Deník z Če-chanu Den 29 - A měli jsme klid!
Z jiného okresu za námi přijeli členové naší rodiny. Navíc s 9 letým kamarádem. Po měsíci už nebrečíme, když nás policajti zastaví, už víme, co potřebují vidět, aby byli spokojení. Baží po papírech. Když máte lejstro, pustí vás, i když jsou v autě čtyři děti a říkáte, že jedete do práce a nemůžete je nechat doma, i když smrdíte po ohni a máte pusu ušmudlanou od buřtíků a hořčice… Zkrátím to, otrnulo nám. A užili jsme si fakt parádní odpoledne! Na naši obhajobu musím dodat, že všichni členové výpravy prodělali covid docela nedávno, takže z jejich strany nehrozilo žádné nebezpečí.
Děti si pohrály, vyskákaly se, vyběhaly, i nějaký ten šrám přibyl, chvilku se bulelo a dost se nasmály… Vyrazili jsme pěšky, haranti na koloběndách a kolech na okruh v katastru obce a na hlavní silnici naplnili nadšeně dva pytle odpadky, abychom zjistili, že dva pytle jsou fakt málo a budeme muset jít znovu. Zakončili jsme to ohněm, buřtíkama a vůbec jsme nebyli unavený a měli jsme celou dobu naprosto parádní náladu. Nakonec jsme plni energie zvládli ještě makat na dvorečku.
Uvědomila jsem si, že jak tak pořád sedíme doma, chca nechca řešíme jen jestli už covid máme nebo nemáme a jestli jsme nemohli někoho nakazit. Trávíme čas výčitkami, že jsme někde někoho přeci jen nakazili a že se na nás teď bude strašně zlobit. Prostě psycho! Dřív jsme se setkávali s lidmi bez toho, abychom se trápili tím, že od nich něco chytneme, nebo je něčím infikujeme. Přitom riziko existovalo logicky i dřív. Covid není první, ani jediná infekční nemoc, která může mít následky.
Míra na dětské skupiny moc není a tak se vydal do Budějic řešit své oblíbené téma - kabel ke kameře. Vyzvedl třetí variantu, úspěšně vrátil dvě předchozí, aby pak doma zjistil, že poslední model šňůry je konečně ten pravý - ovšem jen skoro… máme na něj bohužel příliš zastaralou kameru. Zachoval si ledový klid a jal se vyhledávat, jaké jsou možnosti. A paradoxně na stránce obchodu, který mu všechny ty propriety prodal, vygůglil, že nepotřebuje ani kabel, ani věcičku za 3000 Kč, kterou už zakoupil předtím. Že stačí stáhnout jednoduchý software. Rodinné štěstí zachráněno! Takže máme další záminku pro výlet do města, budeme vracet obojí.
Když už tam byl, prošel se po zázračně oživlém městě. Sluníčko vytáhlo davy, které si užívaly procházky a jiné aktivity, většinou prý bez roušek. Udělalo mu to velkou radost.
Psychologové bijí na poplach, upozorňují na fakt, že u dětí roste výskyt psychických poruch a závislost na IT technologiích. Vůbec se nedivím. Jsem ze sociální bubliny, kde jsme zvyklí se o děti starat, nenecháváme je tupě sedět u počítačů, většinou se věnují nějakým aktivitám, normálně je bereme na výlety, chodí na kroužky, sportují, mluvíme s nimi, mají sociální vazby. A i naše děti doteď hodně seděly doma a koukaly do obrazovek. Jenže pak jsou tu mláďata z jiných bublin. Mnoho rodin nemá takové zázemí, jak psychické, tak třeba i materiální... A mnoho rodičů nemá ty koule tahat dítě od počítače, u kterého je ták, ale ták spokojený...
Malý kamarád, který k nám dnes přijel, se v půli cesty hroutil a hlásil, že takhle daleko není zvyklý chodit, přesněji, že takhle daleko chodí jen v oblíbené hře. S vypětím všech sil těch pár kilometrů nakonec ušel. Při hraní na trampolíně s dětmi se hrozně nudil a nakonec celý nešťastný, snad se i třásl a pofňukával, si došel do auta pro telefon, aby konečně našel svůj klid. K ohni nešel, aby nesmrděl. Pečlivě kvůli tomu obcházel dvorek, pěkně podél zdí.
