Izrael vznikl na základě étosu "již nikdy více", již nikdo nesmí zacházet se Židy jako nacisté, bezbranné je vraždit a jejich stát bude nástrojem ochrany. 7. října 2023 se však vrátil přízrak holocaustu.
Selhaly izraelské výzvědné služby, které byly hluché a slepé. Varovný systém kolem hranic s Gazou nefungoval, nebyly zde dostatečné armádní jednotky a když došlo k proražení bariéry Hamásem, nedokázaly se do ohrožených oblastí přesunout po zemi ani vzduchem. Co je nejhorší, někteří izraelští vojáci, kteří byli na místě, nebojovali. Na síti kolují záběry, jak protiteroristická jednotka osvobozuje na základně Sufa bunkr s ukrytými izraelskými vojáky. Na jiném videu, tentokrát z produkce Hamásu, je zachyceno obsazení izraelského vojenského tábora (zřejmě jde opět o základnu Sufa), kde nečinně stojí dva nepoškozené tanky Merkava. Díky bezpočtu vítězných válek, kterými Izrael prošel od doby svého vzniku v roce 1948, si celý svět si myslel, že jeho vojáci měří na výšku tři metry a příslušníci Mosadu pět metrů. Tohle všechno je pryč.
Političtí a vojenští představitelé Izraele před veřejností postupně přiznávají svoji vinu. Samozřejmě s výjimkou Benjamina Netanjahua, který podle kuloárových zpráv ze všeho obviňuje generály. Pro Izrael je dnes Bibi nebezpečnější než vůdce Hamásu Ismaíl Haníja. Snahou smýt ze sebe vinu siláckými gesty prostými obvyklé izraelské lstivosti, může nevratně poškodit Izrael. Řečnická otázka: "Když v ZOO uteče z klece tygr a sežere rodinu návštěvníků, je trestán tygr, nebo ten kdo mu umožnil uprchnout?".
Po odeznění války s Hamásem zcela určitě vznikne vyšetřovací komise. Tak jako po „Jomkipurské válce“ z před 50. lety. Tehdy, 6. října 1973, na jeden z největších židovských svátků Jom Kippur (den smíření) zaútočili Egypt a Sýrie společně na Izrael. I tomuto napadení předcházelo selhání izraelských zpravodajských služeb a arogantní pohrdání arabskými nepřáteli. Na základě zprávy tzv. Agranatovi komise museli tehdy z funkcí odejít náčelník generálního štábu izraelských obranných sil David ben Elazar a šéf armádního zpravodajství (Aman) Eli Zeira. Později odstoupila premiérka Golda Maierová a ministr obrany Moše Dajan, onen drsňák s klapkou přes oko, hrdina šestidenní války v roce 1967. Navzdory tomu, že ve zprávě nebyli přímo obviněni. Neschopnost a zbabělost bude mít v Izraeli politickou a personální dohru.
Česko ve svých novodobých dějinách zažilo principiálně podobné i když v důsledcích nesouměřitelné selhání bezpečnostních sil. Mám na mysli „nezásah“ české policie v Uherském Brodu v roce 2015. Zůstalo po něm 8 mrtvých, jedna těžce raněná a jeden do konce života traumatizovaný člověk, kterého stát nechal po celou dobu vyčkávání bez pomoci zavřeného v budově spolu s šíleným střelcem.
Tyto události stále čekají na vyšetřování, vyvození odpovědnosti i vyvození poučení do budoucnosti, protože vše je dosud zametené pod kobercem. Povinností členů bezpečnostních sborů na všech stupních velení je bránit civilisty, a to i za cenu vlastního života. V bezvýchodné situaci, když někdo něco podělá, zbývá „tenká červená linie hrdinů“ (Tommy, Rudyard Kipling), která se musí postavit vrahům. Ať je to v Gaze nebo v Uherském Brodě.
