K čemu by vedlo vítězství Ruska nad Ukrajinou?

Postojů k agresi Ruska proti Ukrajině existuje celá řada. Od bezvýhradné podpory oběti, přes lhostejnost („neotravujte s válkou, mám problém, že mi do schránky nedoručili slevové letáky do Kauflandu“), až po přání vítězství Kremlu. Zde je na místě otázka proč si někteří přejí úspěch Ruska.

U části veřejnosti panuje domněnka, že ať válka na Ukrajině dopadne jakkoliv, včetně její porážky, nás to to nedotkne. Není většího omylu. Zkusme popřemýšlet, jak by Putinův úspěch ovlivnil naše životy. Mohou nastat dvě varianty vítězství Ruska:

1. obsazení celého území Ukrajiny,
2. vynucení „dohody“ odrážející mocenské zájmy Kremlu.

Ad 1) V případě vojenského kolapsu Ukrajiny anektuje Rusko celé její území. 3. dubna 2022 byl pod příznačným názvem „Co by mělo Rusko dělat s Ukrajinou?“ (uveden autor Timofej Sergejcev) zveřejněn ruský plán genocidy (včetně odkazu na originál textu).

Ten předpokládá dezintegraci ukrajinských politických a sociálních institucí, kultury, školství, jazyka, národního cítění, náboženství, fyzickou likvidaci elit, deportace, krádeže dětí. Vše již dnes probíhá na Ruskem okupovaných územích. Technické zázemí obsazené Ukrajiny poslouží pro znovuvyzbrojení Ruska, její obyvatele Putin využije jako průmyslové otroky a frontový „kanónenfutr“ při dalším tažení do Evropy. V reakci na perspektivu živoření v „ruském ráji“ se dá do pohybu uprchlická vlna 10 až 20 milionů Ukrajinců.

Ad 2) v případě, kdy Rusko donutí Ukrajinu k „jednání“, usiluje o splnění tří cílů:

• souhlas Ukrajiny s anexí jejího území,
• vytvoření separatistického problému autonomií „ruskojazyčného obyvatelstva“, a to jako záminky pro další agresi.
• podvázání obranyschopnosti Ukrajiny omezením její výzbroje, statusem neutrální země, slibem nevstoupení do NATO nebo jiných vojenských aliancí. V druhém plánu Kreml předpokládá, že přijetí těchto ruských ultimát způsobí uvnitř Ukrajiny rozkol, který ulehčí její pozdější úplné ovládnutí.

(Doplnění z 11.12.2023, kdy mluvčí ruského ministerstva zahraničí Zacharovová formulovala cíle Ruska: 

"Kyjev musí stáhnout vojska z ruského území" což znamená, že by Ukrajina přišla nejen o území, které Rusko už okupuje, ale také o dosud neokupované části Luhanské, Doněcké, Záporožské a Chersonské oblasti.  Moskva by tak získala další území bez boje.

Dále podle ní: „Je nutné potvrdit neutrální, neangažovaný a bezjaderný status Ukrajiny, provést její demilitarizaci a denacifikaci, uznat realitu nového územního uspořádání a zajistit práva rusky mluvících občanů a národnostních menšit žijících v této zemi.“

Jakákoliv „dohoda“ narušující územní integritu Ukrajiny, její vnitřní či vnější suverenitu, ponechání metru čtverečního jejího území Rusku, znamená vítězství Putina. Ukrajina prostě nemá s Ruskem o čem jednat. Všichni, kdo radí Ukrajině, aby se vzdala území za oddálení další války, by měli na uspokojení Ruska věnovat vlastní teritorium. Francie Sardinii, Itálie Sicílii, Německo Hamburk (aby nová ruská gubernie nesousedila s Českem) a třeba Brazílie může poskytnout kus Amazonie. Jestliže něco podobného tvrdí fyzické osoby, tzv. Chcimíři, tak mohou výměnou za mír na Ukrajině poskytnout Rusům své zahrady, domy, byty. Nelíbilo by se jim to? Tak ať mlčí a nechají si své rady.    

Obsazení Ukrajiny nebo vynucená „dohoda“ s Ruskem, povede k rozpadu současného mezinárodního řádu. Vznikne nová normalita, precedens, ve které se hranice mění silou a agresor diktuje oběti svoji vůli. Znamená to i začátek plošného šíření jaderných zbraní, jako nejlepšího prostředku odstrašení a obrany. Kdyby se jich Ukrajina v 90. letech nevzdala, mohla žít v „klidu“. Snad si je pořídí i východní Evropa.

