Prudká reakce části veřejnosti na svobodu nepřechylovat ženská jména ukazuje, jak silný je český jazykový imperialismus. Ten po roce 1918 a 1945 vyvřel v přejmenovávání měst, obcí, náměstí, prostě všech místopisných názvů.
Parlamentem nedávno prošla novela zákona o matrikách, která dovoluje ženám zapisovat do úředních dokumentů nepřechýlenou podobu příjmení. V roce 2013 Senát, ve svém tehdejším složení, obdobnou změnu zákona zamítl, a to s nacionálně totalitním argumentem o možném vzniku „nečeských“ jmen.
Dnešní zdánlivě kosmetická změna, která představuje pro ženy rozšíření svobody, vyvolala v mediálním prostoru prudkou reakci. Před pár lety šlo o spor mezi vykladači pravidel českého pravopisu, resp. mezi zastánci „status quo“ a změny. Angelina Jolieová neexistuje a Jan Hus nebyl upálen v Kostnici - Blog iDNES.cz
Nepřechylování se však z ničeho nic stalo novým zákopem kulturní války. Dostalo na úroveň gender problematiky, feminismu, LGBT, pomoci uprchlíkům, odmítání rasismu a jiných zločinů proti zdravému „českému“ rozumu. A je lhostejné, zda šlo o nápad režisérů ruských dezinformačních kampaní, kterému místní aktivisté vytváří nosnou vlnu nebo jde o ryze domácí myšlenku, kterou ruské trollí farmy pouze pomáhají šířit. (Proč mají zahraniční nepřátelé Západu domácí podporu? - Blog iDNES.cz) Přitom jde o maličkost, o to jak se žena bude jmenovat, o záležitost, která nikomu neubližuje a ani jej neuráží. Odpůrci nepřechylování nechtějí připustit, potom co ženy už nechodí se závojem nebo v burkách, mohou volit a mají stejná práva jako muži, teoreticky včetně nároku na stejný plat za stejnou práci, aby měly stejné příjmení jako muži.
Objevily se zesměšňující příklady použití nepřechýlených ženských příjmení. Původci těchto rádobyvtípků ignorují fakt, že jazyk si vždy najde řešení. V prvé řadě je nutné přestat mluvit jako na „buzerplace“ předlistopadové armády. Když budeme používat příjmení spolu s jménem, například Olga (Jan) Novák nebo označení osoby, paní (pan) Novák, ukáže se slaboduchost „důkazů“ neřešitelnosti životních situací bez možnosti přechylování. Větu „hrají Hingis proti Graf“ může z úst vypustit pouze naprostý buran. Samozřejmě by v souvislosti s touto legislativní změnou mělo přestat přechylování cizích ženských jmen. V minulosti byla propuštěna redaktorka, která odmítala přechylovat jména cizích sportovkyň. Dnes by měly být propuštěni všichni, co se vzpouzí nepřechylování.
Prudká reakce části veřejnosti na nově udělenou svobodu nepřechylovat ženská jména ukazuje, jak silný je český jazykový imperialismus. Ten po roce 1918 a ještě důkladněji 1945 vyvřel v přejmenovávání tuzemských měst, obcí, náměstí, ulic, prostě všech místopisných názvů. Dokonce „útočíme“ i na zahraniční města, když jim dáváme názvy zcela odchylně od místní jazykové podoby. Lze ještě pochopit Londýn - London, Paříž - Paris, stejně jako Praha - Prag, Brno – Brünn, ale určitě ne Štýrský Hradec – Graz, Solnohrad - Salzburg. Ostatně Chemnitz není Saská Kamenice i když se budeme na hlavu stavět a ohánět tvrzením, že město leží v dříve slovanské Lužici. V této logice totiž všechna sídla v Sudetech a německojazyčných enklávách by musela (a měla) mít stále původní německá pojmenování. Stejně tak se snažíme počešťovat jména osob procházejících místní historií. Počínaje účastníky stavovského povstání v letech 1618-1621, přes vynálezce a vědce až po Sophii Chotek (Sophie Maria Josephine Albina Chotek von Chotkowa und Wognin), manželku arcivévody Ferdinanda d´Este, vydávanou za jakousi Žofii Chotkovou. I když na druhou stranu sudetoněmecký politik Franz Křepek trval u svého jména na používání háčku nad „r“, i když česky nemluvil. Nevím, nevím, kdy se místo Reinhard Heydrich začne psát Rýša Hajdrychuj.
Falzifikace reality začíná na úrovni komunálních kronikářů, těchto samozvaných lidových historiků. Jeden příklad. Třeba v textu je uvedeno: „28.března 1938 monitorovala policie křest dvou dětí (údajně šlo o 10. dítě dělníka Josefa Ovíska a 14. dítě dělníka Františka Součka)“. Oprava sdělení "Radia Jerevan". Podle archivních informací to byl ve skutečnosti Josef Owissek a Franz Soutschek. Připadá mi paradoxní někomu vyčítat „němectví“ a potom mu počešťovat jméno nebo když se to hodí, si jej dokonce přivlastňovat. Botanik Gregor Johan Mendel je prý Řehoř Jan Mendel, Josef Ressel byl prý český vynálezce lodního šroubu, vynálezce kostkového cukru Jacob Christoph Rad je vydáván za Jakuba Kryštofa Radu a jeho vynález za český Kostkový cukr není českým vynálezem, ale.... - Blog iDNES.cz. Smiřme se s tím, že zde žili česky mluvící Češi a německy mluvící Češi. Tak jako ve Švýcarsku nežijí Němci, Italové, Francouzi, ale německy, italsky, francouzsky hovořící Švýcaři.
A kdo má snášet Naomi Ósakaovou, Suzi Quatrovou, Cecílii Pirelliovou, dědičku firmy Pirelli či expertku na výživu Marion Nestleovou píšící o firmě Nestlé? Vždyť nikdo takový neexistuje. Nedávno startovala na olympiádě v Tokiu česká kajakářka Kateřina Minařík Kudějová. Proč tedy média nepřechylují obě její jména? Logická odpověď zní. Protože se tak jmenuje. Proč tedy média přechylují jméno Naomi Ósakaová, když se dotyčná tak nejmenuje? Nebo proč čteme o rodinách Piëchových a Porscheových místo rodinách Piëch a Porsche.
Myslíme si snad, že specifické pojmenování lidí (manželek) a míst působí jako kouzlo, kterým si je podmaníme, zmermomocníme? Podobá se to chování třídního posměváčka, který se snaží nad ostatními získat převahu pouhým vymýšlením přezdívek.
(vyšlo v MF Dnes 24.7.2021)
