Když se vypravíme automobilem na nějaký úřad, zajisté se vám stalo, že jste neměli kde zaparkovat. Zjistíte, že v areálu veřejné instituce, pěkně za závorou, plno soukromých automobilů úředníků.
Žijeme sice v 21. století, ale stále musíme osobně obíhat úřady. Jeden by si řekl, že moderní techniku používá vláda pouze proti občanům, při jejich evidování, špehování a komandování. O co by svět byl krásnější, kdyby platily dvě jednoduché zásady. Stát nesmí po občanovi požadovat informace, které má k dispozici a podání může být učiněno i vyřízeno na jakémkoliv úřadě. Možná se ale za rok posuneme o kousek dál. Automobil by podle slibu ministerstva dopravy měl jít v registru přepsat i mimo trvalé bydliště. Ó radujme se, jak je ten náš stát skvělý.
Když už se vypravíme automobilem na nějaký státní, obecní či krajský úřad, zajisté se vám stalo, že jste neměli kde zaparkovat. Celkem obvyklá věc. Úřad přece není žádný supermarket, aby dbal na pohodlí zákazníků. Ve většině případů při bližším pohledu zjistíte, že v areálu instituce, pěkně za závorou, kam mají umožněn vjezd jenom vyvolení, stojí plno soukromých (nikoliv služebních) aut. Vězte, že vidíte vozidla úředníků, kteří přijeli do práce. Ještě pikantněji je situace, když se jedná o ministerstvo životního prostředí, Agenturu ochrany přírody, Fond životního prostředí a další zelené organizace. Zde by člověk spíše předpokládal, že jejich osazenstvo se pohybuje na kole, koloběžce nebo pěšky. Samozřejmě hezky pomalu, s rozvahou, aby díky zvýšené fyzické zátěži nevydechovali nadměrné množství oxidu uhličitého a neoteplovali planetu Zemi. Ostatně, stejná situace panuje i kolem úřadů jejichž představitelé horlí za omezení vjezdu automobilů do měst a občany poučují o výhodách veřejné hromadné dopravy.
Představte si, že přijedete do nákupního centra nebo hobbymarketu, a tam uvidíte spuštěnou závoru. Všechna parkovací místa budou obsazená automobily zaměstnanců, které zde stojí zdarma po celý den. Naproti tomu, personál soukromých firme nesmí parkovat ani na volně přístupných plochách a nějaké kličky, obezličky, že budou také nakupovat, nikoho nezajímají. Čím to asi je? Podniky se řídí zájmem zákazníků a úřady filozofií „všichni k nám musí“. Jenže firma si parkování buduje za vlastní peníze, kdežto státní instituce za peníze všech občanů.
Možná vycházím z nesprávného předpokladu, že státní zaměstnanci jsou zde pro občana. Potom ale jejich soukromé automobily nemají co dělat nejen za závorou, ale ani na místech určených pro zákazníky (občany).
V případě, kdy státní úředníci zdarma parkují soukromými automobily „za závorou“, přichází na mysl zajímavé daňové souvislosti. Ve velkých městech stojí vyhrazené parkování desítky tisíc korun ročně. Podle § 6 odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), se za příjmy ze závislé činnosti považují příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo jiná osoba a zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch.
Zdanitelným příjmem je rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena určená podle zákona upravujícího oceňování majetku (zákon č. 151/1997 Sb.). Plnění, tj. umožnění vyhrazeného parkování není vynaloženo na účel, který je vymezen v § 6 odst. 9 písm. d) ZDP (rekreace, zdravotní péče, vzdělávání apod.) a proto není u zaměstnance osvobozeno od daně.
Krátce a jednoduše, Proto by cena vyhrazeného parkování měla vstupovat do základu daně z příjmu takto zvýhodněného státního zaměstnance stejně jako benefity v podobě užívání služebního automobilu nebo mobilního telefonu k soukromým účelům nebo nákupu firemního zboží či služeb se slevou oproti ceně obvyklé. No, a tento naturální příjem podléhá zdanění. Osobně dám ale přednost tomu, abych mohl u státní instituce zaparkovat.
A teď konkrétní příklad. Z podnětu a ve prospěch společnosti Povodí Moravy, s.p. se sídlem v Brně (dále jen Povodí) došlo v roce 2009 k zabrání 26 parkovacích míst vyhrazeného parkování na ulici Dřevařská. Jednalo se o pozemky p.č. 1542/2 a 1542/4 v k.ú. Veveří ve vlastnictví České republiky, k nimž má právo hospodaření právě Povodí. Zbytek ulice je také ve vlastnictví státu, ve správě Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Na ulici Dřevařská se tak místo 26 volných stání pro občany dnes nachází 26 parkovacích míst, užívaných zdarma zaměstnanci Povodí.
Cena 1 vyhrazeného parkování na ul. Dřevařská dle sdělení odboru obchodu, dopravy a služeb ÚMČ Brno-střed byla cca 32.000,-Kč za jeden rok. Další náklady spolknou zhotovení svislého a podélného dopravního značení. Místa na parkování jsou poskytována zaměstnancům "bezplatně", bez jakékoliv úhrady. Další parkování soukromých automobilů se uskutečňuje uvnitř areálu Povodí, „za závorou“, kde je 45 parkovacích míst (foto a pro zájemce možnost nahlédnout do areálu pomocí leteckého snímku).
Podle mě by mělo dojít minimálně k zpoplatnění (v plné výši) těchto parkovacích stání vůči zaměstnancům a odvedení výnosu z tohoto zpoplatnění do státního rozpočtu nebo k zahrnutí ceny parkování do celkových příjmů zaměstnance (stejně jako jiné bonusy, jako využívání osobního automobilu, mobilního telefonu, slev na dodávku zboží a služeb…) v rámci daně z příjmu ze závislé činnosti. Také si myslím, že výše uvedené pozemky neslouží Povodí k její hospodářské činnosti (přičemž hospodářskou činnosti jistě není bezplatné poskytování parkovacích míst) a měly by být předány Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (tak jako je tomu v případě dalších pozemků na ulici Dřevařská).
Takže, jaký máte názor. Mohou instituce hospodařící se státním, obecním, krajským majetkem:
- poskytovat bezplatně dalším osobám?
- pokud by byl majetek poskytnut bezplatně, jsou osoby těžící z bezplatného užívání majetku povinny vznikající příjem přiznat ke zdanění?
(článek vyšel v prosinci 2015 v MF Dnes)
