí.

Sladká, sladká, láska je sladká.

Sladký je můj život, můj život poblíž tebe.

Modrá, modrá, láska je modrá.

Kolísa mé srdce, mé milující srdce.

Modrá, modrá láska je modrá.

Modrá, jako když si nebe hraje ve tvých očích.

Jako voda, jako tekoucí voda.

Mé srdce běží za tvou láskou.

Šedá, šedá, láska je šedá.

Pláče mé srdce, když odcházíš.

Šedá, šedá, obloha je šedá.

Když jsi pryč, padá déšť.

Vítr, vítr kvílí.

Pláče vítr, když odcházíš.

Vítr, prokletý vítr.

Pláče mé srdce, když jsi pryč.

Jako voda, jako tekoucí voda.

Mé srdce běží za tvou láskou.

Modrá, modrá, láska je modrá.

Když se vrátíš, obloha je modrá.

Modrá, modrá, láska je modrá.

Láska je modrá, když mě vezmeš za ruku.

Bláznivá, šílená, láska je šílená.

Šílená, jako ty a šílená, jako já.

Modrá, modrá, láska je modrá.

Láska je modrá, když jsem tvůj.

Láska je modrá, když jsme spolu.

. 

V kulturních zemích se rozhlas a televize, k této písni pravidelně vrací. Šanci poznat ji, tak má každá generace.

.

.

pár slov k této Vicky Leandros

Narodila se v Řecku na ostrově Korfu. Jmenovala se Vasiliki Papathanasiou. V dětském věku se s rodiči přestěhovala do Německa. Na Eurovizi v roce. 1967 ve Vídni, skončila na 4. místě. Bylo to 8. dubna. O dva týdny později řecká armáda uskutečnila vojenský převrat.

Pokud by to řecký „černý“ plukovníci stihli dříve, ještě před soutěží, Vicky by se umístila určitě lépe. Nevadí… po puči v Aténách se zvedla nad Evropou obrovská vlna solidarity. Řekové byli jednoduše v módě. Vicky Leandros tehdy právě stála na prkně, stačilo jen vézt se s tou vlnou a chytře surfovat. Zřejmě, od té doby se říká – štěstí přeje připraveným.

O několik let později, Vicky už Eurovizi vyhrála. S písničkou „Apres Toi“. „L’amour est bleu“ i „Apres Toi“ se staly světovými hity. Prodala se neuvěřitelná spousta desek. Údajně 55 milionů. Písně byly přeloženy do dvaceti jazyků. Z toho Vicky je zazpívala osmi. Přiznávám, to tsunami úspěchu může být, do značné míry, zcela zasloužené. Vždyť… v podstatě, znáte krásnější francouzskou písničku, než „L'amour est bleu“ a „Apres toi“?

Vicky Leandros obdržela vyznamenání, za zásluhy, v Řecku i v Lucembursku. Získala také hlasy voličů v Pireu (přístavní předměstí Atén), jako politička. Moji přízeň se jí, navzdory vší snaze, bohužel nepodařilo získat. Nemůžu za to, mám v sobě pokoru ale slavnou zpěvačku populární hudby si představuji trošku jinak.

(poznámka: Mozek muže sympatickou ženu hned svléká. Děje se to automaticky, přibližně, jako ve filmu „Vrchní, prchni!“. Nedá se to zastavit ani ovládat. Proto si muž nikdy nevšimne, jaké šaty má žena oblečené. On je prostě nevnímá, nevidí Naopak, přítomnost ošklivé a falešné ženy, muž pociťuje, jako kdyby mu někdo nakapal na mozek citrón. Moc se omlouvám Vicky, při vší úctě, tedy tak jsme my...! Říkám to s vědomím, že já se jistě také mnohým nelíbím. Jak je to v opačném garde, jak reaguje kompjuter v ženské hlavičce na krásné, bohaté, úspěšné a slavné muže, opravdu netuším.)

Vicky Leandros – Apres toi / Po tobě (Eurovision Song Contest, 1. místo, Edinburg 1972, i nyní soutěží v dresu Lucemburska)

Jdi pryč,

láska má pro tebe

úsměv jiné.

Chtěla bych,

ale nemůžu se na tebe zlobit.

Odteď -

zapomeneš na mě.

Není to tvoje chyba

a přece to musíš vědět.

Že po tobě -

už nemůžu žít, to se nedá.

To na tvou památku.

Po tobě -

budu mít vlhko v očích.

Prázdné ruce a smutné srdce.

S tebou -

naučila jsem se smát.

