O užovkách a o kobrách

Shodil by mne se schodů a nedivil bych se a docela bych to musel i přijmout jako obrácenou stranu mince, na jejíž jedné straně je napsáno „svoboda projevu“ a na druhé pak “zodpovědnost za vlastní činy“.

Kdybych byl zručným kreslířem, jako že nejsem ani trochu, a  v tvůrčím rauši stvořil komickou čmáranici znázorňují onoho proslulého šibeničníka křesťanů, jak si to rozdává s tou volnou a svolnou děvou Magdalenou, kolik z nich by se tomu výtvoru smálo, až by se za svá věřící břicha popadalo? Nesvírali by náhodou mnozí z nich pěsti v touze mně zmalovat ksicht do modra? Neozývalo by se z jejich zástupů  broušení vreckových nožíků až solidních mačet s úmyslem nejenom oholit můj neupravený vous?? Nedivil bych se, kdyby se ozývalo. A to jsou křesťané pokládáni za mírné ovečky užívající si hojnosti spasení na horských nivách.

A co kdybych o svém sousedovi, či spíš o jeho matce či ženě, v záchvatu egoistické nadutosti způsobené vědomím údajně nezadatelného práva na svobodu projevu prohlásil, že jsou to obě děvky prochlastané? Neshodil by mně se schodů, že bych už nevstal? Ať už by moje vyjádření bylo či nebylo založené na pravdivých předpokladech? Shodil, shodil přátelé a nedivil bych se a docela bych to musel i přijmout jako obrácenou stranu mince, na jejíž jedné straně je napsáno „svoboda projevu“ a na druhé pak “zodpovědnost za vlastní činy“.

A kdybych, blbeček, jat pošetilou bláhovostí laskal kobru bosou nohou breptajíc si pod vousy, vždyť je to jenom chřipečka užovka, čeho bych se asi mohl nadít od ostrých jedovatých zubů? Ano smrti v křeči způsobené rachotícími samopaly, či zručnou ruční gilotinou.

Nelze  s plazy zacházet jako s jednolitou skupinou obratlovců, kobra není užovka natož dešťovka.  Lze s věřícími všech věr (je ten plurál dobře??) zacházet jako s jednolitou skupinou bez ohledu na kobry a na užovky? Nelze Macrone. :-)