Všimli jste si toho? Na podzim padá listí. A taky vztahy. Stromy se zbavují toho, co už nebudou potřebovat. A lidé?
Můj muž je na podzim vždycky smutný. Víc pije a kouří, je zadumaný, více se o nás bojí a občas víc vrčí. Jakoby v něm něco končilo a on se loučil. Ten jeho strom začíná svou každoroční očistu. To mě se jen udělá pár pupínků, trochu shodím a vyblednu. Asi budu jehličnan. Ale protože žiju ve smíšeném lese, nemůžu si toho nevšimnout.
V mojí blízkosti rostly už hezkých pár let dva krásné listnáče. Ladná bříza s kouzelnými záhyby a silný, košatý javor. On ji chránil svou korunou, ona stínila jeho citlivou kůru svými drobnými lístky. Její tenké dlouhé kořeny prorůstaly s jeho hluboko položenými. Celý les jakoby rostl kolem nich, v jejich okolí stále rašily nové a nové stromky toužící po jejich stínu, ochraně a laskavé přítomností. Jednoho dne ale bříza zničehonic naráz shodila své listí. Celý les zašuměl nervozitou. Co na to javor? Vždyť ještě nebyl čas, měly opadat spolu, tak jako pokaždé!
Ještě neznám konec toho příběhu. Snad té bříze na jaře znovu vyraší pupeny a javor nepadne k zemi zasažen bleskem. Snad budou zase společně poskytovat lidem kolem sebe sladkou a životadárnou mízu, ochranný stín a radost z vlastní existence.
Padání listů je proces, který zahrnuje komplexní fyziologické signály a změny ve stromech. Lidé jsou na tom dost podobně. Nevěry a rozchody zahrnují komplexní fyziologické signály a změny v nich.
Až se budete po kolena brodit v různobarevném tlejícím listí, seškrabovat ho společně s exkrementy rozličného druhu z podrážky své boty anebo ho na počest podzimu pálit na zahrádce, můžete se nad tím zamyslet.