A můj smích pochází z tebe.

Po tobě budu jen stínem

z tvého stínu.

Po tobě -

jeden den, zůstanu žít.

A dodržím slib,

který nás navždy spojuje.

Po tobě -

možná bych mohla,

dát trochu něžnosti

ale už nic víc z mé lásky.

Po tobě -

nedá se žít, už nežiji.

To na tvou památku.

Po tobě -

budu mít vlhké oči.

Prázdné ruce a prázdno v srdci.

S tebou -

naučila jsem se smát.

A můj smích, přicházel od tebe.

Po tobě budu jen stínem,

z tvého stínu.

Po tobě… (potopa)

. 

Vicky Leandros (Papathanasiou) a Helena Paparizou – „Apres Toi“

. 

. 

Dítě Afrodity

Když mi bylo 9 let moc jsem toužil mít magnetofon. Televizi jsem bral už jako naprosto samozřejmou věc. Televizor jsme si pořídili, když mi bylo nějakých 5 let. Tesla - Lotos. My na jižním Slovensku jsme měli ještě tu výhodu, že jsme měli v podstatě dva programy. Dalo se chytit také vysílání televize ze sousedního Maďarska.

Rádio nám doma hučelo celý den, tam byla ovšem často jen vážná hudba nebo lidovky. Nějakou vychycenou písničku pustili jen občas v pořadu „Pozor, zákruta!“ nebo v sobotu v zábavníku „Maratón“ (ze studia v Košicích). Anglické a americké hity tehdy zpravidla prospívali naši českoslovenští interpreti a rozhlas vysílal pak jen ty jejich verze. Takže originální anglicky zpívanou písničku v té době našinec slyšel jen zřídka. Když jste ale měli magnetofon, tak jste si nahráli písničku, jakou jste chtěli, a mohli si ji pustit třeba i 10-krát za sebou.

Viděl (a slyšel) jsem to u kamaráda Joža. Jožo také neměl magnetofon, ale jeho starší bratři ano. Ani nevím, co jsem tehdy Jožiovi záviděl víc, starší bratri nebo ten magnetofon. U kamaráda Jože měli přídavný reproduktor i zvenčí na domě. V kuchyni si pustili magnetofon a na dvoře jste poslouchali kupříkladu „Bylo léto, hořké léto“ nebo „Na čerešniach boli sme“. Nejčastěji ale „Gyöngyhajú lány“ (dívka s perlami ve vlasech) v podání skupiny Omega.

Ani jsem netušil, že můj velký sen se mi tak brzy splní. Jednoho krásného dne před Vánocemi mi máma řekla, že si tedy pořídíme ten magnetofon, ale musím rozbít prasátko. To prasátko bylo myšleno pouze symbolicky, prasátko jsem já nikdy neměl. Peníze jsem si ukládal do kasičky ve tvaru globu. A ten se dal otevřít a peníze z něj vyndat. To byl malý nedostatek mé kasičky. V prasátku bych měl těch peněz určitě víc.

Kdepak už byl tehdy, před Vánoci, můj výdělek z Velikonoc!? Od té doby už byly v naší vesnici i hody, a při té příležitosti z něj dost ubylo. Jízdenka na kolotoč byla za 2 koruny a na housenkovou dráhu celých 5 korun. Dostal jsem dotaci od prarodičů, ale potřeboval jsem si nakoupit i nějaké ty pistolky na kapsle, píšťalky, gumičky do praku a jiné potřebné náčiní, které se běžně jinde neprodávalo.

Takže jsem hned otevřel glóbus a bylo tam 143 korun a 75 haléřů. Byly to tehdy mé celoživotní úspory. Měl bych tam o celých 15 korun víc, protože takse u šibačky byla 20 korun. Hezká papírová dvacetikoruna se Žižkem, žádné drobné. Na jednom místě ovšem, kde jsem byl, u mé spolužačky, jsem dostal jen 5 korun. Poctivě jsem tam přitom vyšibal všechno, co mělo sukni, spolužačku, její sestru, mamku i babičku. Pamatuji si, že jsem byl z toho tehdy dost nešťastný.

Druhý den máma šla koupit magnetofon do blízkého města. Stál něco přes 3 tisíce korun. Tedy máma doložila k mým prachům ještě asi 3 tisíce. To bylo tehdy mnohem víc než průměrný měsíční výdělek. Máma přinesla kotoučový magnetogon Tesla B4. Také celá zářila od štěstí, když ho opatrně položila na stůl.

