Pokud červené trenky nebyly prodány nebo vystaveny (např. na akci věnované tématu bezpečnostní ochrana Pražského hradu), měly být umístěny do depozitáře.
Umělecká skupina Ztohoven vyvěsila v roce 2015 nad Pražským hradem místo prezidentské standarty červené trenky. Za přítomnosti sdělovacích prostředků, Miloše Zemana, jeho ochranky a spolupracovníků byly letos 14. června v oboře zámku v Lánech rituálně spáleny.
Diskuse, která se rozpoutala ohledně názoru, že šlo o ničení státního majetku, kdy byla způsobena škoda velkého rozsahu, si zaslouží další komentář.
Právní důvod zabrání věci, ať by se již jednalo o § 101 odst. 1 nebo odst. 2 či §§§ 102, 102a, 103 trestního zákoníku v žádném případě neurčuje cenu této věci ani její užitné nebo fyzikální vlastnosti, tedy ani to, zda věc je prodejná nebo nikoliv. V tomto ohledu argumentace o tom, že z povahy zákonných důvodů, pro které byla tato věc zabrána, jednoznačně vyplývá, že nepřicházela do úvahy možnost jejího prodeje je mylná a jedná se o ničím nepodloženou spekulaci. Bez ohledu na právní důvody zabrání se pořád jednalo o „textilii červené barvy stylizující pánské spodní prádlo.“
Věc nebyla znečištěná, kontaminovaná, zapáchající, životu nebezpečná, budící veřejné pohoršení ani propagující hnutí potlačující základní práva a svobody. Nehrozil její samovolný zánik (rozklad) nebo znehodnocení (jako kdyby se jednalo o zákusky nebo uzenou makrelu po době spotřeby), tedy nebylo nic, proč by byla neprodejná, a co by odůvodňovalo její bezcennost.
Cena trenek se odvíjí od principů, které symbolizují, tedy odpor proti slušně řečeno „nevychovanosti“ a vulgaritě Miloše Zemana, jeho příklonu diktátorským režimům Číny a Ruska i místním extremistům. Samozřejmě, že tato cena je čistě subjektivní. Osciluje mezi nulou (pro příznivce Miloše Zemana a politického stylu a směru, který..symbolizuje) až po statisíce, či milióny korun v případě movitých odpůrců dočasného prezidenta. Někdo je ochoten koupit za těžké peníze věci spojené s nějakou rockovou hvězdou, jiný si klepe na čelo. Každý dává cenu něčemu jinému.
Z chybné premisy o „nemožnosti prodeje“, aniž by došlo k pokusu o jeho veřejnou realizaci, se dovozuje chybný závěr, že nemohlo dojít ke způsobení škody ani jiné závažné újmy a tedy ani naplnění skutkové podstaty jakéhokoliv trestného činu.
Na bezcennost věci nelze usuzovat ze skutečnosti, že Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (dále jen Úřad) nepřistoupil k ocenění věci. K ocenění věci by Úřad mohl přistoupit (do té doby by se jednalo o vyhazování státních prostředků) až v okamžiku, kdy by se předmětný majetek jevil jako nepotřebný pro státní správu a mělo by dojít k jeho prodeji veřejnosti.
Bezcennost se také nedá dovozovat ani ze skutečnosti, že k jejímu předání Kanceláři prezidenta došlo bezúplatně. Mezi organizačními složkami státu dochází k převodu majetku z bezúplatně, a to ze zákona.
Celou situaci jsem přirovnat k tomu, kdy Úřad by získal po zabrání jako státní majetek do správy obraz Pabla Picassa, ten by si bezúplatně vyžádala Prezidentská kancelář a následně spálila. Příklad byl označen za nepřiléhavý.
Naopak, příklad s obrazem Pabla Picassa přiléhá k tomuto případu velice přesně. Takže znovu. Drogový dealer si zakoupí z výnosu prodeje drog obraz Pabla Picassa. V souvislosti s jeho pravomocným odsouzením bude vysloveno zabrání věci dle trestního zákona a Úřad jej získá jako státní majetek do správy. Obraz si od Úřadu bezúplatně (v intencích zákona) vyžádá do správy Prezidentská kancelář a následovalo by jeho veřejné spálení duševně chorým prezidentem.
Zapomíná se na další důležitou věc. Prezidentská kancelář nebyla nikdy vlastníkem věci (textilie červené barvy stylizující pánské spodní prádlo), jedná se o organizační složku státu, ale měla ji pouze ve správě. Od právní moci zabrání až po spálení věci, pořád se jednalo o státní majetek. Dovolím si poukázat zvláště na § 14 zákona č. 219/2000 Sb., kde jsou stanovena pravidla nakládání ze státním majetkem a jeho ochrany. Nikde se zde nepíše, že spolupracovníci prezidenta mají oprávnění státní majetek nevratně ničit. A vzhledem k tomu, že na oheň nepřikládal sám Miloš Zeman, nemohou se ani ohánět imunitou a neodpovědností.
Pokud červené trenky nebyly prodány (aby ji někdo někde nechtěl zase vyvěšovat) nebo vystaveny (např. na akci věnované tématu bezpečnostní ochrana Pražského hradu), měly být umístěny do depozitáře. Dějiny by samy rozhodly, co se s nimi stane. Třeba až zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí, dočkaly by se vyvěšení nad Pražským hradem. Kdo ví?
Zničením věci značné majetkové hodnoty, která byla v majetku státu, došlo ke způsobení škody značného rozsahu. Zvláště když existují pádné indicie, že cena věci se pohybovala v řádech miliónů korun. Lze pouze opakovat, že klíčovým v této věci bude znalecký posudek o ceně trenek.
