"Dědo pusť rádio", zazní prosba ze sedačky na zadním polstrování, stisknu knoflík a místo kýžené hudby je tam diskuze, jak ti řidiči na dálnici jezdí mizerně, že svou stořicítkou trčí v levém pruhu a zdržují.
Kdyby tak strýček Gůglmép mohl pohlednout zpět o padesát let a spočítat den po dni délku všech tras, co jsem autem za tu dobu najezdil, pěkných stovek tisíc kilometrů by se mu nashromáždilo!
"Dědo pusť rádio", zazní prosba ze sedačky na zadním polstrování, stisknu knoflík a místo kýžené hudby je tam diskuze, jak ti řidiči na dálnici jezdí mizerně, že svou stořicítkou trčí v levém pruhu a zdržují ty, co by jeli stopadesát i víc.
Vždyť je přece pravidlo, že rychlejší má přednost a basta, zvlášť, když jede ve svém nadupaném béemvé a já jenom oktávkou.
Vždyť ten rychlý porušuje zákon, zazní v diskuzi nímitka. No ano, přitakají, ale přesto musíte uhnout. Já vím, tak to je. Tak někdo kdo porušuje zákon má právo ho porušovat?
Zloděj má tedy právo požadovat, abych mu předložil peněženku, aby si mohl vybrat potřebný obnos jenom pro to, že on porušuje zákon a má tedy větší právo než já, obyčejnej trouba, jeliman, co zákony ctí?
Každý muž, co bude s chtít s nějakou ženou provést ehmehm i proti vůli oné ženy na to vlastně právo má, protože jakmile hodlá porušit zákon, stává se jakýmsi ýbrmenšem, co si může dovolit cokoliv?
Nějak mi to nehraje, ten kdo jde přes 130 na dálnici má právo požadovat, abychom mu uhýbali, i když my žádné zákony neporušujeme? Zdá se mi to nespravedlivé a vím jak na to!! Uhýbat nikomu z levého pruhu odteď už nebudu a basta! Když má někdo právo porušovat zákony nadměrnou rychlostí, tak si osobuji rovněž právo porušit zákon a sice tak, že mu z toho levého pruhu prostě neuhnu a neuhnu!! To si pište!! :-) Ať je to pěkně fyftyfyfty.
Ono se stejně nic moc nestane, protože tohleto pravidlo pro uvolnění levého pruhu je na úbytě. Jeli jste někdy po D1? Dost často je pravý pruh zacpán pomalu se šinoucí kolonou týráků, kterou v levém pruhu devadesátkou míjí kolona osobáků, začátek nevidět, o nějakém uvolňování pruhu tomu, co za mnou jede 110 si můžeme nechat jenom zdát.
A tak mu z svého kokpitu drze pokynu zdviženým prostředníčkem a šineme si to pomalu dál, jeden jako druhý.
"Dědo zastav, už jsme doma!" Ano v úvahách mi cesta uběhla rychle a du do kuchyně postavit na kafe, potřebuju ho totiž jako sůl.