Vypadalo to, jako malý kufřík. Mělo to i takovou rukojeť jako kufřík, takže se i podobně mohl nosit po ulici. Byl ale samozřejmě jen na síť, ne na baterky. Měl dvě záznamové stopy, na každé straně pásky. Když se kotouč otočil, tak se dalo nahrávat na další dvě stopy. Tři rychlosti posuvu pásky. Tu nejnižší jsem nikdy nepoužíval, zdál se mi při ní zvuk už poněkud nekvalitní. Pokud byste ale nahrávali na tom nejpomalejším posuvu pásky a na všechny 4 stopy tak jeden kotouč by hrál i celý den.

K údivu moje sestra se pak tvářila, jako kdyby ten magnetofon patřil jí. Sestra přitom nepřispěla k jeho koupi ani jedinou korunou. Celé dny jen seděla u rádia a lovila písničky. Naštěstí ji to bavilo pouhé dva týdny, poté o magnetofon už neprojevovala prakticky žádný zájem. Jen si pouštěla ??ten jeden kotouč, co si nahrála.

Pak jsem si už mohl nahrávat já, pohádky a rozhlasové hry (pro mládež v sobotu). Nahrával jsem si i písničky, ale jen naše, mně by tehdy a v tom věku ani nenapadlo nahrát si nějakou anglickou věc. Vždyť i na co, když jsem tomu nerozuměl. Později to bylo právě opačně, nahrával jsem si jen zahraniční anglické a tehdy letěly i francouzské a italské.

No a konečně jsem se dostal k tomu, proč tohle vlastně píšu. Sestra si nahrála a stále pouštěla ??i písně „It's 5 O Clock“, „Forever And Ever“ a další v podání Demise Roussose. Ty písničky se mi řádně vřezaly do uší, ale nevěděl jsem o čem to je. Přestože angličtina dosud nebyla na našich školách povinná, překládat anglický text, je v současnosti jistě asi jak nosit vodu do moře. Ty volné překlady jsem si tedy dělal samozřejmě jen pro sebe.

Je 5 hodin (It’s Five O’Clock 1969) skupina Aphrodite’s Child (Vangelis Papatanasiu, Demis Roussos, Lucas Sideras) 

Hodin je pět a já opět 

ulicemi chodím jen vpřed

Myšlenky v hlavě jsou tu hned

takový je můj trend

Ta moje mysl

vrací se zpět

do dobrých dávných let

Je těžké uvěřit

že to jsem já

ve výkladu

v tom velkém skle

Je těžké uvěřit

že pro mě

ve výhledu

ještě cesta může být

Hodin je pět

a já opět

ulicemi chodím vpřed

Jen den mám rád

bez prázdných vět

čeká mě kamarád

To je tak

žádný brak

ne opak

vše hraje do karet

Je těžké uvěřit

že to jsem já

ve výkladu

v tom velkém zrcadle

Je těžké uvěřit

že pro mě

ve výhledu

ještě cesta může být

Hodin je pět

já opět

ulicemi chodím vpřed

Jen den mám rád

bez prázdných vět

čeká mě kamarád

Po noci přijde den

zjeví se stín

jediný společník můj a rodný bratr

.

"Aphrodite’s Child" - Tentokrát se Afrodita ukázala jako humánní bohyně a adoptovala si ne jedno, jak by se zdálo z názvu, ale až tři děti, tři syny. Jejich jména znějí Demis Roussos (zpěv a baskytara), Vangelis Papatanasiu (skladatel a klávesové nástroje) a Lucas Sideras (bicí). A tak ve stylu „three in one“ koncem 60. let minulého století vzniká řecká rocková skupina výše uvedeného názvu.

Na jaře 1968 se stává po celé Evropě populárním šlágrem této skupiny Rain and Tears / Déšť a slzy / Vrochí kai dákria. Po ní následuje několik dalších úspěšných písní. Skutečnou slávu a uznání jim však přineslo konceptuální album z roku 1971, které vzniklo pod dojmy Zjevení Jana Bohoslovce ve stylu progresivního rocku.

Apokalypsa Sv. Jana. Příprava alba začala ještě roku 1970. Hlavním autorem hudby se stal Vangelis Papatanasiu. Práce byla náročná a Vangelis přestal koncertovat se skupinou Díťe Afrodity. První své sólové album vydává Demis Roussos a začíná jím vlastní kariéru. Takže v době vydání Apokalypsy byla už skupina fakticky rozpadlá. Jako perličku uvedu, že album vysoce ocenil surrealistický malíř Salvadore Dalí.

