Voda z vodovodů většinou poteče i když obce obklopí prašné duny, z nichž budou trčet „šťagély“ uschlé kukuřice. Je ovšem otázkou, jaké kvality, protože již dnes je z velké části znečištěna a v roce 2016 proto stát změkčil normy.
Čeští zemědělci hospodaří z 80 procent na pronajaté půdě, která má celkem 3,3 mil. vlastníků. A je velice pravdivé přísloví: "Prodej někomu skálu, za 10 let tam bude zahrada. Pronajmi někomu zahradu, za 10 let tam bude skála".
Na historických leteckých mapách z let 1950-1956 (https://kontaminace.cenia.cz/) jde sledovat, jak navzdory kolektivizaci vypadala dřívější krajina. Ještě lepší je pohled na letecké mapy Googlu nebo Seznamu na rozhraní Česka a Rakouska (doporučuji si nalézt např. Chvalovice). Pole u jižních sousedů mají daleko menší výměru a jejich rozčlenění zajišťuje biodiverzitu. Naše krajina postrádá remízky, větrolamy a meze. Rozsáhlé lány způsobují, že je ničena vodní a větrnou erozí (a zvířený prach dýcháme spolu v něm obsaženou chemií). Zkuste vyjít nad vesnici, jak tam duje vítr, jen to hvízdá kolem uší. A ten vítr odnáší třeba i naše vlastní pole po prarodičích, jehož cena se tím rapidně snižuje. Takže nejde o ideologii, ale o znehodnocování soukromého majetku.
Lán kde nesmí být nic, co tam nepatří, je v podstatě „zelenou pouští“. A čím je větší, tím je menší prostor pro život. Proto radikálně ubývá hmyzu včetně motýlů, ptactva i jiných drobných živočichů a myslivců je více než bažantů či zajíců. Zoufalost situace dokládá, že dva jinak zcela nepravděpodobní spojenci, Českomoravská myslivecká jednota a Česká společnost ornitologická, ruku v ruce organizují petici Vraťme život do krajiny (https://birdlife.cz/petice-za-krajinu/). V čínské provincii Sečuan vyhubily pesticidy a likvidace vegetace divoký hmyz. Včely jej nenahradí. Jabloně a hrušně proto opylují, květ po květu, tisíce lidí štětečky. Budeme si snad objednávat na opylování drony? Z tohoto důvodu je užitečné ponechávat suché stromy, třeba i bez větví na místech, kde to bezpečnost (!) dovolí. Nebo alespoň, ať pokácené leží tam, kde dříve rostly a tvoří „hmyzhotel“. Jinak živého datla nebo roháče neuvidíme.
Když konečně zaprší, krajina má nízkou schopnost zadržet vodu (a bahno se navalí do škarp) a vše vede ke koloběhu vysychání. Moderátoři stále používají fráze: „O víkendu bude krásně svítit slunce, až v neděli večer přijdou mraky“. Podle mě by zpráva měla znít: „O víkendu bude krásně, přijde stálý déšť“. Považujeme za samozřejmé, že po otočení kohoutku, poteče voda. I v nejdražších lokalitách Česka stojí jeden litr okolo 9 haléřů (90 korun za 1000 litrů, tj. jeden metr kubický), a to včetně vyčištění. V roce 2017 se spotřebovalo průměrně 88,7 litru na osobu a den, což je náklad cca 9 korun za den. Stejná voda v PET láhvi přijde na 4 až 5 korun litr za 1,5 litru. Pitná voda je příliš levná, výše uvedená cena by měla platit pouze do úrovně průměrné spotřeby 100 litrů na osobu a den. Nad tuto hranici, která jde překročit pouze zaléváním, napouštěním bazénů nebo havarijním únikem, by měla stát třeba 100 korun za 1 metr kubický.
Vodu můžeme přímo z hadice buď pít, nebo ji bez hlubšího smyslu nechat vytékat na trávník, kterému to v létě stejně nepomůže. A přitom to je podobný etický problém jako topit chlebem. I když část vyprodukovaných potravin, řepka a kukuřice se opravdu spaluje. Když už jsme u těch trávníků, drobná nedokonalost oku lahodí, jejich sekání každé 3 dny na „wimbledon“ je zbytečné. Zabijeme všechno, co v něm žije, a o to rychleji se změní ve žlutou plochu s tepelnými vlastnostmi asfaltového parkoviště.
Vlastníci půdy, hlavně obce mají nástroje jak rozčlenit širé lány. Stačí aby obecní zastupitelstva začala vypovídat pronájem historických cest i dalších částí vhodných parcel patřících obci a dosud užívaných k zemědělské velkovýrobě. Samozřejmě, že přes tyto cesty-pozemky by zemědělci nesměli jezdit a tím by byly donuceni rozčlenit lány. Na cestách mohou být vysázeny stromy, keře, vzniknout „meze“. V zájmu zachování života v krajině a omezení jejího ničení erozí.
Jestli se přidají soukromí vlastníci, jenom dobře. Je zločinem, že pozemkové úpravy v katastrech obcích probíhají, aniž by stát bral ohled na zlepšení krajiny. I když ministerstvo zemědělství v loňském roce pod tlakem veřejnosti slíbilo změnu přístupu.
Zřizování remízků není pro obce něco bezprostředně užitečného, jako je chodník či kus silnice. Voda z vodovodů většinou poteče i když obce obklopí prašné duny, z nichž budou trčet „šťagély“ uschlé kukuřice. Je ovšem otázkou, jaké kvality, protože již dnes je z velké části znečištěna. Proto také v roce 2016 ministerstvo životního prostředí změkčilo normy na obsah cizorodých látek. Začíná mi to nápadně připomínat dění za komunistů před rokem 1989, kteří nebyli schopni řešit znečištění životního prostředí, tak z části údaje zatajovali, zčásti také změkčovali normy (a pražský tajemník Miroslav Štěpán mluvil o tom, že Západ se Československo snaží „uekologizovat“). Čištění pomocí aktivního uhlí je pouze na několika zdrojích a jeho cena se šplhá do stovek milionů korun. Potom bude ještě absurdnější zalévání trávníků a zahrádek vodou nákladně zbavovanou pesticidů a jiných svinstev. Zdražení vody v důsledků vynuceného nasazení této technologie je ale náš vlastní boj, my jsme si ji nechali znečistit jezeďáky. Politici jistě budou obviňovat zlé cizáky, protože státní se opět vydává za lepší než soukromé.
Anglický filozof Edmund Burke řekl: „Nikdo nedělá větší chybu než ten, kdo nedělá nic v domnění, že to málo, co udělat může, je bezvýznamné“.
(vyšlo v našem Panterovi)