Je mi dnešních dětí líto. Za nás to bylo přece jen takové nějaké snazší, v telce nic nedávali, žádné serepetičky neexistovaly. Buďto jsme se nudili, nebo si hráli, četli, někteří sportovali. (Právě z nudy a pocitu, že nic neumím a v ničem nejsem dobrá, jsem se ve 14 letech sama začala učit hrát na kytaru.) A neměli jsme ten věčný pocit, že nám někde uniká něco lepšího, že tahle realita je nudná, šedivá. Radovali nebo neradovali jsme se z toho, co je. Stačilo nám to, protože nic jiného nebylo.
A měli jsme klid.
Covidu zmar!
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 62 - To se ztratí
Mužík už delší dobu řeší naší slepičí partu. Kvočny pouštíme na louky za chalupou, aby si nahrabaly a nazobaly trávu. Jsou pak spokojenější a mají pěkně oranžové žloutky. Jenže - ty blbý pipky...
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 61 - Co vyteče z nás?
Hřejeme se u ohně, chlapi hrají na kytary a zpívají. Nesnáším odrhovačky, ale těmhle třem to dohromady fakt hezky zní. Vítr vane pouští.. Kdy naposledy jsem slyšela živou hudbu? Kromě té, kterou si sama zahraju na kytaru?
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 60 - Jak jsme potkali kosáka
Dneska jsem měla velký sebezpytovací den, zjistila jsem o sobě díky psaní tohoto deníku, že jsem hrozná a nikdo mě nemá rád. Ale zatím o tom nedokážu psát, a tak opráším inspirativní setkání, které si nás našlo před pár dny.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 59 - Ruská ruleta
Tohle se nebude psát ani číst lehce, nebudu vtipná. Měli jsme smutné dopoledne. Volala mi hodně blízká kamarádka, že jí ráno po dvoudenním boji s první dávkou vakcíny proti covidu zemřel milovaný tchán a děda jejích dětí.
Veronika Vojáčková
Deník z Če-chanu Den 58 - Plné zuby
Přátelé, jestli úspěch v boji se současným největším nepřítelem lidstva stojí a leží na tom, jestli já budu mít na hubě ten čínskej FFP2 vynález, tak vás musim definitivně zklamat. Vše je ztraceno.
Další články autora |
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Aktivisté žádají konec pedagožky Univerzity Karlovy a přednášky o „genocidě v Gaze“
Karlova univerzita by měla přehodnotit zaměstnávání osob jako je doktorka Irena Kalhousová, uvádí...
Důchod daleko, ale práci nedostanou. Nezaměstnaných šedesátníků přibývá
Premium Lidé kolem šedesátky při hledání zaměstnání narážejí na zeď. Zaměstnavatelé o ně nestojí, preferují...
ANALÝZA: Smutný Den nezávislosti Izraele. Ve válce, opuštěn a rozhlodáván zevnitř
Premium Od spolupracovnice MF DNES v Izraeli „Měli bychom to oslavit. Určitě půjdu na hřbitov s kyticí květin a každému padlému dám na hrob...
Česká stopa zatčených oligarchů vede nejspíš k luxusním bytům v Praze
Premium Ukrajina by mohla poprvé usilovat o zablokování nemovitostí, které její občan vlastní v Praze. Jak...
„Podívejte, vychází Země!“ Fotografie z Apolla 8 změnila lidstvu pohled na svět
Seriál Země jako nádherné a životem překypující umělecké dílo uprostřed nicoty. Přesně tak zachytili naši...
Kočka, Rittig a další. Projekt mapuje, kdo ukrývá peníze v dubajských bytech
Mezinárodní investigativní projekt Dubai Unlocked zmapoval, jak se dubajské nemovitosti staly...
Spolubydlení - Pronájem pokoje cca 24 m2, Praha 10 - Hostivař, vybavený, sociální zázemí, MHD
Štěrboholská, Praha 10 - Hostivař
9 500 Kč/měsíc
- Počet článků 72
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 392x
My, Češi, byli na jaře „best in covid“, od podzimu jsme tím velkým průšvihem pro změnu my. Konečně nejsme malí a bezvýznamní! Nemůžu podat objektivní, sociologickou sondu, protože jsme s rodinou prakticky už rok zavření doma. V chaloupce na jihu Čech, kam jsme se před 15 lety přestěhovali z Prahy.
Můžu jen napsat, jak tuto bezesporu významnou dějinnou etapu prožívám já.
Úžasnými ilustracemi můj deník provází naše 13 letá dcera Zůza.