Z vojenského hlediska se porážka Ukrajiny stane pro NATO noční můrou. Ruské hordy se vklíní do východní Evropy (stačí se podívat na mapu) a ocitnou se na hranicích Polska, Slovenska, Rumunska, Maďarska, v přímém doteku s NATO. Tato vojensky a geograficky nepříznivá situace si vyžádá několikanásobně vyšší náklady na obranu než v případě existence silné a nezávislé Ukrajiny. Svobodný svět dosud dokázal v ukrajinské válce zadržovat Rusko s vynaložením zlomku skutečných válečných výdajů (v případě Spojených států jde 5,6 % z celkového armádního rozpočtu). Přitom Rusko bylo 40 let studené války hlavní soupeř a postrach Západu. Dnes jediné, co je potřeba, tak poskytnout Ukrajině pomoc a zbrojní dodávky v rozsahu, v jakém ji dokáží absorbovat z hlediska ovládání a výcviku.     

Rusko si také přisvojí separatistické Podněstří i celé Moldavsko. Mimochodem, kvůli expanzi Ruska na toto území s ním vedla Francie, Anglie a další spojenci v letech 1853-1856 Krymskou válku. Úspěch Putina na Ukrajině povede k tomu, že soupeřem Ameriky bude nejen Čína, ale nadále i Rusko.

Vítězství Ruska povede k nadopování jeho agresivity. Počítá se pouze výsledek, takže trapné výkony ruských vojsk budou zapomenuty a najednou se stanou pravdivými všechny řeči kremelských propagandistů o slabosti Západu, nadřazenosti Rusů, Ruska i jeho armády. Další válka na sebe nenechá dlouho čekat. Pokud ovšem po vyklizení Ukrajiny nebude ústup Západu pokračovat a Rusko nezíská „po dobrém“ i Pobaltí a další části východní Evropy.

Ponecháním Ukrajiny napospas ruské genocidě a vyšuměním slibů pomoci bude mít zničující dopad na reputací NATO i Unie. Každý z nás by se stal spoluviníkem genocidy. V podstatě se zopakuje situace z roku 1936, kdy císař Habeše marně prosil světové společenství o pomoc proti agresi Itálie. Důvěra v NATO je již dnes narušená počínáním Německa (podle průzkumu institutu Allensbach, jen 45 % Němců je pro splnění spojeneckých závazků v rámci NATO, zatímco 35 % by preferovalo v případě vojenského napadení spojence „zůstat stranou“ a 20 % na věc „nemá jasný názor“).  

Stejně nejistí spojenci jsou Francie, Itálie nemluvě o Maďarsku a Turecku, kdy jde oprávněně pochybovat, zda by tyto země splnily čl. 5 smlouvy o NATO. Spojenecké závazky se ukáží jako relativní, zbude jenom slabost a opovržení. Na politické scéně vzroste obdiv k vítězící totalitě, stejně jako tomu bylo po 30. září 1938 v Československu nebo po porážce Belgie, Holandska či Francie v roce 1940. Zmizí přitažlivost Západu i liberální demokracie a vyznavačům totality narostou „ramena“. Zvláště, když euforii vystřídá společenská kocovina z rozčarování a otázka „... k čemu to všechno bylo?“. Dnešní západní politický model bude považován doma i ve třetím a čtvrtém světě za neživotaschopný a v celosvětovém měřítku nastane jeho demontáž.

Ukrajina bojuje za Západ víc, než si myslíme. Nepomáhat jim znamená komplikovat obranu nejen Ukrajiny, ale i naší země. My neposkytujeme milosti Ukrajincům, ale Ukrajinci bojem s Rusáky poskytují milost nám.

Když připustíme vítězství Ruska na Ukrajině:

• staneme se spoluviníky genocidy na Ukrajině,
• NATO se dostane do geograficky horší situace vůči dalšímu útoku Ruska,
• Rusko bude silnější o průmyslový a lidský potenciál Ukrajiny,
• Západ získá jistotu přímé války s na Ukrajině úspěšným Ruskem (mír za cenu hanby se změní na hanbu i válku),
• ruské zbraně získají pověst nejlepších na světě,
• bez suverénní Ukrajiny a jejího území jako nárazníkového pásma vzrostou násobně nutné náklady na obranu Západu,
• vznikne další uprchlická vlna několika milionů Ukrajinců,
• svět se stane nebezpečným, protože změny hranic silou se stanou legitimními,
• připustíme, že státy bývalého Sověstkého svazu mají omezenou suvernitu a jde o sféru vlivu Ruska,
• nastane šíření jaderných zbraní jako ultimativního prostředku obrany (doufejme, že vlastní jaderné zbraně si pořídí východní Evropa),
• zanikne důvěra uvnitř Unie i NATO a také vůči těmto organizacím, 
• Západ se stane pro třetí svět  cílem pohrdání a ten nabyde dojmu, že jej nepotřebuje,
• liberální demokracie prohrou s totalitou se stane v u autoritářů slabou a rozšíří se skupina obyvatel, která jí bude opovrhovat,
• Spojené státy, resp. Západ bude mít vedle Číny stále za soupeře i Rusko.

(vyšlo v MF Dnes 12.2.2023, vloženo do blogu jako el. archivu 8.4.2023)