Trio se tedy rozešlo a každý se vydal po vlastní cestě. I když zřídka, ale přece se jen scházeli a vypracovali několik společných projektů. Demis Roussos se svým „sladkým“ hlasem dobýval srdce svých příznivců. Na mnoha jeho písničkách se jako autor a hráč na klávesové nástroje podílel Vangelis Papatanasiu. Lucas Sideras se dal na vědeckou dráhu a dlouho vyučoval antickou literaturu na Sorbonně. Papatanasiu pod uměleckým jménem Vangelis se začal věnovat žánru elektronické hudby. Za hudební doprovod k anglickému filmu Chariots of Fire (Ohnivé vozy) získal Oskara za Nejlepší originální soundtrack. 

(o skupině Dítě Afrodity pro mě napsal můj kamarád Drahoslav Mika)

. 

Mamy Blue (Píseň není Demisova původní. „Mamy blue“ zazpívalo asi 50 nejlepších zpěváků. Takže i Demis.)

. 

Demis Roussos – celý koncert (1991)

. 

.

nigel hess

Pochází z hrabství Somerset na západním pobřeží Anglie. Studium hudby - Cambridgeská univerzita. Působil, jak skladatel a dirigent v televizi, divadle a filmu. Zkomponoval řadu partitur pro americké a britské televizní produkce. Byl dvorním skladatelem „Royal Shakespeare Company“. Nejraději spolupracuje s houslistou Joshua Bellem a s „Royal Philharmonic Orchestra“. Složil samozřejmě také spoustu koncertní hudby.

Nigel Hess – Ladies in Lavender, housle: Joshua Bell (orchestr)

. 

Maigret

. 

Wycliffe

. 

Veletrh marnosti

. 

 interview

. 

. 

Courtney Hadwin, z garáže během pandemie – „Sign of the Times“ (cover)

. 

„what's love got to do with it“ ještě jeden „cover"

.

originál 

Pochop, že dotek tvé ruky,

nutí můj puls reagovat.

Je to jen vzrušení ze setkání kluka s dívkou.

Protiklady se prý přitahují.

Je to jen fyzické.

Je to logické.

Ignorujme, že to znamená více než –

oh, oh.

Co s tím má láska?

Co je to láska, ne-li emoce získaná pod rukou?

Co s tím má láska?

Kdo potřebuje k tomu srdce, když srdce se může zlámat?

Může se ti zdát, že jsem zmatená,

když jsi blízko mě.

Pokud mám náběh vypadat omámeně, někde jsem to četla,

mám k tomu důvod.

Má to i svůj název.

Existuje fráze, která se k tomu hodí.

Ale, už z jakéhokoli důvodu mi děláš –

oh, oh,

co s tím má láska?

Co je to láska, ne-li emoce zpod ruky?

Co s tím má společné láska?

Kdo tady už potřebuje srdce, když srdce se snadno poláme?

Huh, šup!

Nabrala jsem nový směr.

Ale musím přiznat,

přemýšlela jsem o ochraně.

Děsí mě, jak se cítím.

Hoh, oh!

Co s tím má společné láska?

Co je to láska, ne-li emoce z druhé ruky?

Co s tím má láska společného?

Kdo už dnes potřebuje srdce, když to může být zlomené?

Mám s tím co dělat.

Co je láska, ne-li sladká staromódní představa?

Co s tím má láska?

Kdo už potřebuje srdce, když srdce může být zlomené?

Musím to dělat -

huh.

Mám k tomu co říci.

(Co je to láska, ne-li emoce z druhé ruky?)

Co s tím má společné láska?

Kdo potřebuje srdce, když srdce může být zlomené?

Co je vlastně láska?

(Ooh, óóh)

Třeba to dělat.

Třeba to dělat.

Co je láska?

(Emoce zpod ruky?)

Musím to dělat -

huh.

Také mám s tím co do činění.

(Co je to láska, ne-li emoce z druhé ruky?)

Co s tím má láska?

Kdo už dnes k tomu potřebuje srdce, vždyť srdce se poláme?

. 

„??????? ?????? – ???? Made In Ukraine“

. 

„Love Is Blue“ (láska v černobílém, video: film „City Lights“ 1931)

.

tentýž film – jiný „saundtrack“ (ukázka z filmu je kolorovaná ale zapomněli ji nadabovat) 

.

.

skupina "Heľenine oči"

píseň ze soundtracku seriálu Uhorčík 1 a 2

. 

_____