Jako spotřebitelé, po zkušenostech z roku 2022, bychom se měli těšit z dovozu levného ukrajinské obilí. Tvrzení o jeho závadnosti nejsou pravdivé. České úřady zabývající se bezpečností potravina a krmiv v něm nenalezli škodliviny.
Hysterie okolo dovozu zemědělských produktů Ukrajiny do Unie je naprosto nepochopitelná. Sledovali jsme úplně zbytečný spor o naprosto marginální věc, ať již se jedná o Česko, Maďarsko, Bulharsko nebo Polsko. To zareagovalo úplně nejhorším myslitelným způsobem. Poláci odpustili Ukrajině pogromy za 2. světové války, ale jak se dotknuli jejich farmářů, tak to vypadalo, že jsou schopni začít bombardovat Kyjev. V Kremlu se musí smíchy popadat za panděra.
Pro představu o jak zanedbatelný problém se jedná. V Zelené zprávě za rok 2022 (sestavuje příslušný resort, tedy MZe) se uvádí, že v českém zemědělství pracovalo 79 000 lidí, tedy 1,92 procenta z celkového počtu pracujících osob. Jeho podíl na HDP činil 1,99 procenta. Celkové podpory pro zemědělce dosáhly 70 miliard korun, 886 000 korun na pracovníka. Bohužel, vládní úsporný balíček mlhavě slibuje snížení dotací o pouhých 2-3 miliardy korun. Jmenování zkušeného lidoveckého šíbra do čela ministerstva zemědělství povede k tomu, že lidovci vyženou podpory na 100 miliardy korun. A zdanění „tichého“ vína? Nenechte se vysmát. Všichni budou platit, výrobci šumivého víny, pivovarníci, kořalečníci, jen voliči lidovců budou ještě dostávat.
V loňském roce ceny zemědělských výrobců vzrostly o 32 procent. U obilovin to bylo o 48,8 procent, při stejném objemu sklizně a skoro dvojnásobném převisu produkce nad tuzemskou spotřebou. Za pozornost také stojí, že při české sklizni 5,8 milionu tun pšenice dosáhl dovoz v úhrnu 70 000 tun (sic! tedy naprosté nic), vývoz 2,2 milionu tun. Ceny vstupů do zemědělství se loni zvýšily o 24 procent a tato disproporce mezi náklady a prodejními cenami loni přinesla českým zemědělcům rekordní zisky.Příčinou růstu cen potravin byla panika na globálních trzích po ruském útoku na Ukrajinu a omezení vývozu obilovin a olejnin v důsledku blokace černomořských přístavů. Svoji roli sehrála i náhle narostlá „ramena“ českých zemědělců i producentů, kteří neváhali v médiích vyhrožovat hladomorem.
Na Slovensku, Polsku, Maďarsku, Bulharsku je podíl zemědělců na zaměstnanosti i HDP vyšší, ale dovoz potravin z Ukrajiny není nic, co by zničilo jejich ekonomiku, vedlo k masové nezaměstnanosti a zániku unikátních technologií.
Jako spotřebitelé, po zkušenostech z roku 2022, bychom se měli těšit z dovozu levného ukrajinské obilí. Tvrzení o jeho závadnosti nejsou pravdivé. České úřady zabývající se bezpečností potravina a krmiv v něm nenalezli škodliviny. Hlavně, četnost a závažnost hlášení závad v unijním Systému rychlého varování pro potraviny a krmiva (RASFF) je v případě Německa a hlavně Polska daleko vyšší než u Ukrajiny. Prostě občas se něco závadného vyskytne, ale nepřekračuje to míru problémů s polskými a německými potravinami. Jde pouze konstatovat, že část veřejnosti však kontrolním institucím českého státu nevěří, stejně jako soudům, policii, politikům, médiím, zaměstnavateli, výrobcům zboží a poskytovatelům služeb….., prostě nikomu. V intencích „čtěte, než to smažou“ šíří hoaxy o „utajování“ problémů. Zajímalo by mě, jestli věří svým partnerům, dětem, rodině, přátelům, psovi, jak vůbec mohou opustit svůj byt a vydat se do takto nepřátelského světa, kde je všichni chtějí podvést, okrást, ublížit jim. Musí to být hrozný život.
Čím to, že politici ohledně zemědělství propadají amoku, a to nejen v předvolebním období. Proč je s nimi veřejnost v tomto šílenství naladěna na jedné vlně a její reakce mají podobu náboženského zanícení při obraně víry. Klíčovou roli hraje atavistický strach z hladu zděděný po našich jeskyních předcích, vzpomínky, jak pradědeček neandrtálec musel s kručícím žaludkem olizovat staré kosti, žvýkat kůže a vyhrabávat kořínky. V situaci, kdy většina populace na sobě nosí zásobu jednoho či dvou kýblů sádla (včetně autora) a supermarkety jsou nadité k prasknutí, nemá toto chování ani za mák racionality. Jenže co už? Je přece třeba soběstačnost, soběstačnost, soběstačnost, tak jak praktikuje Severní Korea cestu čchu-čche. Akorát, že výsledkem této snahy o soběstačnost jsou hladomory a Severokorejci musí spásat trávu. Druhým vysvětlením je, že někteří lidé nechtějí přiznat náklonost k Ruska a našli si náhradní cíl, kam koncentrují svoji nenávist k Ukrajině, totiž její potraviny.
Ukrajina je zemědělským gigantem. Jestliže má vstoupit do Unie, musí se snížit podpory do zemědělství, které v současnosti představují 31 procent jejího rozpočtu. A k tomu se ale potřebujeme napřed vypořádat s běsy v našich hlavách. Události v roce 2022 ukázaly dva zásadní problémy. Stovky miliard eur utracené na podporu zemědělství (z kapes spotřebitelů) nechrání trh Unie před vnějšími šoky (cenovým růstem), které unijní zemědělci zcela bez skrupulí zneužívají. Jen řečnická otázka. Když se zemědělcům nedaří, loudí peníze. Když se jim v roce 2022 mimořádně „zadařilo“, proč nemají mimořádné odvody? Za druhé, lidé nevěří, navzdory obrovským prostředkům vynakládaných na zemědělskou politiku, že mají zajištěnou potravinovou bezpečnost. Neustále mají před očima ono olizování kostí, žvýkání kůží a vyhrabávání kořínků.
Tak jak se to stalo u vakcín, a jsme svědky v oblasti obrany, energetiky, musí v Evropské unii vzniknout mechanismy, které přinesou mezi členské státy vzájemnou potravinovou důvěru. Tak jak nikdo nezůstal bez očkovacích látek a energií, je třeba lidem v Unii zaručit, že nezůstanou v jednotlivých státech bez potravin. Jen tak jde snížit hysterický potenciál zemědělství.
