Snad se pod tlakem GDPR, připravované směrnice na ochranu osobních údajů na internetu (ePrivaci), platbou za "výcucy" z novinářských článků, odpovědností za ochranu zveřejňovaného obsahu a zdanění podaří duhové bubliny zkrotit.
Zamyšlení na téma Proč je svět jaký je (díl pátý)
K přesvědčení vyvolané rovným volebním právem a svobodou slova, že všechny názory jsou rovnocenné, přibyla díky internetu a (a)sociálním sítím možnost vystavit je s mizivými náklady celému světu. Každý zde najde prostor pro umístění svých myšlenek a načerpání těch cizích. Žádná z nich neprochází oponenturou redakční rady nebo editora. A tak do vesnice o 900 lidech přichází 30 kusů papírových novin. Novináři prý již nejsou potřeba. Údajně stačí, když sousedka natočí událost na mobil a video umístí na (a)sociální síť.
Informace pocházející z internetu, pokud se nejedná o řádné zpravodajské servery (ale ani ty se neubránily devalvačnímu efektu „neomezeného prostoru“), jsou v podstatě nicotné. Nekonečné množství informací, které se ke všemu kdykoliv mohou změnit (úpravou, vymazáním), vede k jejich nulové hodnotě.
Současně s pobytem na síti se projevuje již popsaný efekt tzv. internetových smeček a jeskynních ozvěn, kdy člověk uzavřený do enklávy stejně smýšlejících souputníků podléhá domněnce o správnosti svého názoru a útočí na jiné. Nebo také podléhání paralýze nikomu a ničemu nevěřit, neangažovat se, nedělat nic, protože vše ovládají jiní, a jednotlivec tedy nemůže nic ovlivnit.
Snad pod tlakem GDPR, připravované směrnice na ochranu osobních údajů na internetu (ePrivaci), platbou za "výcucy" z novinářských článků a odpovědností za ochranu zveřejňovaného obsahu a zdanění (čemuž se vyhýbají jako čert kříži), se podaří tzv. technologické firmy zkrotit. V podstatě nejsou nic jiného než reklamky. Třeba tyto duhové bubliny puknou, kletba pomine, lidé zvednou oči od „chytrých" telefonů způsobujících blbnutí, populisté přijdou o svůj živný hnůj, ale jinak se nic zvláštního nestane.
Internet poskytuje vedle tlachů a drbů také nelidsky (a toto slovo bych chtěl zdůraznit) detailní pohled na svět. Příkladem je případ křesťanských uprchlíků z Iráku, kteří přišli do Česka. Jeden z nich měl před kamerou říci: „… pokud budu bydlet v nějakém kravínu, který je znovu přemalován, tak takové věci nebudu v žádném případě akceptovat a vrátím se do Iráku.“ Uvedené video v únoru roku 2016 rozběsnilo české veřejné mínění.
Představme si novináře z doby před nástupem elektroniky, jen s tužkou a zápisníkem. Nutnost pracného písemného popisu této marginální události by obrousila hrany sdělení a zkrátila ji nanejvýš na jednu či dvě věty. Samozřejmě i z předelektronické doby se zachovala svědectví, u kterých je při bližším pohledu a chvilce přemýšlení jasné, že nevystihují obecné trendy. To je problém třeba historiků, kteří se snaží nějakou událost "odzdrojovat" jednotlivými výkřiky z novin.
Každý snad ví, jak se cítí, když po 8 až 10 hodinách na cestě, zavřený s rodinou v automobilu, unavený z řízení, hladový a vystresovaný z provozu na silnici, přijede na místo prázdninového pobytu. Hotel se zdá škaredý, na špatném místě, obsluha drzá, nevstřícná, vylákání platby za pobyt se jeví jako podvod. A to se jedná o dovolenou, ne o útěk z domova spojený se ztrátou rodné země, veškerého majetku a rodinných vazeb.
Chvilkové selhání člověka, jedno špatné slovo může být navěky zaznamenáno, vytaženo do popředí, zesíleno komentářem a zevšeobecněno. Kromě toho, obrazové sdělení má daleko větší emocionální účinky než psané slovo. Technické možnosti zachycování světa a snadnost šíření informací, tedy snaha se prosadit s tou svou „troškou do mlýna“ podporuji bulvarizaci a vypichování extrémních dějů. Současně platí nadřazenost negativních zpráv nad pozitivními. Dáváme přednost sdělením, „že se něco děje“, před těmi, „že se nic neděje“. Těžko by se uživila média se zprávami, že se žádné dítě neztratilo ani nezůstalo zavřené v rozpáleném autě, nikdo se neoběsil, na železnici se nestalo žádné neštěstí, venku krásně svítí slunce a právě se miluje tolik a tolik lidí.
Díl první - Demokracie zesiluje aroganci blbců
Díl druhý - Přílišné ohledy k blbcům
Díl třetí - Člověk sám sobě Bohem, dítě bůžkem
Díl čtvrtý - Co dnes podporujeme, nás zítra může zničit
Zamyšlení na téma Proč je svět jaký je (následuje díl šestý Co se dá dělat s dnešním světem)
