Diskuse
Balada o levém pruhu.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.
F49r62a83n27t10i80š24e92k 85P20e60t43r20í51k
1. 9. 2020 8:50
Autor se mýlí!
Je to stejné, jako když musí dát přednost zprava autu jedoucímu v protisměru v jednosměrce.
Autor není soudce a nemůže posuzovat důvod, proč jiné auto jede v levém pruhu 150km/h.
4
0
možnosti
V27l60a98d53i46m80í11r 42V97é33r56o31s16t90a
1. 9. 2020 9:02
Ten s tou 150 taky není soudce a nemůže posuzovat proč jedu v levém pruhu 132.. :-) Ale přiznám se, že ta přednost zprava jedoucím v protisměru jednosměrky je na mně po ránu moc!! 
0
0
možnosti
MP
M32i59l85a84n 20P27t50á84č73e37k
1. 9. 2020 7:53
Pokud to myslíte vážně tak vraďte ř.p. a nebo nejezděte v levém pruhu a neporušujte zákon kterým se oháníte.
5
0
možnosti
- Počet článků 15
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 554x
Kdo jste Kdo jsem? Ten otazník mi chyběl, protože smysl větičky tkví v sebezpytavém dotazovaní. Sebezpytování jakožto očistná procedura, kterou lékaři duší doporučují každému provádět třikrát do roka a na lačno, stejně jako pobyty v hojivých lázních. Ovšem ouha sebezpytování může být zraňující a bolestné, vedoucí často až na samu hranici ztráty integrity, je to silný lék se kterým se musí zacházet opatrně. Kdo jsem? Odpověď neznám, ač se o ni pokoušívám. Což takhle vyslat Jungovy horníky do hlubin vlastního nevědomí, aby tam ve štolách zděděných archetypů zkusmo skládali roztříštěné části obrazu v pošetilé snaze sestavit puzzle na jehož lícní straně spatří kýženou odpověď? Marno, marno, vidím je jak se pomalu vynořují, unavení roztrpčení, někteří i vzteklí. Našli? Nenašli! Našli? Nenašli! Kdo jsem? Vyhýbavou odpověď lze sestavit negativním výčtem, kdo nejsem. Nejsem žena to vím jistě. Rozumím mapám a mluvím rozumně, nehádám se o chiméry nebo dávno vyčpělé grotesky. A potají zkoumal jsem odlehlá zákoutí měkkého břicha, zda se tam neskrývá příšera Uterus! Ne, není tam. Nejsem žena! :-) Kdo jsem? Zeptám se zrcadel, co visí mi na chodbě. Pokaždé odvracím zrak když míjím to místo. Sám sobě se nelíbím a čas jistě a neúprosně okrádá můj kdysi mladistvý půvab, pokud kdy jaký byl, a mění mne ve strašáka malých dětí. Nevím kdo jsem. Kdo jsem? Nakonec vzpomínám, někdo to rozlouskl, to je ono, babička se ptá vnuka: Honzíku kdo jsi?? A zazní správná odpověď: Ale babi to jsem přece já!! Teď nevím jestli to dalo těch alespoň sto znaků!?
