Ústavní úkolem České národní banky je péče o cenovou stabilitu. Dnešní 5,4 bilionu korun mezi lidmi má kupní sílu 4,1 bilionu korun v cenách před dvěma roky. Vlivem inflace zmizelo jakoby „samo“ 1,3 bilionu korun.
Většina režimních ekonomů považuje inflaci ve výši dvou procent za žádoucí. Za žádoucí však mohou inflaci považovat jenom lidé chudí duchem. Žádoucí míra inflace je stejný protimluv, jako žádoucí míra vražd nebo žádoucí míra dopravních nehod. ČNB má dle ústavy dbát o cenovou stabilitu, což znamená, že má úkol snažit se o nulovou změnu. Ústava ČR, hlava šestá, článek 98: „Hlavním cílem činnosti České národní banky je péče o cenovou stabilitu.“ Ne, nikde se v Ústavě nepíše o nutnosti inflace, ať ve výši 1, 2 či 8 procent. A že „všechny“ centrální banky se snaží o inflaci 2 procenta? Jde o naprosto nahodile vymyšlené číslo. Pokud někdo chce mudrovat nad těmito fakty, doporučuji navštívit stránku Zrušmeinflaci profesora Tomáše Havránka, nejcitovanějšího českého ekonoma.
Když v roce 2013 hrozila (pouze hrozila) deflace (0,6 procent je na úrovni statistické chyby), což znamená poklesu ceny zboží a služeb, došlo k hysterickému záchvatu ČNB, v kterém z ničeho vyrobila přes 2.050.000.000.000 korun. Komu hlava nebere ty nuly, tak je to 2 biliony korun. Na konci roku 2019 šlo za tuto částku pořídit 1836 tun. A zlaťáčky se mohly rozdat občanům. Pro představu, Francie pro prohrané válce s Pruskem v roce 1870 v rámci reparací předala vítězi 1617 tun zlaťáků.
Za období od 3/2021 do 3/2023 dosáhla v Česku složená míra inflace 31,5 procenta. Velký díl viny na tom nese centrální banka, její dlouhodobé nafukování peněžní zásoby a neochota zvýšit základní úrokovou sazbu nad 7 procent. Pro srovnání. Vláda nachystala za velkého křiku občanstva rozpočtové škrty a růst zdanění ve výši zhruba 70 miliard korun. Přitom dnešní úspory domácností ve výši 5,4 bilionu korun mají kupní sílu 4,1 bilionu korun v cenách před dvěma roky. Vlivem inflace zmizelo jakoby „samo“ 1,3 bilionu korun.
Prostě, když začala řádit dvouciferná inflace, tak nicmochři z centrální banky, i když mají ústavou uloženou povinnost konat, nic nedělali. Proto je třeba změnit zákon o České národní bance a celé její osazenstvo vyházet na ulici.
Na místě je požadavek, aby nám stát vrátil naše peníze, oněch 30 % ztráty hodnoty. Jak? Deflací. Že to bude mít dopad na fabriky atd.? Co je mi po tom? Nejsem mravenec, abych svůj život obětoval pro blaho mraveniště. Pouze mám obavu, resp. jistotu, že když deflace začne vracet lidem hodnotu peněz, tak nicmochři z ČNB začnou peníze opět znehodnocovat. Začnou opět vyrábět peníze a cpát je bankám a současně sníží základní úrokovou míru. A vláda by mohla začít ještě více než dnes dotovat neúspěšné výrobce a třeba i supermarkety, když jim ti lidi ten jejich, oproti zahraničí předražený šunt, nekupují.
Každý trochu normální člověk při pozorování ničivé činnosti ČNB se musí cítit jako doktor Semmelweis, když jeho kolegové přicházeli z pitevny s nemytýma rukama k rodičkám. Viděl ženy umírat na horečku omladnic a věděl, jak tomu zabránit. Stačilo umýt si ruky v umyvadle s vodou a chlorovým vápnem. Stejně zoufalé je sledovat důsledky počínání centrální banky v podobě ničení našich peněz.
