Proč dceři nepořídíme tablet ani „chytrý“ telefon

„Kdo může, tak si přinese tablet“, napsala paní učitelka rodičům na poslední den před pololetními prázdninami. Způsob vyučování by měl být ale uzpůsoben faktu, že se nejedná o povinné vybavení dětí. Školský systém určitě nesmí v těch, co tablety nepoužívají, vzbuzovat pocit méněcennosti. (V tomto případě je opak pravdou. Ten kdo není volně, on-line k dispozici stojí společensky výše, ale malému dítěti se to vysvětluje obtížně). V rukou dětí, ale i dospělých, představují matlače něco podobného jako alkohol či jiné drogy, přičemž jak potvrdí každý odborník, u dětí nastupuje závislost daleko rychleji. V Hospodářských novinách 11.12.2017 vyšel článek popisující tento fenomén s názvem Přibývá dětí, které pohlcuje závislost na tabletu či telefonu. Problémy s moderními technologiemi mívají ale i jejich rodiče.

A co si myslí bývalý víceprezident Facebooku?  Tyhle sr… mají moje děti zakázané, řekl o sociálních sítích bývalý viceprezident Facebooku. Ten během vystoupení na Stanfordské univerzitě prohlásil, že sociální sítě ničí základy fungování společnosti a že lidi by si měli dát od nich pauzu. (Novinky, viz odkaz).

Určitě neplatí, že (a)sociální sítě jsou jenom nástroj a je na lidech, jak je používáme. Dospělí lidé, a děti obzvlášť, nedokáží ovládnout svá nutkání a kontakt s lidmi nahrazují pobytem ve virtuálním světě, ať již her (Světová zdravotnická organizace (WHO) prohlásila závislost na videohrách za duševní nemoc), facebooku či jiných (a)sociálních sítí. Minimum rodičů si je schopno přiznat, že právě jejich Venoušek hraje hodiny a hodiny a případné odebrání mobilu má u něj za následek abstinenční záchvat v podobě verbálních útoků, tajného hledání mobilu, snahu jej ukrývat, lhát, získat "dávku" někde jinde, třeba u kamaráda…….Závislostí na informačních technologiích se nově bude zabývat také národní strategie boje proti závislostem Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky.

Děti (i dospělí) ztrácí čas, skutečné sociální vazby, fyzické schopnosti a stávají se z nich v podstatě duševní mrzáci. Pouze pasivně sledují obrázky předpřipravené jinými, aniž by cokoliv vytvářeli či objevovali a nejsou schopní něco kloudného napsat, kromě stupidních poznámek plných chyb pod fotografie na (a)sociálních sítích. Od září 2018 budou mítžáci na základních a středních školách ve Francii zakázáno používání mobilních telefonů. Podobný zákaz se chystá zavést i Velká Británie. Zde je můj předchozí článek s názvem Chytré telefony vedou k zblbnutí pojednávající podrobněji o tomto fenoménu.

Velice zajímavý je rozhovor s Natalyi Kaspersky, kdy kromě další zajímavých myšlenek řekla: "Hraní si s mobilním telefonem nemá vůbec co dělat s tím, zda se člověk stane inženýrem, nebo ne. A myslím, že dokonce platí, že čím víc si dítě hraje s mobilem, tím je menší pravděpodobnost, že se z něj stane inženýr" (Natalya Kaspersky, iDnes,Hraní na mobilu inženýra nevychová..... 15.7.2017.

Také si myslím, že děti by se měli mezi o přestávkách spolu sebou bavit a ne si psát přes (a)sociální sítě. Zde je článek o zákazu mobilů na ZŠ PORG, ZŠ ve Stonavě a v Brně. Určitě by na školách měla být zablokována wifi. V současnosti je velké téma inkluze (interakce v kolektivu, rozvoj sociálních vazeb a sociální empatie.....) a současně se podporuje "výroba autistů" z nepostižených dětí, které nedělají nic jiného než "matlou".

Čeští rodiče jsou pro plošný zákaz mobilů ve školách, ukazuje průzkum. Normálně podporuji učitele a zastávám názor, že má vždy pravdu a pokud mému dítěti jednu lepne, je to dobře. Tady ale nesouhlasím. Jak jsem napsal výše, učitel nemůže založit výuku na hračce (matlači), kterou všichni nevlastní a nejsou povinni vlastnit. Výuku může vést pouze na školním vybavení. Je to jako by řekl: "Každý z žáků přistaví před školu Porsche a budeme probírat funkci spalovacího motoru". Takže v tomto případě učitelé nemají do zákazu co mluvit.

