Jestliže existuje většinový názor, že vynucování předpisů by občany otravovalo, tedy zrušme pravidla i sankce. Je k smíchu stát, který prostřednictvím zákonů ukládá povinnosti a jejich plnění nevymáhá.
Zákony jsou zvyklosti, které parlament prohlásí za všeobecně platné zákazy. Nezabiješ, nepokradeš, nepodvedeš je zakotveno v lidské společnosti tisíce let a kromě nemnoha sociopatů jejich významu rozumí všichni lidé na celém světě. Civilizovaný právní řád však vedle ochrany života a majetku upravuje chování lidí i ve veřejném prostoru. Silnice, parkoviště, náměstí, ulice, chodníky, parky jsou přístupné všem, proto musí existovat pravidla, která předchází konfliktům při jejich užívání. Netřeba v této věci hledat složitosti, stačí si připomenout na zásadu: Nečiň jinému, co nechceš, aby jiní činili tobě. Jsem si jistý, že by se nikomu nelíbilo, kdyby na jeho zahradě někdo odhazoval odpadky, ponechával tam psí výkaly nebo mu zabral rodinný pozemek na skládku či parkování.
O veřejný prostor mají z logiky věci pečovat obce a města, která jsou s ním bezprostředně spojena a z velké části jej také vlastní. S jakou intenzitou se ale mají vymáhat pravidla jeho užívání? Baruchu Spinozovi nebo také Karlu Marxovi se přisuzuje výrok: Svoboda je poznaná nutnost. Co má být dříve? Morálka nebo vynucování pravidel? Občané nechtějí být napomínáni (trestáni), ani necítí vnitřní „nutnost“ a politici populisticky kopírují jejich názory. Dokonce si připadají existenčně ohroženi, když ti, kteří mají vymáhat dodržování zákonů, konají jak mají.
Podřízení Miroslava Stejskala, ředitele městských strážníků na Praze 1, začali z roku na rok přehlížet polovinu přestupků, i když úroveň nepořádku (porušení pravidel v dopravě, jízdy po chodnících na kole nebo segway) v městské části zůstala stejná. Když jim vytkl laxnost s dovětkem, že nečinně (se zavřenýma očima) se mohou po městě procházet ve svém volnu, jeho aktivita byla všeobecně odsouzena jako pokyn k buzeraci lidí. Do čela populistické akce za toleranci nezákonnosti se postavila Adriana Krnáčová, primátorka Prahy (ANO). Jejím kroku se není co divit. Hnutí ANO by podle svého volebního programu nejraději stáhlo strážníky z vybírání pokut za parkování a schovalo je do integrovaného záchranného systému. Ten poskytuje jistotu, že se nebude nic dít (a kdo nic nedělá, nic nepokazí) a když, tak se chyby „okecají“ jako v případě střelce a 8 mrtvých v Uherském Brodě.
Když už poslouchat názoru lidu, tak se mi líbí diskuse pod článkem, o pacifikaci namistrovaného týpka na Václaváku.
Kdo ale jiný než městská policie, když už je zřízena, má vést občany hned na místě k pořádku. Lhostejno zda domluvou nebo pokutou. Chodí snad sami zastupitelé po městě a řeší tyto problémy? Kolik zastupitelů si vůbec uvědomuje svoje morální povinnosti správce obce a kolik z nich k tomu má schopnosti. Pokud někdo není schopen (nemá odvahu, žaludek....) říci cizímu člověku, že se něco nesmí, případně iniciovat vůči němu úřední řízení, nemá vůbec kandidovat do obecního zastupitelstva.
Nebo se mají občané napomínat mezi sebou? Jako daňový poplatník si platím složky, které se mají starat o pořádek (obecní zastupitelstvo, obecní úřad, obecní policii) a svoji mzdu dostávají mimo jiné za to, že vstupují do konfliktů s těmi, kteří pravidla nechtějí dodržovat? K čemu jsou zákony, kterými se sice každý normální občan řídí ohledně vlastního majetku, ale na veřejném prostranství se nevymáhají? Nedivme se potom, že při zhruba stejných zákonných pravidlech může existovat v Singapuru pořádek a Česku svévole.
Čím neschopnější zastupitelstvo, tím více nepořádku, parkujících automobilů na chodnících, volně pobíhajících psů a současně snahy vše maskovat budovatelskými úspěchy v podobě výstavby akvaparků, rozhleden a cyklostezek.
