Zásah policie v Uherském Brodu si žádá parlamentní vyšetřovací komisi

Od útoku v Uherském Hradišti, po kterém zůstalo osm obětí, rychle plyne čas. Vyhlášením informačního  embarga se policii podařilo utlumit diskusi o profesionalitě zásahu. Vyšetřování se vede, a prý se bude vést několik měsíců, takže zapomeňte.

Policisté z motorizované hlídky byli na místě za 10 minut od nahlášení střelby.  Měli zbraně, výcvik k jejich použití (ať byl jaký chtěl, jistě lepší než běžných občanů), neprůstřelné vesty a informace, že v restauraci se nachází několik zraněných osob. Přiblížili se ke dveřím restaurace, když po nich pachatel schovaný za barem vystřelil. V tu chvíli bylo jejich úkolem podle policejních předpisů útočníka zlikvidovat.  Možná se stačilo krýt za vstupními dveřmi, udržovat pachatele pod tlakem a on to mohl sám skončit daleko dříve. Místo toho se policisté, aniž opětovali palbu, dali na ústup a žádali o posily.

Speciální zásahová jednotka zaútočila na pachatele za hodinu a 33 minut. Policie tvrdí, že z Brna musela cestovat na místo 3 automobily, protože do helikoptéry se vleze šesti osob a zásahový tým má více členů. Zde se nezbývá než podivit, proč v případě nouze není taktický tým složen pouze ze šesti lidí doplňovaných na místě (znamenalo by to přizpůsobit pro tuto variantu i výcvik; nebo existuje nějaký přírodní zákon, že zásahová skupina musí mít více než šest osob?), což by odpovídalo kapacitě používaných vrtulníků.

Lidem co zůstali v pivnici „různě sedící nebo ležící na zemi“ (jak to popsali sami policisté z motorizované hlídky) za celou tu dobu nikdo nepomohl, stejně tak jako muži, o kterém policie věděla, že se ukrývá na WC. Ono nicnedělání má omluvit cynické prohlášení dozorujícího státního zástupce, že oběti střelce nemohly svá zranění přežít. I kdyby to byla pravda, v tu chvíli nikdo nevěděl, zda tito lidé jsou mrtví nebo pouze zranění. Stejně tak zda v objektu není někdo další.

Za 10 minut po příjezdu první hlídky dorazila na místo pohotovostní jednotka vybavená prostředky pro útok proti pachateli. Tito policisté cvičili nedaleko Uherského Brodu a jejich instruktor byl rozhodnut zasáhnout. Velení však převzal důstojník z Uherského Hradiště, vydal pokyn neútočit a vyčkat na zásahovou jednotku z Brna. Následně přijel na místo operační důstojník ze Zlína, opět  převzal velení, aby jej v posledku vystřídal policejní ředitel Zlínského kraje Jaromír Tkadleček. Během 40 minut se tedy vystřídalo pět velitelů. Jako v nějaké parodii na americkou kriminálku, vždy někdo s vyšší šarží prohlásil „tady to přebírám já“, aniž si kriticky připustil, že nemá potřebné informace i schopnosti k likvidaci šíleného střelce. Velení dává pravomoci, ale i odpovědnost za výsledek a ten byl katastrofální. Je těžké potlačit pocit důležitosti, pouze vyslechnout hlášení o situaci a nechat odborníky dělat svoji práci. Vyšší šarže totiž neznamená automaticky vyšší schopnosti v dané věci. Nelze vydat rozkaz k něčemu, co nejsem ochoten udělat sám. Na místě však byli lidé s výcvikem, vybavením a schopnostmi, jimž profesionální čest velela zasáhnout. V Uherském Brodě se jednalo o policejní, nikoliv armádní akci, ale po kolikáté v novodobých dějinách Česka chtěli členové ozbrojeného sboru splnit svoji povinnost a „nemohli“. 

Následná tisková konference se zvláště ze strany policejního ředitele Zlínského kraje podobala vystoupení pověřence moskevského silového ministerstva, který chce zakrýt obvyklý ruský šlendrián.  Rozhodný, energický hlas oznamující veřejnosti „jedinou pravdu“ a planoucí zrak, upřený do publika a televizních kamer signalizující vyhrůžku „opovažte se někdo jenom ceknout, že to bylo jinak“. Ještě jedna věc byla poměrně šokující a zcela unikla pozornosti medií. Když se předseda vlády Bohuslav Sobotka, který byl v té době na návštěvě Jižní Koreje, dozvěděl o střelbě v Uherském Brodě, vyzval veřejně ministra vnitra Milana Chovance, aby osobně dohlédl na vyšetřování. Panu premiérovi uniklo, že ministr nedisponuje žádnými legálními pravomocemi při vyšetřování trestných činů. V podstatě se jednalo o navádění k porušení zákona. Doufejme, že podobné vzkazy „….dohlédni na vyšetřování…“ nedává i v případě korupčních kauz týkajících se politiků.

Česká policie je zvyklá zasahovat pouze z pozice absolutní převahy, což se ukázalo v Uherském Brodě jako trestuhodné. Nejen v intencích hesla Pomáhat a chránit, ale  i svých vlastních předpisů policie prostě selhala  a velitelé  odpovědní za „nezásah“, včetně ředitele Zlínského kraje Jaromíra Tkadlečka, by měli od sboru  sami odejít.

Tragická smrt policistky, kterou na jaře minulého roku srazil zdrogovaný řidič nedaleko Kostelce nad Labem, vzbudila mezi veřejností obrovskou vlnu solidarity. Slušní lidé si váží a obdivují práci policistů, ale předpokládají, že v nouzi nejvyšší za ně nasadí život. V opačném případě jim nezbývá než si pořídit zbrojní pas, pistoli a se slovy „jdeme na to“ čelit zločincům svépomocí. Proto je zcela na místě ustavení parlamentní vyšetřovací komise. Nejen kvůli zveřejnění všech okolností zpackaného policejního zásahu a poučení pro budoucnost, ale hlavně aby bylo jasné, že tak jako v Uherském Brodě se nesmí chovat žádná ozbrojená složka státu, tedy ani armáda. Mohli bychom totiž zjistit, že při převaze pouze dva ku jedné čeští vojáci odmítají bojovat proti zeleným mužikům nebo islamistům a čekají na někoho, kdo za ně vytáhne kaštany z ohně.

(uveřejněno v mírně zkrácené formě v Lidových novinách 26.3.2015)