Nedávno se opět zaskvěla ministryně sociálních věcí Michaela Marksová s asociálním nápadem útočícím na rodinu. Nelíbí se jí, že 92 procent matek chce být do 2 let s dítětem doma. A tak spekuluje, jak dostat ženy do továren.
Nejde ale sedět jedním zadkem na dvou židlích i kdyby to ostatní občané (nikoliv stát, ten žádné peníze nemá) dotovali nevím jak. Buď to se jde starat o dítě nebo je odložit k "tetám" a chodit do práce. Výroky "chci mít dítě, ale zároveň se realizovat mimo rodinu" jenom maskuje postoj, že dítě je na obtíž. Je to úplně stejné (jenom se tomu dává jakoby vyšší mravní náboj) jako říci, že chci mít dítě, ale chci zároveň chodit do hospody. A státe zařiď, abychom mohli společensky žít.
Zdánlivá třetí cesta je vlastně cestou první. Zkrácený úvazek je jenom o něco kratší odložení. V posledku připadá v úvahu pouze vzít si dítě na pracoviště. Jednou rukou drndat a druhou vyplňovat nesmyslné excelovské tabulky? A co to má mít jako za smysl? Kdo se staral o malé dítě, tak ví, že je to hloupost (pokud nejste Albert Einstein, který podle jeho životopisců byl schopen řešit své rovnice s dítětem na klíně). Občas proskočí médii informace o vysokých manažerkách amerických firem, jak svého potomka mají vedle stolu v ohrádce a zaskočí si s ním pohrát mezi mítinky. Poněkud úchylné ale naštěstí ne moc rozšířené. Spíše jde o PR těchto firem. Velice doporučuji knihu Stanislava Komárka Evropa na rozcestí, rozebírající dopad podobných nápadů. Ano, tyto názory zabíjí naši civilizaci.
Jde si představit odlišné uspořádání "rodiny" než to klasické. Znám dva páry, které žiji spolu, navzájem se střídají a společně vychovávají děti. Může to být i tak, že chlap si přidělá umělohmotná prsa (jako ve filmu Fotr je lotr) aby mohl kojit, bude umývat podlahy a se zástěrou vařit, v jedné ruce vařečku a s dítětem v druhé ruce. (Tím neříkám, že chlap místo pomáhání ženě má ležet před televizí v trenkách na gauči, chlemtat z kastlu lahváče a drbat se na koulích). Rozvod je skoro jistý, kdo by o takového Flenderse stál. Ať si každý život organizuje jak chce, ať ženské dělají bagryně či buldozerky, ať jsou třeba přímo z porodnice k pásu, ale jako daňový poplatník tyto úchylky nehodlám sponzorovat. Jestli je nějaká žena nespokojena ve své roli, tak ať se nechá předělat na muže (ale za své). To je asi tak všechno, co lze říci těm, kterým nevyhovuje tradiční uspořádání rodiny.
Nedávno média informovala o studii skupiny CERGE-EI "Veřejná podpora míst ve školkách se vyplatí: analýza výnosů a nákladů", kde mělo být dokázáno, že školky se státu vyplatí, což je absolutní hňupovina. V této logice vychází, že kdyby se dítě odebralo matce hned v porodnici a ona šla ze sálu přímo na směnu, tak stát získá ještě více. (Kromě toho, kdo je to stát, neviděl jsem ho chodit po ulici, na oběd, na záchod...). A co kdyby lidi děti neměli vůbec, jenom by pracovali a nenechali se rozptylovat nějakou rodinou? To by bylo asi nejlepší Prostě počítání něčeho bez etického, morálního základu je úplně zcestné.
Počtáři obhajovali svoji "studii" mimo jiné argumentem, že "soukromé výnosy mladých lidí zvyšují ochotu mít další děti za předpokladu, že se jim umožní sladit rodičovské a pracovní povinnosti", což jenom dokládá úpadek naší společnosti. Odpovídá to myšlení lidí, kteří říkají: "Víte kolik takové dítě stojí? Musíme dostat od vás všech více peněz, máme na to přece nárok.".