Mobily jsou ve škole úplně zbytečné. Záchranku zavolá personál školy, stejně tak, když je žákovi zle a rodiče si jej mají odvézt. Při přepadení cestou do školy a ze školy (častý argument) dítě volat mobilem nestihne. Ve škole by mohl být jeden pevný přístroj na koruny pro urgentní důvody. Takové v podstatě neexistují. Když někdo umře, tak je mrtvý a rychlost šíření zprávy na tom co se stalo již nic nezmění. U dojíždějících dětí (mám takové), ať má mobil, ale mělo by si poradit jinak než zavoláním: "Přijeďte si pro mě". Musí vědět kde se informovat na nádraží, mít v brašně napsané další odjezdy, vědět kde počkat (co dělat) v případě špatného počasí. Úkolem rodičů je připravit děti na to, jak čelit životním problémům. V opačném případě to dopadá následovně. Byli jsme na výletě a v ubytovně spala naše rodina na pokoji s paní a její dcerou. V neděli 6:30 telefonát starší, již 18-ti leté dcery, co si má ten dan obléci.

Vše ostatní, jsou vlastně změny něčeho, co bylo nebo mělo být dohodnuto před odchodem do školy. Místo jasného plánování a pravidel se věcí řeší ".....ještě si zavoláme". Dokonce se z této vlastnosti dělá přednost, prý vzniká "on-line generace", která nic neplánuje a vše řeší právě on-line. Takto ale fungují zvířata. Můj pes viděl mouchu, vyskočil, chytil ji, lehl si, zapomněl co bylo. Takže pro mě je život on-line znak zvířeckosti.

Součástí vylomenin (včetně šikany) je i focení a natáčení nevhodných situací mezi dětmi navzájem i kantorů, dochází k rušení vyučování. V posledku, cena mobilu se u dětí stává modlou, otázkou sociálního statutu, předmětem machrování před jinými. Z těchto důvodů v některých zemích existují školní uniformy, takže netřeba podporovat dělení v  kolektivu podle ceny mobilu. Ten může být klidně koupený u splátkové společnosti a po rodině již jde exekutor, což ale dítě hned nevidí. Vykázání mobilů ze škol považuji za něco úplně přirozeného, tak jako si děti nesmí brát do školy rodinné příslušníky, domácí mazlíčky, hračky nebo třeba luky a šípy, kterými by stříleli na chodbách. 

Dnes má každý hlupák připojený na internet "jakoby" větší znalosti než největší učenci minulých dob a žel, také se tak cítí. Dostupnost matlače jako "organizátoru" umožňuje vše stále měnit, neplatí dohody, pravidla, ujednání, není třeba předvídat, vše lze "vykomunikovat". Což můžeme konstatovat jak ve vztahu k dětem tak i šéfům v zaměstnání, díky čemuž se pracovní doba stává nepřetržitou. Chaotičtí manažeři, kteří by v dobách minulých nezvládli řídit ani pastvu dobytka, bezohledně spotřebovávají volný čas zaměstnanců, to nejcennější co vedle zdraví a rodiny člověk má.

Osobně považuji každého, kdo na (a)sociálních sítích veřejně prezentuje svůj život nebo využívá "matlač" k něčemu jinému než řešení konkrétních věcí, za duševně postiženého. Podobně jako u alkoholismu, kdy za měřítko závislosti jsou udávány 2-3 piva denně, je použití matlače několikrát do hodiny k mimopracovním aktivitám znakem zdravotních (psychických) problémů. Narkomané však zpravidla nevidí ve svém počínání problém.

Kdyby se mluvilo, jen když člověk chce sdělit nějakou informaci, většinou by se mlčelo. Komunikace slouží vedle předávání důležitých sdělení i k vylaďování lidských skupin na stejnou emociální vlnu. Nemohu se ubránit dojmu, že současná elektronická komunikace vylaďuje společnost do podoby stáda nemyslících ovcí.

(Glosa vyšla v MF Dnes 6. února 2016)